Dominik šel příkladem. Špirko o pardubickém titulu i baráži

„Mám na to jen ty nejlepší vzpomínky,“ ohlíží se dnes 35letý Špirko za triumfem, od nějž letos uplynulo rovných deset let.

Jedna z těch vzpomínek obzvlášť hřeje: v prodloužení čtvrtého finále s Vítkovicemi Špirko přihrál na zlatý gól krajanu Radovanu Somíkovi.

„Taky si vybavuju tu neskutečnou jízdu, kdy jsme po prvním prohraném zápase ve čtvrtfinále s Třincem zvítězili dvanáctkrát za sebou,“ připomíná Špirko.

Šanci, že by někdo platný pardubický rekord napodobil, či snad dokonce překonal (= vyhrál úplně všechna utkání v play off), útočník vidí jako mizivou.

„Může se to stát, ale při každoroční vyrovnanosti extraligy to bude velmi těžké. Asi to potrvá... Bylo to opravdu výjimečné. Co vím, u nás na Slovensku se v minulosti nic podobného nepovedlo, ani když tu někdo dominoval. Ale nějakou shodou náhod by se to třeba přihodit mohlo,“ uvažuje.

Angažmá na východě Čech zahájil operací srdce

Stejně jako mnozí další Špirko v souvislosti s historicky pátým titulem Východočechů v nejvyšší soutěži vynáší do nebes kabinu tehdejšího Eatonu.

„Měli jsme skvělý kolektiv, to k tomu hodně přispělo. Největší zásluhu na tom má samozřejmě Dominik Hašek. Od něj se všichni ostatní mohli učit, co znamená být profesionálem. Ale byly tam i další osobnosti jako Petr Sýkora nebo Aleš Píša. Výborně hrál Koukalův útok... I trenéři byli fajn, všechno si sedlo,“ vypočítává s tím, že mužstvo utužovaly i grilování v Srchu na zahradě u Sýkorů nebo tajné lyžovačky partičky hráčů při extraligových pauzách. „Kdyby se to tehdy někdo dozvěděl, asi by se to nesetkalo s pochopením,“ usmívá se Špirko.

5 fotografií

Pardubický dres krátce oblékl už dříve, v sezoně 2008-09, kdy měl vyřízené střídavé hostování z prvoligového Ústí. „To předtím rok hrálo extraligu a mně se tam dařilo. Ale pak Ústí spadlo,“ líčí.

O „level“ níž se mu nastupovat nechtělo, klub ovšem uplatnil opci a spor řešila arbitráž. Tu Špirko prohrál. Ač tedy měl namířeno do Pardubic původně už v létě 2008, nezbylo mu než zůstat v Ústí. Tamější Slovan ho nakonec uvolnil jen na dva zápasy začátkem prosince. První Špirko v Liberci rozhodl dvěma góly v nájezdech (6:5 pro Pardubice), při porážce na Kladně (4:5 na nájezdy) si však natáhl tříslo a zmeškal kvůli tomu několik duelů za Ústí. To jeho vedení popudilo a slovenského štírka už do Pardubic nepustilo.

Během krátké anabáze však Špirko kouče Pardubic Václava Sýkoru i manažera Kusého zaujal dostatečně (se Sýkorovým asistentem Janem Votrubou se znal už z Ústí) a ti mu dali najevo, že o něj nadále stojí. Po dohrání první ligy už nic nebránilo tomu, aby změnil českou adresu.

Před novou sezonou to nicméně vypadalo všelijak, jen ne dobře. Při zdravotní prohlídce totiž lékaři Špirkovi diagnostikovali skrytou vadu na srdci a vyděšený forvard musel ihned na operaci. Na sále naštěstí problém úspěšně odstranili, hokejista dokonce ještě stačil naskočit do přípravy. „Ty detailní prohlídky se zavedly poté, co v Rusku zemřel Čerepanov. Doktorům vděčím za záchranu života i kariéry,“ konstatuje Špirko.

V mistrovské sezoně se řadil k nejproduktivnějším hráčům, v základní části posbíral 34 bodů (14+20) v 49 zápasech a v bodování týmu obsadil třetí příčku za bombarďákem Sýkorou a kapitánem Koukalem. V play off do statistik až tolik nepromluvil, o jeho chvíli slávy v přímém souboji o titul už ale byla řeč.

Vrátil se do týmu, jemuž hrozil pád do první ligy

V následující sezoně Špirko s Pardubicemi získal ještě bronzovou medaili; pak odešel do Popradu v KHL a elitní ruskou ligu hrál ještě za Jekatěrinburg, moskevský Spartak a Chabarovsk, kde nyní působí jeho někdejší spoluhráč Tomáš Zohorna. V sezoně 2015-16 po pár zápasech za rodný Martin na nějaký čas zakotvil v brněnské Kometě, pak se dohodl s Třincem. A odtamtud v dalším ročníku přišel znovu do Pardubic výměnou za Kanaďana Redenbacha. Do trápících se Pardubic, nutno zdůraznit. Už dávno nebyly obávaným protivníkem - místo usilování o další vavříny musely poprvé po mnoha letech hájit extraligovou příslušnost v baráži.

