Důvěra veřejnosti v justici je o tom, jak umí svoji práci prezentovat. Což neumí, říká Luboš Dörfl |
LN: Které z cílů, s nimiž jste v lednu nastupoval do vedení soudu, se vám již podařilo naplnit?
Spustili jsme projekt zveřejňování rozhodnutí našeho soudu. Sice zatím jen ve věcech věcné příslušnosti soudů, avšak právě tady hraje náš soud důležitou sjednocující roli. Už máme více než sto publikovaných rozhodnutí.
Začínáme organizovat podzimní odbornou konferenci na téma duševního vlastnictví a průmyslových práv, což je rovněž další specializovaná agenda našeho soudu. Máme tu na ni špičkové odborníky.
A od dubna máme novou ředitelku soudní správy i dozorčí úřednici. Další změny jsem odsunul na dobu, až mimořádná situace skončí. Některé nastaly nedávno.
LN: A které to jsou?
Týkají se organizace práce a vyřizování případů na civilním a obchodním odvolacím úseku našeho soudu. S ohledem na minulé zákonné změny, které vedly ke změně skladby nápadu věcí, bylo třeba přistoupit k organizačním změnám v senátech a při rozdělování případů. Další změny souvisí i s generační výměnou soudců na tomto úseku.
K provedení těchto všech změn jsem si povolal posilu. Řízením tohoto úseku jsem ode dneška pověřil doktora Romana Horáčka a ministryni spravedlnosti navrhnu jmenovat jej novým místopředsedou vrchního soudu. Před kolegou Horáčkem nyní stojí mnoho personální práce. Pro svůj úsek bude muset získat nové odborníky z krajských soudů.
LN: Kolik místopředsedů tedy bude pražský vrchní soud mít?
Bude jich celkem pět.
LN: Co vlastně může předseda soudu zlepšovat, když se činnost soudu řídí jen procesními předpisy anebo, jde-li o jeho správu, ministerskými instrukcemi?
To je zajímavá otázka. Je dobré, když do konkurzu přijde kandidát s něčím novým. Ale musí to být něco, co dává smysl a je možné realizovat. Inovace je vítána. Nesmí se ale stavět vzdušné zámky, protože to odčerpává energii a soud se pak vydává cestou, kterou nelze dotáhnout do konce.
LN: Jaké vlastnosti by tedy podle vás měl mít dobrý předseda soudu?
Podobné jako námořní kapitán. Protože ten musí udržovat kurs, mít nějaký cíl. Pak si musí být vědom toho, že má na lodi posádku, s níž se společně plaví. A nakonec je jeho starostí mít v pořádku loď, aby do ní nezatékalo. To všechno jsou přesně ty věci, které předseda soudu řeší.
LN: Co tedy říkáte na to, že nový předseda Nejvyššího soudu nikdy nevedl ani okresní soud?
Za sebe říkám, nejpřiléhavější pojmenování této situace je, že jeho jmenování považuji za překvapivé. Mít manažerskou zkušenost je totiž vždycky výhoda. Právě pro tu práci s lidmi a dosahování cílů. Je to určitá dovednost, kterou je třeba se naučit.
Na druhou stranu, Nejvyšší soud je tak trochu atypický. Míra zaměření na odbornost u něj totiž může spíše převažovat nad manažerským přístupem.
Svůj názor na to si ale teprve utvořím. Pana předsedu zatím neznám. Určitě se spolu ale v blízké době setkáme. A myslím, že si budeme rozumět, protože jsme podobného věku.
LN: Předseda Nejvyššího soudu, vy zde v Praze i nový předseda olomouckého vrchního soudu, jste všichni padesátníci. Vnímáte to jako nástup nové generace do čela justice?
Ano, všichni jsme ve věku padesát plus. Když to takto říkáte, ano, asi to tak je.
LN: Co všechno tedy mohou předsedové vrchního a Nejvyššího soudu v nejlepších letech společně změnit v české justici?
Myslím, že hodně. Jednak jsou tu organizační záležitosti. Můžeme napomoci při organizaci justice, při vytváření judikatury i při jejím zveřejňování. Pro to všechno je naší úlohou vytvářet rámec. Pokud ho budeme neústupně vytvářet, pak tady bude a s ním i všechna odborná kolokvia a výstupy. V tom všem je vždy co zlepšovat a určitě pro to můžeme společně udělat kus cesty.
LN: Neměli byste souběhu vašich mandátů využít i ke společné komunikaci navenek?
Určitě ano a týká se to druhé věci, o které jsem chtěl hovořit. Jak víte, justice zatím stále nemá žádný orgán, který by za ni hovořil. To znamená, že hodně, co můžeme společně udělat, je mluvit stejným hlasem k tématům, která jsou a budou pro justici důležitá.
Bylo by dobré, abychom v tomto našli my, to znamená oba předsedové vrchních soudů i předseda Nejvyššího soudu, a s námi i předseda Nejvyššího správního soudu jako představitel správní soudnictví, společnou řeč.
LUBOŠ DÖRFL (51)■ Vystudoval pražská práva. ■ V roce 1995 jako soudce nastoupil k Okresnímu soudu v Nymburce, který mezi lety 1998 až 2005 také vedl. ■ Prošel celou soudní soustavou, s výjimkou Nejvyššího soudu. ■ Od roku 2005 soudil u středočeského krajského soudu. Byl i jeho místopředsedou. V roce 2011 odtamtud odešel k pražskému vrchnímu soudu. ■ Mezi lety 2014 až 2020 řídil ústecký krajský soud. ■ Od 2. ledna 2020 stojí v čele Vrchního soudu v Praze. |
