Delegitimizace legitimních webů a nabádání inzerentů k jejich bojkotu by mělo být postaveno mimo zákon, i když jde o tzv. dezinformační weby.

Založení spolku Nelež

V únoru 2020 bylo oznámeno založení spolku Nelež (na webu manipulatori.cz zde), který si dal za cíl přesvědčit firmy, aby neinzerovaly na dezinformačních webech a tím je odřízly od finančních zdrojů (web spolku zde). Spolek byl pozitivně přijat a v mnoha médiích se mu dostalo prostoru dokonce již v den jeho založení 12. února, včetně například iDnesu (zde), ale paradoxně i Facebooku (zde), přestože je Facebook spolkem označován jako jeden z hlavních dezinformátorů. V rozhovoru s Reflexem byly cíle spolku vysvětleny dokonce den před jeho založením (zde); vbrzku se s chválou připojila i ostatní média (z mnoha např. zde či zde).

Boji proti dezinformaci jsem odjakživa věnoval pozornost; v jednom z článků (zde) jsem například napsal: „Musíme usilovat o neustálé snižování entropie v naší lidské společnosti, což vyžaduje trvalé úsilí v boji proti dezinformaci.” Proto jsem se podíval se zájmem na plány spolku i na jeho hlavní proponenty. Zjistil jsem, že spolek Nelež sám přispívá k dezinformaci spíše než k jejímu potlačování, jsa podoben zkorumpovaným policistům a jejich donašečům na rozhraní zákona a podsvětí, u nichž již nikdo neví, na kterou stranu patří.

Cílem spolku Nelež je omezit dezinformace pomocí černé listiny webů

Jako svou misi vidí spolek Nelež omezení šíření dezinformací (zde). Důmyslně a systematicky vyráběné dezinformace prý infikovaly českou společnost a oslabují její imunitu, takže pro mnoho lidí je stále těžší rozlišovat mezi pravdou a lží; snižuje se důvěra v tradiční média, lidé neví, čemu mají věřit, a zmatení lidé jsou snadno manipulovatelní; weby šířící nenávist je třeba odříznout od příjmů z reklam, což prý pomůže dezinformacím zamezit a navíc posílí důvěru v média, která pracují s informacemi profesionálně a současně zodpovědně a poctivě (zde). Inzerující firmy prý často nevědí, že se jejich reklamy na těchto webech objevují, a spolek Nelež jim pomůže tím, že jim poskytne svůj blacklist (zde).

Boj proti dezinformačním webům by se sám o sobě mohl zdát jako chvályhodný cíl. Ale před bojem je třeba znát jasnou definici dezinformačního webu a taky záleží na prostředcích boje. Jasnou definici spolek Nelež však nemá a mezi jeho bojové prostředky bohužel patří zastrašování a dávání na černou listinu. Na prohlášeních členů spolku zaráží jejich jistota, že jen oni dovedou rozpoznat pomocí svých tajemných algoritmů, co je informační a co dezinformační, a také uráží jejich povýšenost nad ostatními lidmi, které označují za zmatené a závislé na jejich radě.

Podle definice „dezinformačního webu“ by i web spolku Nelež byl na černé listině

Dezinformační web je podle Wikipedie „internetová stránka zveřejňující tendenční informace s cílem zmanipulovat čtenáře ke změně názoru, chování či vyvolání názorové nejistoty“ (zde). Podle této obecné charakteristiky by mnohá média byla dezinformační. Často se za symptom dezinformace považují proruské sklony; další symptomy vidí zakladatelé spolku Nelež v kritice NATO, EU, USA a migrace (zde) nebo v kritice teorie globálního oteplování (zde a zde). Takže dezinformačním je i proevropský web, když je zároveň proti migraci, anebo proimigrační web, když zároveň nevěří hypotéze o antropogenním oteplování.

