Loutna, bezesporu nejoblíbenější nástroj měšťanstva a šlechty v Evropě 16. a 17. století, zanechala výrazné stopy i v Praze za vlády císaře Rudolfa II. Rukopis loutnových tabulatur známý pod názvem Codex Jacobides patrně sepsal hudebně nadaný student pražské univerzity počátkem 17. století. Najdeme v něm zápisy dobových tanců, intabulace písní a vokálních vícehlasů; skladbičky německé, anglické, francouzské, italské i polské.
Velkou zajímavostí jsou intabulace vokálních villanell Jacoba Regnarta, působícího na dvoře Rudolfa II. Tyto původně německé písně si našly cestu z císařského dvora mezi lid, kde si pak – s českými texty – žily vlastním životem. Kromě nich tu najdeme díla Michaela Praetoria, Johna Dowlanda či Jeana Plansona. Díky Jiřímu Tichotovi, jeho muzikologické práci na rukopise a úpravě některých skladeb pro Spirituál Kvintet (Písničky z roku raz dva) si v českém prostředí některé z těch písní žijí vlastním životem dodnes. Jan Čižmář studoval loutnu v Londýně a Haagu u skutečných mistrů (N. North, J. Held, J. Lindberg, M. Fentross, Ch. Pluha) a dnes je ve světě vyhledávaným sólistou i komorním hráčem. Na nahrávce dává v různých kombinacích zaznít osmi loutnovým nástrojům rozličné velikosti a ladění, občas společně s flétnovým či loutnovým souborem a zpěvem. Tato degustace hudebního světa rudolfinské Prahy je skutečnou delikatesou nejen pro znalce.
Loutnová hudba, která za Rudolfa II. zněla v pražských ulicích, krčmách i na univerzitě
PREMIÉRA NA DOBOVÉ NÁSTROJE
Skladby ze zlomku loutnové tabulatury Codex Jacobides, jedné z nejvýznamnějších českých památek loutnové a instrumentální hudby Prahy okolo roku 1600. Dobové tance, intabulace písní a světských i duchovních vokálních vícehlasů, skladby M. Praetoria, J. Regnarta, J. Plansona, J. Dowlanda, S. L. Jacobidese ad.
Jan Čižmář – loutny, orpharion, kytara, theorba. Consort renesančních příčných fléten, Český loutnový orchestr. Eliška Tesařová – zpěv, Magda Uhlířová – viola da gamba
Foto: Supraphon
