Že sprint není sportem pro staré? Jan Veleba dělá z téhle poučky nesmyslný předsudek. Třiatřicetiletý národní rekordman zažívá neobvyklou výkonnostní křivku své kariéry. A zdá se, že léta mu na rychlosti jen přidávají. Letošní sezonu zahájil začátkem týdne na Odložilově memoriálu stovkou za 10,21 sekundy, přičemž porazil i slovenskou hvězdu Jána Volka.
„Přiznám se, že málokdy překvapím sám sebe,“ usmíval se Veleba. „Věděl jsem, že mám v poslední době formu, ale měl jsem nějaký zdravotní problém. Pořád jsem se na tréninku bál běhat rychle, a když jsem viděl Jonnyho vedle sebe někde na šedesátce, myslel jsem si, že mi uteče, což je standard poslední doby. Čili mě mile překvapilo, že to bylo naopak. Jsem úplně zaskočený…“
A co teprve, jak kouká okolí. Pro pořádek. Byl to Jan Veleba, který před deseti lety na stovce srazil vousatý rekord Ivana Šlehobra a časem 10,23 se stal nejrychlejším Čechem. Prestižní označení mu vydrželo osm let, než ho předloni překonal nový talent Zdeněk Stromšík, o masivních sedm setin sekundy.
| 2020 | 10,21 |
| 2019 | 10,16 |
| 2018 | 10,37 |
| 2017 | 10,28 |
| 2016 | 10,28 |
| 2015 | 10,36 |
| 2014 | 10,32 |
| 2013 | 10,45 |
| 2012 | 10,41 |
| 2011 | 10,37 |
| 2010 | 10,23 |
Veleba mezi tím vstoupil do své čtvrté dekády, v níž většina sprinterů pomalu mizí z jeviště. Jenže tohle je jiný příběh. Obklopen vlčáky mladé generace Veleba nejdřív začátkem loňské sezony pomohl srazit legendární národní rekord sprinterské štafety z OH 1972 v Mnichově. V létě na mistrovství republiky pak srovnal Stromšíka. A pokoronavirové jaro ozdobil bleskovou stovkou na úvod.
„Sezonu jsem nijak neupravoval, poslední roky je to pořád stejné, chtěl jsem na to navázat,“ líčil Veleba. „Tušil jsem, že sezonu budu mít od začátku docela dobrou tím, že začala později. Ale že až takhle… Takhle jsem nikdy nezačal, takže bomba!“
Velebův příběh už lehounce připomíná nejslavnějšího sprinterského nezmara Kima Collinse. Muž, jenž v roce 2003 proslavil ostrovní státeček Svatý Kryštof a Nevis titulem světového šampiona na 100 metrů. A v kariéře pokračoval až do 42 let, svůj osobní rekord vypálil až po čtyřicítce…
„On to, na rozdíl ode mě, zvládal ještě ve čtyřiceti, což si troufám říct, že asi nezvládnu. Ale už ho doháním,“ usmál se Veleba.
Jeho sprinterské obrození se paradoxně kryje s obdobím, v němž začal působit jako trenér. Zblízka dohlíží na mladé sprintery Dominika Záleského, Vojtěcha Kolarčíka a Matyáše Košku.
„Na mých výkonech se podepisují i oni. Kdyby mi nešlapali na paty, už bych tady dávno nezávodil,“ uzavřel Veleba.
Deník Sport, Sport Magazín i časopis GÓÓÓL kupujte pohodlně ONLINE na iKiosek.cz »
Související články
