Hořák čeří vody českého diskorybníčku

Představujeme svého čerstvého potomka. Na albu s poetickým jménem Hořák nabízíme desítku písní, co se s mývalí drzostí zakousnou do spánkového laloku a nenechají člověka chvilku spočinout.

Od blahořečení tučných masitých pokrmů se posouváme k úvahám o počítačové gramotnosti a nástrahách neuváženého klikání na internetech, o egocentrismu i sebekontrole.

Hostující hudebníci obohatili desku o poťouchlé housličky, westernovou kytaru a špetku cirkusáctví. Featuring s korunním princem českého slamu Anatolem Svahilcem podobný výběrovému řízení na vesnického alfasamce je pak počinem, který jednou prostě zákonitě musel přijít. A nakonec to byl Adam Lanči, kdo přidal zvukové vejce do PODSTIVÉ notičkové polívky ze sáčku.

Hořák je příslibem vlnících se boků a hopsajících culíků a měl by si ho poslechnout každý, kdo holduje čerpání inspirace v bezedné studně internetové moudrosti. „On vlastně Hořák je podobný těm předchozím věcem v tom, že to je pořád DIY. Ozvaly se nám holky, co dělají animace a chtěly udělat klípek k nějaké naši písničce. Nakonec jsme jim poslali nový track a je z toho supr video, co nás přesně vystihuje. A pak tam napiš, že Cocoman nás taky fakt pochopil, a proto je to tak vypimpený, ten zvuk,“ pravil můj parťák Adam Sodomka.

Právě on většinou udělá nějakej beat a já do toho napíšu text, nebo naopak. Ale naopak se to moc neděje. Občas se nám stane, že text se nám přestane líbit a musíme jej zcela nahradit. U některých písní si to sedne hned, ale pak je tu třeba Tvůj beat, což je naše první stvořená písnička, kterou jsme několikrát museli zoufale odložit stranou.

Jo, důležitý je škrtat, ale taky nevzdávat to před finišem, který pokaždé může být za dalším rohem.