„Ta sezona pro mě po hokejové i psychické stránce byla vůbec nejtěžší,“ podotýká Špirko. „V Třinci se mimo led děly určité věci, co se týče fanoušků, které pak ovlivňovaly fungování týmu,“ pokračuje útočník. Jeho samotného nepodržela ani tělesná schránka, vinou natrženého prsního svalu vynechal většinu letní přípravy. Začátek ročníku přesto stihl a vstup Ocelářů do sezony nebyl špatný. Jenže poté se Špirkovi na brusle opět přilepila smůla. „Ve čtvrtém zápase jsem si natáhl pro změnu břišní sval a pak jsem pět týdnů marodil,“ popisuje Špirko. „Pak už ta sezona nebyla taková, s jakou jsem počítal.“

Naskytla se možnost odejít do Dynama za manažerem Pavlem Markem, jenž byl v Třinci odvolán. Špirko neváhal. V Pardubicích kdysi de facto nastartoval kariéru, znalo jej vedení klubu i fanoušci. Pomýšlel na dlouhodobější angažmá, ale zdraví bylo proti.

„Ten břišní sval jsem si potom natáhl i na druhé straně,“ přibližuje moment, který prohloubil jeho frustraci.

Následně byl nucen hrát s velkým sebezapřením, jiná eventualita ovšem nebyla.

„V play out jsem musel absolvovat úplně všechno, abych pak mohl nastupovat v baráži. Chodil jsem tam třeba na deset vteřin, na jedno střídání, aby mě statistiky zaznamenaly. A pak jsem se šel vysvléct,“ přibližuje. „Potřeboval jsem ještě pár dní, abych břicho zpevnil, bohužel v Olomouci jsem si to zranění obnovil...“

Celou baráž mu píchali injekce, aby to vydržel.

„Ale už v prvním zápase se to prostě nedalo. Měl jsem pak konflikt s trenérem (Miloš Holaň), domnívali se, že si vymýšlím. Tak to ovšem nebylo, cítil jsem odpovědnost vůči klubu, který usiloval o záchranu v extralize, a nechtěl jsem mu to někde pokazit,“ tvrdí Špirko. „Souhlasil jsem pak, že hrát budu, ale nebylo to to, co bych předváděl zdravý.“

V předposledním klání v Českých Budějovicích, pro vyznění baráže klíčovém, vstřelil vítěznou branku.

„Byl jsem rád, že jsme soutěž udrželi. Po mentální stránce jsem s tím ale dost bojoval. Ta sezona mi v Čechách poškodila jméno,“ shrnuje Špirko.

Poslední sezony strávil doma na Slovensku

Skutečně - extraligu už si víc nezahrál. Následovala angažmá v Nových Zámcích, ve Zvolenu a konečně v trenčínské Dukle. Tam by Špirko mohl dál pokračovat, zájem o něj je, ale on sám zatím rozhodnutý není.

„Čekám - nevím, co bude. Ekonomická situace v hokeji na Slovensku je, co se budoucnosti týká, možná nejhorší v Evropě,“ míní. „Nikdo nezná rozpočty klubů, neví se, kdy liga vůbec začne. Ale v Trenčíně jsem se cítil výborně, buduje se tam velmi slušné mužstvo,“ doplňuje. Zanechat vrcholového hokeje ještě nehodlá. Zdravotně se momentálně cítí perfektně a rád by hrál, co nejdéle to půjde.

„Chuť a výkonnost na tuhle úroveň pořád mám. Musí se mi to ale vyplatit finančně. Loni jsem mohl jet i na mistrovství světa, šance na finální nominaci byla velká. Bohužel jsem si na srazu zranil koleno a vynechal pak skoro celé play off ve Zvolenu,“ vypráví.

Ustavičné změny v Pardubicích ani nestíhal zpracovávat

S rodinou žije v Turčianské Štiavničce, vesnici s necelou tisícovkou obyvatel vzdálené čtvrthodinku od Martina. Což mu umožňuje udržovat nepravidelné styky se dvěma martinskými rezidenty: někdejším parťákem z lajny Somíkem a také s Andrejem Novotným, pardubickým mistrem z roku 2005 a dalším velkým kamarádem (s tím Špirko v Česku nastupoval za Ústí). „Vždycky spolu rádi pokecáme,“ říká Špirko. Jeho osmiletý potomek Adam hraje hokej za Martin stejně jako 11letý Somíkův syn Matej a je prý odmala velkým cestovatelem.

„V osmi měsících letěl poprvé do Jekatěrinburgu, na led prvně vyjel ve Spartaku a bruslení zdokonaloval v Chabarovsku,“ směje se táta. „V Třinci pak chodil do přípravky. Baví ho to, pořád je se mnou v kabině.“ O aktuálním dění v Dynamu a vstupu nového majitele do klubu se k němu nějaké informace dostaly, nedávno si volal s bývalým spoluhráčem z týmu a nynějším skautem klubu a videokoučem Janem Kolářem.

„Za poslední roky tam proběhlo tolik změn, že to člověk nestíhal ani zpracovávat. Pardubice jsou hokejové město, které si zaslouží vrátit se na přední příčky, kde bylo i za mého působení. A fanoušci, kteří klub vždycky podporovali, si to zaslouží taky,“ komentuje to Špirko.