Anti-dezinformátoři často staví do jedné řady zcela nesmyslnou víru v ilumináty vedle odmítání klimatických teorií, aby zdiskreditovali toto odmítání; ze stejných důvodů staví vedle sebe kritiku USA a kritiku neomezené imigrace. Paradoxně činí tato demagogie z anti-dezinformačních webů, včetně webu nelez.cz, weby dezinformační, protože zveřejňují tendenční informaci s cílem zmanipulovat čtenáře ke změně názoru, chování či vyvolání názorové nejistoty (viz definice výše). Seznamy anti-dezinformačních webů by tedy měly obsahovat samy sebe, a černá listina webů vytvořená spolkem Nelež tedy není úplná, když neobsahuje web nelez.cz.

Zakladatelé spolku Nelež jsou pracovníci v reklamě, někteří s vazbami na bulvární weby a StB

Zakladatel a předseda spolku Roman Číhalík koketoval podle svých slov s medicínou, ale nakonec vystudoval „jen“ učitelství (zde), které ho příliš nezajímalo, a proto se věnoval výdělečně výhodnější reklamní kariéře, v níž šlo o to ukazovat, že telefony, piva, auta, banky a pochutiny těch, kteří mu platí, jsou lepší než podobné produkty těch druhých. Prostě Číhalík vymýšlel tendenční informace s cílem zmanipulovat potenciální zákazníky ke změně názoru a chování (což podle výše uvedené definice přesně odpovídá jednání dezinformačního webu) a přimět je ke koupi svého produktu.

Zakladatel a místopředseda spolku František Vrabel se na svém anglickém profilu nazývá Frank a chlubí se vysokou osobní integritou a taky tím, že prý radí NATO (zde). S jazyky přišel do styku dávno před rokem 1989, protože jeho rodiče mohli za komunismu působit v zahraničí (jeho otec byl trenérem diskaře Ludvíka Daňka), což mu podle jeho slov dávalo výhody před ostatními (zde). Sice koketoval se studiem zahraničního obchodu, aby mohl i nadále užívat výhod svých rodičů, ale nakonec se mu povedlo vystudovat „jen“ učitelství, které ho zřejmě nezajímalo, a tak se věnoval hlavně horolezectví. I když učitelství považoval jen za náhražku svých plánů, ve svém anglickém životopise kupodivu uvádí, že získal v letech 1978-1984 doktorát z pedagogiky za “Theory of Education” (zde). Hned po roce 1989 začal vykupovat pozemky za Brnem a vydělal několik desítek milionů. Pak se dal dohromady s bývalým kryptografem Státní bezpečnosti Tomášem Feglarem a začal firmám nabízet elektronickou ochranu (rozhovor pro Respekt, 3. června 2019 zde).

Vrabel založil firmu Semantic Visions a tvrdil, že vyvinul techniku hodnocení webů, kterou ani Google neměl, ale v Silicon Valley s ní neuspěl, údajně kvůli svému středoevropskému původu (zde). Ve skutečnosti má Google nesčetně patentovaných technologií v tomto oboru, a kromě toho jsou americké firmy u Východoevropanů citlivé na jejich vazby s komunistickými strukturami. Vrabel též založil web Newstin, radící například, jak se za účelem sexu seznámit (zde), ale ani s ním komerčně neuspěl. Nakonec Vrabela finančně zachránil internetový podnikatel Jan Barta (zde), majitel nejbulvárnějšího českého webu extra.cz (zde). Po mnoha neúspěšných pokusech dodat svou datovou analýzu světovým firmám si Vrabel slibuje úspěch od přesměrování na „odhalování politických dezinformací“ a začíná odhalováním (denunciací) dezinformačních zdrojů v Česku.

Neprůhlednost metody spolku Nelež

Seznamy dezinformačních webů byly vytvářeny vícekrát (zde a zde a zde), ale spolek Nelež tvrdí, že jeho metoda je nejlepší, a také získal nejvíce pozornosti v médiích. Seznam je prý „průsečíkem tří různých mechanik dávající průsečík webů, které se v jednotlivých analýzách překrývají a jsou nejvíce toxické“ (zde). Nelež prý pracuje
1) se seznamem Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (NFNŽ, posuzování webů na základě transparentnosti média, poctivého nakládání se zdroji a profesionální práce se sdělením),
2) se seznamem vytvořeným společností Semantic Visions Františka Vrabela (posuzování webů na základě jazykové analýzy) a
3) se seznamem webu www.konspiratori.sk (důvěryhodnost zkoumá komise: spisovatel / politolog / publicista / umělec / atd. na základě svého přesvědčení o společenské prospěšnosti daného média).

