Fotbalisté Teplic se v neděli probudili ze zlého snu, kterým pro ně letošní průběh ligy povětšinou byl. S Příbramí doma zametli 4:0, poslali ji zpátky na dno a sobě zajistili úlevu. A podle všeho udrželi i pozici pro trenéra Stanislava Hejkala.
„Já v hlavě měl, že třeba hrajeme i za něj. Nechtěl bych, aby končil. Nikdo z nás,“ uvedl hrdina nedělního večera Řezníček. „Ukázali jsme, že fotbal hrát umíme, že trenér nastavuje dobrou taktiku. Když ji budeme plnit, můžeme si pomoct navzájem. Všichni ho máme rádi.“
Teplice zakončily základní část na 12. místě se ziskem 31 bodů, a zatímco loni se protlačily do skupiny o Evropu, teď je čeká lopota mezi záchranáři. Před baráží mají pětibodový polštář, před sebou pětizápasový program nadstavby. Třikrát doma, poprvé v sobotu se čtrnáctou Karvinou, dvakrát venku.
„Nechtěl bych být u toho, aby Teplice hrály barážové utkání, protože to je psychicky náročné,“ uvědomuje si trenér Hejkal.
S výkony, jaké skláři poslední tři kola předvádějí, by se strachovat nemusel. S Jabloncem rupli gólem v nastavení, v Českých Budějovicích v oslabení, až v neděli dobrou hru přetavili v body. „Nevím, jestli to byl náš nejlepší zápas. V Budějovicích jsme hráli dobře, s Libercem a Jabloncem taky. Některé výkony se mi líbily i víc, ale tohle bylo bodově oslazené.“
Rozhodl dvojitý úder ke konci prvního poločasu. Dva góly ve dvou minutách. Nejdřív se prosadil Řezníček po centru Černého, pak Žitný z dorážky po Řezníčkově střele.
„Náš plán byl napadat stopery Příbrami a z těchto chyb jsme dali první dva góly,“ pochvaloval si Hejkal. Po přestávce se trefil Trubač a pečetil Řezníček, který po restartu nasázel šest ze svých devíti gólů v sezoně: „Jsem rád, že mu to tam padá. Práce Kuby Mareše pro tým je taky chvályhodná. Jen ať dál spolupracují jako doteď.“
Vítězství, jaké nezažili, sklářům dodá sebedůvěru. Psychika teď bude klíčová. „V itineráři neděle - středa - neděle nemůžete trénovat, ale ukážete u tabule taktiku a kluky nějak pohladíte. Na psychice musíte pracovat,“ chápe Hejkal. „Víc než výsledku si cením, že jsme udrželi standard ve hře, který jsme si nastavili poslední tři utkání. Jsem rád, že tým takhle pracuje v okleštěné sestavě.“
 |
Pomohla i domluva. „Hlavně se staršími jsme se bavili, měli jsme je v trenérské kabině na osobních pohovorech. Říkali jsme jim, kam to směřuje, a že nesmíme slevit z toho, co jsme nastolili,“ kázal trenér.
A přineslo to úspěch, na který Teplice dosáhly se stále zdecimovanou obranou. Tedy s jedním čistokrevným bekem Pavlem Čmovšem. Zařazení Lukáše Marečka na stopera se ukázalo jako spásné.
„Je konstruktivní, radši bych ho viděl v záloze. Ale bez něj v obraně jsme hráli dlouhé míče, jednoduchý fotbal. On nám z pozice levého stopera velmi zkvalitnil rozehru. To svědčí Žitnému, Kučerovi, Trubačovi, Řezníčkovi. My vždy stavěli barák od střechy, od útoku Mareš - Řezníček. Teď jsme to z nouze postavili odzadu a on nám změnil konstrukci hry.“
