Získání kvalitního centra vyřešil příchod Romana Horáka, kterého pane Jandači dobře znáte. Byl pro vás "vysněnou posilou"?
Josef Jandač: O Romana jsme měli eminentní zájem. Chtěli jsme centra, Roman splňoval všechny představy, ale zároveň jsme věděli, že má věk a výkonnost na setrvání v zahraničí. Když opominu začátek kariéry, tak v Česku za celou kariéru nehrál. Roman měl možnost pokračovat v zahraničí, ale když jsem s ním mluvil já a Jarda Hlinka, dali jsme najevo touhu postavit tým s ambicemi na nejvyšší příčky. Romanovi se to asi zalíbilo a vycítil, že se vytvořil dobrý tým. Věřím, že nám může jenom pomoci. Jestli hrálo roli, že se známe, to je otázka spíše na něj, ale já i Miloš víme, co od něj můžeme očekávat. V první řadě jsme rádi, že se rozhodl pro Spartu a že máme v týmu takového hráče.

Usilujete i nadále o příchod ofenzivního obránce?
Miloslav Hořava: V Evropě je kvalitních obránců málo. Kdyby se někdo objevil a byly na něj finance, bylo by dobré, kdybychom obranu doplnili. Když se nám to nepodaří, dokážeme si poradit. Když nebude k dispozici hráč, který by týmu výrazně pomohl, vystačíme si se současným mužstvem.

Do útoku už nikdo nepřijde?
Josef Jandač: Momentálně nikoho vytrvale nesháníme, ale několikrát jsem si řekl, že už změny nebudou a všechno bylo jinak, protože tým je živý mechanismus. O finální podobě týmu do závěru sezony se stejně rozhoduje až 31. ledna. Můžete ještě reagovat na aktuální i dlouhodobá zranění a na pokles formy. Pohyb může nastat, ale v této situaci jsme s útokem spokojeni. Máme vyváženou ofenzivu, kde jsou dobře rozdělené jednotlivé role.

Může situace ve světě i v Evropě usnadnit trenérům a manažerům jednání s nejlepšími českými hráči, kteří by se chtěli třeba kvůli rodině vracet domů?
Miloslav Hořava: Snazší to mít nebudou, ale situace takovým návratům nahrává. Problémy jsou téměř po celé Evropě, přesto je pro hráče zahraniční angažmá samozřejmě přednostní.

Kádr je široký i kvůli nabitému programu. Láká vás nezvyklý triple v podobě extraligového titulu, triumfu v Lize mistrů a na Spengler Cupu?
Josef Jandač: Hrozně moc se na to těším! Jsme rádi, že se Liga mistrů vrací na Spartu, protože si pamatuji, že jsme v ní hráli výborné zápasy. České týmy v ní obecně nepatří k žádným otloukánkům. Sparta byla z českých klubů nejblíž, protože prohrála až v prodloužení finále, ale vloni si zahrál o titul také Hradec. Na Spengleru dobře reprezentoval Třinec, který prohrál až ve finále s Kanadou. V minulé sezoně se trošku žehralo nad tím, že je 52 zápasů v extralize málo, ale s tímto programem se může snadno stát, že se zápasy nabalí. Pak nemusí všechno vycházet zrovna tak, jak bychom si představovali. Celý klub včetně nás trenérů, hráčů a hlavně fanoušků bude následující sezona hrozně bavit. Samozřejmě je smělé říkat, že bychom chtěli vyhrát extraligu, Ligu mistrů i Spengler Cup, ale dovedete si představit, že bychom se jeli jenom zúčastnit? Nikdo z nás takový není, to platí i pro hráče.

Jak je pro vás důležité setrvání Lukáše Rouska?
Josef Jandač: Když budu mluvit za nás oba, tak jsme hrozně rádi, že Lukáš zůstal ve Spartě. Nechci říct, že neunáhlil svůj odchod, ale možná i on sám vycítil, že ve Spartě prostor dostal. I tak nemá nic zadarmo. Když se bude špatně připravovat, špatně trénovat a nebude hrát dobře, bude se muset prokousávat sestavou i ve Spartě. V zahraničí ho ale nečeká nic jiného, proto je Sparta pro Lukáše dobrá příprava na další krok. Jeho setrvání nás potěšilo, jsme za něj rádi, ale nedáme mu nic zadarmo. Budeme se mu snažit pomoci, aby byl na další krok připravený. Na druhou stranu očekáváme, že on nám pomůže na nejvyšší mety, protože by měl patřit ke klíčovým hráčům týmu.

Sparta je specifická, oproti jiným týmům má něco navíc

Vnímáte, že si mladí hráči vytvářejí ke Spartě vztah? A když se budou po případném působení v zahraničí vracet, bude pro ně díky tomu Sparta číslo jedna?
Miloslav Hořava: Pomáhá tomu i případ Lukáše Rouska. Bylo by super, kdyby byl vzorem pro další mladé hráče z juniorky a mládežnických týmů. Když se k nim klub zachová vstřícně, budou se do něj rádi vracet.

Může hrát roli i to, že hráč půjde do lepšího týmu jako Liberec či Třinec, ale nebude za podobných podmínek pod takovým tlakem jako ve Spartě?
Josef Jandač: Já vám rozumím a odpovím. Vy jste řekl, že jde do Liberce, Třince a dalších klubů, ale vy jste hlavně řekl, že jde do lepších týmů.

