Cesta: Titulní stránka > Město a úřad
Vzpomínka maminky
Na jeho činy v revolučních květnových dnech vzpomínala jeho matka takto: Můj syn bojoval jako člen vojenské skupiny Trávnice z továrny ETA ve Vršovicích. 5. května od rána už působili na vršovickém nádraží. V čem, nevím. V poledne přišel na oběd. Zaslechl výzvu z rádia a ihned běžel pryč. Ke své skupině se nedostal, začal tedy na Pankráci ve dvoře Reitknechtky. K večeru přišel domů zamazán a raněn do ruky a nohy. Ošetřili ho v Braníku v nové škole. Po ošetření šel znovu bojovat ke škole na Zelené lišce. V noci na 6. května se opět přišel převléknout. Odešel znovu s celou skupinou do Braníku. Po kapitulaci Braníka volaly Modřany o pomoc. Tam byli někteří zajati. Syn ale bojoval dál, až padl poblíž Zbraslavi. Dle sdělení těch, kteří se vrátili, počínal si hrdinně, stále v první řadě. Obstaral několik zbraní, také německý samopal. Poslední svou ranou zastřelil německého důstojníka a sám již těžce raněn zemřel bez pomoci, poněvadž k němu nikdo nemohl.
Vršovická odbojová organizace Trávnice
Odbojová organizace Trávnice byla založena roku 1944 štábním kapitánem Adamem Wohlrathem a působila hlavně ve Vršovicích, ačkoliv pobočky měla také v Hostivaři, na Chodově, v Řevnicích, Kunraticích a Uhříněvsi. Na počátku květnového povstání čítala několik set osob, kterým se podařilo obsadit již 5. května vršovické nádraží. Zde založila vojenské velitelství Trávnice, které zahájilo výcvik a organizování povstaleckých sil v okolí. Ve spolupráci s dělníky z přilehlé továrny ETA, kde se vyráběly protiletadlové kulomety a rychlopalné kanóny, zprovoznila Trávnice 8 improvizovaných obrněných vlaků, které se staly velmi významnou pomocí pro celé povstání na jihovýchodním úseku. Jeden z těchto vlaků, Orlík, byl 9. května odpoledne poslán na pomoc Modřanům.
Místa působení Jiřího Calty – statek Reitknechtka a škola na Zelené lišce
Jiří Calta zpočátku působil u pankráckého statku Reitknechtky. Pravděpodobně jej pomáhal připravit k obraně, neboť 5. května se o statek ještě nebojovalo. Přesto se Reitknechtka zapsala do historie pražského povstání, neboť v následujících dnech se stala jedním z opěrných bodů obránců Pankráce a došlo zde k urputným bojům. Za to se jednotky SS pomstily 8. května 1945 zavražděním 23 lidí.
Naopak od začátku povstání 5. května se tvrdě válčilo o školu na Zelené lišce, kde vzdorovala uzavřená silná posádka SS. Těchto bojů se účastnil i Jiří Calta. Školu se povstalcům dobýt nepodařilo, esesáci se ubránili až do doby, kdy je vyprostily oddíly Kampfgruppe Wallenstein. Jejich pomsta byla děsivá.
Masakry civilního obyvatelstva a zajatých povstalců
Nedaleko od školy na Zelené lišce v Úsobské ulici (dnes Obětí 6. května) esesáci spáchali jeden z nejhorších válečných zločinů v Praze. Ve dvou domech našli civilisty ukryté ve sklepích. V jednom případě je zmasakrovali palbou na místě (svědectví o události podalo několik přeživších, kteří zůstali ukryti pod mrtvolami svých blízkých), v druhém případě byli obyvatelé vyhnáni do zahrádky domu a postříleni tam. V několika případech došlo také k zohavení mrtvol, například vypíchání očí mladé dívce. Celkem esesáci zavraždili 51 civilistů (z toho 18 žen, včetně těhotných, a 16 dětí).
Podobné masakry provázely Kampfgruppe Wallenstein také na mnoha dalších místech, z nichž jmenujme alespoň naše nejbližší okolí:
Psáry – zavražděno 13 lidí
Dolní Břežany a Zlatníky – zavražděno 14 lidí
Lahovice – zavražděno 21 lidí
Místa současné Prahy 12 byla v tomto ohledu naštěstí postižena méně, ale i tak byl na Točné zavražděn pan František Matoušek a v komořanských lesích přinejmenším samaritán Jiří Hubička. Kolik dalších raněných bojovníků bylo dobito pažbami či bajonety se lze spíše jen dohadovat.
K procházce po Stezce svobody můžete využít také mobilní aplikaci ČsOL Mapix, kterou si můžete zdarma stáhnout v tomto odkazu↗.
Nyní jste v módu "Bez grafiky". Přepnutím do grafického módu zobrazíte standardní verzi webu.
web & design WEBHOUSE®, redakční systém vismo®