Praha 12 (odkaz na titulní stránku)  Praha 12 - Oficiální web městské části

Ljubomír Seykora (17. srpna 1891 – 10. duben 1960)

Významnou postavou domácího odboje v Komořanech/Modřanech byl Ljubomír Seykora. Narodil se v obci Niš v Srbsku, kde pravděpodobně jeho otec pracoval. Ten ale zůstal občanem rakousko-uherské monarchie a snad se v následujících letech i vrátil zpět do vlasti, takže jeho syn Ljubomír rukoval do první světové války v císařské uniformě infanteristy pražského pěšího pluku č. 28.

V letech okupace

Po okupaci se od počátku zapojil do protinacistických akcí. Na půdě svého domu ukrýval zbraně, podporoval rodiny zatčených a popravených a umožňoval poslech zahraničního rozhlasu známým. Bývá uváděno, že participoval na kolportování ilegálního časopisu V boj, případně dalšího ilegálního tisku, který měl dodávat i odbojářům na Točné (Josefovi Olivovi, Zdeňkovi Junkovi a Aloisovi Andělovi), což je možné, ale on sám tuto odbojovou činnost později nevykazoval.

Od jara 1944 se stal členem modřanského ilegálního národního výboru, v jehož čele stál stavitel František Kolman, a také spojkou k ilegálnímu národnímu výboru na Točné. Modřanská skupina úzce spolupracovala se štábním kapitánem Miloslavem Zatřepálkem z pražské Obrany národa. Počátkem října 1944 navázal Seykora styk s rozvětvenou východočeskou Obranou národa brigádního generála Františka Bláhy, která spolupracovala s československým paravýsadkem Barium z Velké Británie. Dříve, nežli se mohla spolupráce modřanské, respektive pražské skupiny s organizací generála Bláhy rozvinout, došlo 17. listopadu 1944 k jeho zatčení a celá východočeská organizace byla rozbita.

Modřanské vysílačky

Dle zadání štb. kpt. Miloslava Zatřepálka pracoval od léta 1944 Kolmanův ilegální národní výbor na výstavbě dvou vysílaček určených ke spojení s Londýnem. Vysílačky postavili radioamatéři Václav Hodek a Jaromír Šenk z Modřan a Zdeněk Kaván z Braníka. Pro vysílačky ATA a BOB získal Zatřepálek (volací symbol KEJ) z Londýna kurýrem přes Švýcarsko šifrovací klíč a hesla. Zvláště po rozbití organizace generála Bláhy a ztrátě vysílaček výsadku Barium bylo spojení s exilovou vládou v Londýně klíčové. Vysílačky byly uloženy u Františka Kolmana a na vysílání byly stěhovány na různá místa. Od listopadu 1944 do poloviny března 1945 skupina 11x vysílala zpravodajské relace, nejčastěji z domu Ljubomíra Seykory, na jehož verandě byla nakonec permanentně nainstalovaná anténa. Londýnské ústředí ale bohužel jejich vysílání nikdy nezachytilo a problém radiového spojení s představiteli exilové vlády či se spojenci zůstával nedořešen.

Milada vás pozdravuje

Dne 6. ledna 1945 přišla k Seykorovi neobvyklá návštěva. Točenský odbojář Josef Oliva s sebou přivedl neznámého mladíka, kterým byl slovenský partyzán Vavřinec Korčiš. Ze schůzky vyplynulo jmenování Seykory důvěrníkem pro příjem parašutistů ze SSSR pro oblast středních Čech. Měl očekávat návštěvu, která by se mu ohlásila heslem: Milada vás pozdravuje. Již dva dny po seskoku skupiny Lukaševič, tedy 20. února 1945, navštívil Seykoru Ivan Prokofjevič Kurilovič (alias plk. Suliga) a ohlásil se sjednaným heslem. Seykora předal informaci o této návštěvě dále a 2. března se zde v jeho domě na Komořsku setkal Kurilovič se štb. kpt. Zatřepálkem a Františkem Kolmanem. Ilegální národní výbor Modřany a Zatřepálkova skupina Obrany národa se pak staly, coby skupina „Milada“, důležitým zdrojem zpravodajských informací, které přes Seykoru putovaly na Točnou k Ivanu P. Kurilovičovi.

Zatčení a výslechy

Ljubomír Seykora byl gestapem zatčen 29. března 1945 v souvislosti s domácím odbojem a se Zatřepálkovou skupinou, které se gestapo dostalo na stopu. Zatýkání postihlo ve velkém také modřanský ilegální národní výbor, z jehož udání byl v posledních letech neprávem obviňován Ivan Prokofjevič Kurilovič. Ten totiž věděl o Seykorově zatčení a na jeho základě se chystal svoji vysílačku přestěhovat na nové místo, což ale již nestihl, neboť jej i s jeho radistou zajali 3. dubna 1945. Po mučivých výsleších, při kterých byl mimo jiné pálen rozžhaveným drátem a do ran mu byla sypána žíravina, se Kurilovič uchýlil k osvědčené a doporučované taktice poskytnout bezcennou informaci o již zatčeném, takže z něho dostalo gestapo pouze jméno Seykora.