NFNŽ je spolek 36 lidí různých povolání, od podnikatele prodávajícího balené sendviče až po sociology (zde), z nichž ani jeden nemá exaktní vzdělání, ale všichni se zajímají o žurnalistiku; není jasné, jak NFNŽ vytváří seznam dezinformačních webů a ani kde lze onen seznam zhlédnout. Společnost Semantic Visions se chlubí, že analyzuje devadesát procent světového zpravodajského obsahu, denně přes milión článků z více než šesti set tisíc zdrojů, a na základě sofistikovaného systému hodnotí články na internetu s cílem varovat proti ruské propagandě a fake news (zde). Ale není jasné, jak tato rozsáhlá celosvětová činnost v mnoha jazycích souvisí s vybráním 17 českých webů s údajně závadným obsahem na výsledné černé listině (zde). Spolek Konšpirátori (na webu konspiratori.sk) hodnotí weby podle důvěryhodnosti; z 20 hodnotitelů mají dva exaktní vzdělání (zde); jen tento zdroj poskytuje konkrétní seznam „stránek se sporným obsahem“ (zde) a navíc i seznam „stránek s ověřeným obsahem“ (zde).

Kromě Číhalíka a Vrabela má spolek Nelež dalších šest zakladatelů, z nichž ani jeden nemá exaktní vzdělání; Vůbec není jasné, v čem je blacklist spolku Nelež lepší než podrobné seznamy sporných stránek na webu konspiratori.sk. Nelež nijak nevysvětluje, jak pomocí své „unikátní“ metody získá svou černou listinu – onen „průsečík“ tří zdrojů.

Cenzoři zcenzurovali i svou černou listinu

Zajímavé je, že není žádná korelace mezi seznamem získaným jako zmíněný „průsečík“ tří metod (zde) a seznamem na webu Konšpirátori (zde). Například, web Nová republika je v cenzurním „průsečíku“ (= blacklist) spolku Nelež na 1. místě, ale v Konšpirátorech je na 36. místě. Parlamentní listy jsou v seznamu Nelež na 7. místě podle škodlivosti, zatímco v Konšpirátorech jako škodlivé vůbec uvedeny nejsou, a slovenské Parlamentnelisty.sk jsou naopak uvedeny v seznamu ověřených („dobrých“) webů (zde) na 32. místě – dokonce za Neviditelným psem (27.) blíže „nejserióznějším“ webům, jako jsou bulvární Blesk (49.), Novinky spojené s komunistou Porybným (51.) nebo iDnes vlastněný Babišem (55.).

Nejpříznačnější je, že populární bulvární web Extra.cz Jana Barty není uveden ani na černé listině spolku Nelež a ani mezi 185 bulvárními weby Konšpirátorů. To asi souvisí s faktem, že Barta je jedním z hlavních mecenášů Františka Vrabela a jeho anti-dezinformačního a anti-bulvárního projektu, takže členové spolku Nelež a asi i webu Konšpirátori mu jeho bulvárnost musí prominout. Možná v souladu s tím není v seznamu Nelež zahrnut ani web Anti-iluminati, všeobecně zahrnovaný v dezinformačních seznamech (zde a zde a zde), protože o iluminátech s oblibou píše Bartův web (zde).

Ohledně vzhledu „nejtoxičtějších“ webů na černé listině lze například říci, že Nová republika (1. místo) vypadá při zběžném ohledání jako mírně proruský web, přičemž většina přispěvatelů jsou všeobecně známé osobnosti píšící i do ostatních médií, jako jsou Václav Klaus st., Jan Schneider, Andor Šándor a další. Podobný první dojem jsem získal i po otevření webu Vlastenecké noviny (2. místo). Dokonce i web Sputnik (4. místo), který ukazuje svůj ruský původ ve svém názvu, kromě proruské orientace nepůsobí příliš odlišně od hlavních českých médií, jakými jsou Blesk nebo Lidovky.

Dokončení zítra.

http://www.hegaion.cz