Omlouvám se za nepřesnou formulaci, myslel jsem do týmů ze špičky tabulky jako Sparta.
Josef Jandač: Ale řekl jste lepších. (směje se) To je v pořádku, neomlouvejte se, jen vám to přišlo na jazyk a na mysl. Otázka je, zda si to opravdu myslíte, nebo jste se jen spletl, protože takhle to dneska může být vnímané u fanoušků i hráčů. Když se vrátím k Liberci, mají kolem sebe auru, že se to u nich dělá dobře a hráči za tím jdou, ale už tenkrát při mém působení v Liberci to stejní lidé dělali stejně tak. Liberec jen potřeboval několik úspěšných let a dobrých výsledků, aby tomu hráči věřili. Když jste čtvrtý nebo pátý, není to úplně top. Všechny týmy ze špičky jsou finančně stabilní, některé mají i větší možnosti. Může to hrát roli, protože Sparta je navíc specifická. Prosadit se tady jako hráč není jednoduché a nepodařilo se to ani některým klukům, kteří za sebou měli výbornou kariéru. To samé platí i o trenérech.

Můžou se tedy potenciální posily leknout tlaku?
Josef Jandač: To je určitě možné. Když jsem dříve dělal ve Spartě manažera s Patrikem Martincem, tak dost často chtěli hráči přijít, ale jen za peníze. Kluci do Sparty půjdou rádi, ale tlak si nechají zaplatit. Několikrát jsme ztroskotali na požadavcích hráčů, které sice nebyly přemrštěné, ale prostě jsme se nevešli do rozpočtu. Když se hráč vrací do týmu jako Sparta, která má jméno, hrají roli i finance. Ne vždycky byla možnost požadavky hráčů splnit a někdy jsme ani nechtěli, protože jsme si říkali, že všechno má své mantinely.

Kanaďanům se nebráníme, ale musí být kvalitní

Jste otevřeni příchodu zámořských a zahraničních posil, nebo upřednostňujete československé hráče?
Miloslav Hořava: Vůbec bych se kvalitním Kanaďanům nebránil. Ti hráči ale musí být dobře vyskautovaní. Musíme vědět, koho přivádíme, abychom neudělali chybu.

Josef Jandač: V tom jsme za jedno. Může to být dobré oživení, navíc Sparta má výhodu i díky své poloze. V nedávné době se někteří cizinci ptali, jestli nám teče teplá voda a jestli máme internet. Dostat do Česka dobrého cizince je těžké i v tom, že pro zámořské hráče je první volbou KHL, pak Švédsko, Švýcarsko, Německo a třeba Finsko. Někde vzadu jsme my. Když se hráči dostanou až k nám, nezbývá žádná extra kvalita. Ano, můžete vzít žolíka z univerzity, protože když bude dobře vyskautovaný a za dobré peníze, má to význam. Brát cizince, aby vám lepil díru, to je lepší dát šanci mladému českému klukovi. Český hokej je v očích cizinců až nějaká šestá volba, a to si nemyslím, že bychom měli špatnou ligu.

Miloslav Hořava: Souhlasím, tenhle trend v extralize vnímám už delší dobu.

Josef Jandač: Když se objeví cizinec, který upřednostní hezké město s výbornou organizací a bude patřit k nejlepším hráčům, je to fajn. Když ale opominu Slováky, řeknete mi z fleku jméno nějakého cizince, který v extralize dominoval?

V rychlosti mě napadá Peter Mueller z Komety.
Josef Jandač: Ano, napadalo mu to tam. Vyřazovací část odehrál dobře a je to cizinec, který tu má relativně dobré jméno, ale že by to byl top hráč? Alepoň podle mého názoru není. Musím ale říct, že ho zase tolik neznám. Když se však podíváte na minulost takového hráče, už má předpoklady, aby v extralize patřil mezi lepší hráče. Pokud bereme hráče na úrovni ECHL, může to být trefa a stejně tak nemusí.

Ve Spartě se v posledních letech tolik cizinců neprosadilo, souhlasíte?
Josef Jandač: Byli tady bratři Treillovi, kteří byli vysocí a hráli fyzicky. Nezklamali, ale že by se v Česku extra prosadili? To si nemyslím. Ve Spartě hrával ofenzivní obránce Troy Milam, který nebyl špatný na přesilovku, ale nebyl to žádný extra hráč. Slováci byli tehdy kvalitnější. Měli jsme tu také Alexe Fostera, kterému se povedl první rok a druhý jsme ho museli vytrejdovat. To je u cizinců běžné.

Čím si to vysvětlujete?
Josef Jandač: Někteří cizinci první rok makají a dřou, aby se ukázali a druhý rok už ví, o co jde, takže poleví. Zámořští hráči začínají hrát až někdy v říjnu nebo v listopadu, protože přes léto na to kašlou a pořádně nevíte, jak se připravují. Byli tady i další cizinci jako třeba Robert Sabolič. Zvolil cestu z Německa do Česka, přestože měl lepší nabídky. On chtěl jít do KHL, což se mu nakonec splnilo, ale také díky jeho postupné cestě přes kvalitnější ligu za menší peníze. Jak říkám, byl to takový hráč "východního bloku", protože to byl Slovinec a ne Kanaďan. Ti chodí do země, která je jazykově lépe vybavená a často po debatě s manželkou zvolí Německo, protože si ho najdou na mapě a zjistí, že je to dobré.

Miloslav Hořava: V Německu navíc hraje roli i to, že je v týmech několik zámořských hráčů. V kabině se mluví anglicky, což situaci ovlivňuje.