Na tomto základě pak bylo zatčeno asi osm různých Seykorů z Modřan a okolí, kteří byli ale propuštěni, jakmile gestapáci z protiparašutistického oddělení zjistili, že jejich Seykora byl již zadržen jejich kolegy z oddělení domácího odboje. Kurilovič tedy neudal nikoho, koho by mohlo gestapo zatknout, nicméně informace o propojení Seykorovy a Zatřepálkovy skupiny se sovětskými parašutisty přesto nebyla bezcenná. Z modřanských odbojářů znal osobně jen Seykoru, Zatřepálka a Kolmana, takže při přísném dodržování zásad konspirace nikoho jiného ani znát nemohl. A o tom, že Kurilovič tato pravidla ctil, svědčí i fakt, že místo jeho pobytu na Točné neznal ani jeho radista Štefan Šahur, ani nejbližší odbojoví spolupracovníci jeho domácího Josefa Olivy. Ljubomír Seykora byl podroben, stejně jako všichni zatčení, mučivým výslechům a brutálnímu bití.

Osvobození, revoluce a ocenění zásluh

Nakonec se dočkal osvobození po vypuknutí pražského povstání 5. května 1945. Spolu s ostatními členy modřanského ilegálního, nyní již vlastně revolučního národního výboru se vrátili do Modřan v noci z 5. na 6. května a převzali správu obce. Za organizační práci při řízení obce během květnových bojů roku 1945 obdržel Seykora písemné uznání od generála Slunéčka z velitelství ALEX, který byl posledním velitelem Obrany národa.

Ljubomír Seykora byl za svoji odbojovou činnost oceněn v červnu 1947 Československou vojenskou medailí Za zásluhy a v lednu 1948 Pamětním odznakem Svazu osvobozených politických vězňů 1939-1945.

Miloslav Zatřepálek (7. února 1908 – 19. listopadu 1956)

Miloslav Zatřepálek se narodil v Chotěboři na Českomoravské vrchovině. Rozhodl se pro kariéru důstojníka československé armády, Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě absolvoval roku 1928 a byl zařazen k dělostřelectvu. Roku 1935 byl zapsán na Vysokou školu válečnou, kterou také ukončil s vynikajícím prospěchem.

Obrana národa

Jako většina profesionálních vojáků, kteří po březnové okupaci roku 1939 neodešli za hranice, dal se i Miloslav Zatřepálek k dispozici vojenské odbojové organizaci Obrana národa. Pracoval jako zpravodajec, získával a ověřoval dodávané zprávy, které postupoval dále k odeslání do zahraničí. Od září 1939 působil v Praze. Když chtěl roku 1940 odejít bojovat do zahraničí, řekli mu nadřízení důstojníci z Obrany národa, že tuto cestu mají volit jen ti, kteří jsou přímo ohroženi gestapem, a tak Zatřepálek setrval v Protektorátě při zpravodajské práci.

Později patřil mezi přímé spolupracovníky proslulé skupiny Tří králů – pplk. Balabán, pplk. Mašín, štb. kpt. Morávek. Během rozsáhlého zatýkání odbojářů gestapem v létě 1941 došlo i na štábního kapitána Zatřepálka. Dne 24. července 1941 si pro něj do zaměstnání přišlo gestapo, ale jemu se podařilo uprchnout. Od té doby žil v ilegalitě.

V ilegalitě

Od poloviny září do poloviny listopadu 1941 se ukrýval v Modřanech, kde mu odbojová skupina Františka Kolmana pomohla získat falešné doklady. Podařilo se mu uniknout i zatýkání spojenému s likvidací zbytků skupiny Tří králů na jaře 1942 a poté dalšímu během heydrichiády. V březnu 1944 začal spolu s Františkem Kolmanem řešit stavbu vysílaček pro spojení s londýnským ústředím. Během svého působení ještě dvakrát unikl gestapu, ale 20. března 1945, během poslední velké razie gestapa proti českému odboji, byl na jedné konspirační schůzce obstoupen třemi muži a zatčen. Ani tentokráte se ale nevzdal, začal s gestapáky zápasit a pokusil se o útěk. Byl ale postřelen do nohy, kulka minula tepnu a uvázla ve stydké kosti.

Konec války

Následovalo uvěznění, výslechy, bití a konfrontace. Před zatčením jej gestapo přibližně 14 dní sledovalo, což jej dovedlo k modřanské skupině, v níž proběhla první zatčení 22. března a další následovala. Miloslav Zatřepálek se dočkal osvobození z pankrácké věznice 5. května po vypuknutí povstání, odebral se do Bartolomějské ulice na Vojenské velitelství Velké Prahy, kde pracoval do poledne 6. května 1945, kdy odjel s výsadkářem kapitánem Nechanským k Československé národní radě. Tam byl ale zatčen a uvězněn, protože jej podezřívali ze spolupráce s gestapem. Propuštěný byl až 11. května, když se u něj žádná kolaborace neprokázala. Konec války měl proto pro něho velmi hořkou příchuť.

Za svoji odbojovou činnost byl v dubnu 1946 vyznamenán Československým válečným křížem 1939, Československou medailí Za chrabrost před nepřítelem a Československou vojenskou medailí Za zásluhy. Miloslav Zatřepálek zemřel za ne zcela jasných okolností roku 1956 – byl nalezený s průstřelem srdce, prý se mělo jednat o sebevraždu.

Autoři stezky: KVH Deutschmeister Infanterie z. s. a Spolek Pro Komořany, s podporou městských částí Praha 12 a Praha Zbraslav. Autoři textů Zdeněk Munzar a Pavel Kmoch, lektorování textů Tomáš Jakl, grafické zpracování Martin Krch, korektury Jana Klubalová.

Děkujeme sponzorům a institucím, rodinám i jednotlivcům, kteří se na tvorbě stezky podíleli financemi, obrazovým materiálem, sběrem informací i dobrovolnou prací.

K procházce po Stezce svobody můžete využít také mobilní aplikaci ČsOL Mapix, kterou si můžete zdarma stáhnout v tomto odkazu↗.