InzerujTEĎ

 
 
 

Kdy a kam

  • Pondělní zastavení s pohádkami tisíce a jedné noci

    pondělí 13.5 16:00 - Strakonice, Šmidingerova knihovna Za Parkem

  • Absolventský koncert

    pondělí 13.5 17:00 - ZUŠ - hrad, Strakonice

Zobrazit všechny události
 
 
 
 

Letní a zimní čas

V roce 2018 skončila v EU debata o letním a zimním času. Každý stát se má zařídit podle svého. Téma se odsunulo do pozadí, momentálně není na stole. Co vyhovuje vám?

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Spolku Albrechtický Brepta chybí mužští herci. Posila by se hodila

Spolek Albrechtický Brepta po představení poslední hry Pravda o Drákulovi na hostování v Tálíně.

Spolek Albrechtický Brepta po představení poslední hry Pravda o Drákulovi na hostování v Tálíně.

ALBRECHTICE NAD VLTAVOU - Myšlenka založit ochotnický spolek Albrechtický Brebta se zrodila jednoho dlouhého lednového večera roku 2010 v místní hospůdce U Čarodějnice. Ještě téhož roku byla secvičená první hra. Jednalo se o operetku O Červené Karkulce z dílny pánů Uhlíře a Svěráka. Premiéra této hry se konala poslední červnovou sobotu 2010. Aktuální situace ve spolku je taková, že ubývají mužští herci. Nejen o tom hovoří Tereza Zachová, albrechtická režisérka a zároveň scénáristka.

 

Co vás k tomu vedlo založit divadelní spolek v Albrechticích?

Byl to takový můj sen z mládí, dávno před tím, než jsme se přistěhovali do Albrechtic. Nakonec mi ho splnil můj manžel, který jednoho večera oslovil v naší hospůdce pár kamarádů a doma mi jen stručně oznámil, že mi založil divadlo, tak ať se snažím.

Vy jste předtím už divadlo někde hrála?

V divadelním souboru přímo ne. Na základní a z části ještě na střední škole jsem navštěvovala literárně dramatický kroužek v Písku. Účastnili jsme se mnoha soutěží a divadelních přehlídek a tam mi divadlo učarovalo. Nejen pohled z jeviště, ale spíše zákulisí. Kostýmy, kulisy a specifická vůně.

Ve spolku máte na starosti také režii. Proč zrovna vy a baví vás to?

Píšu scénáře a následně se chopím i role režisérky. Baví mě to moc. Já sama jsem totiž tak velká trémistka, že coby herečka jsem nepoužitelná. Většinou si píšu jen maličkaté nepodstatné role do počtu. Takže práce na té druhé straně, kde nejsem vidět, mi vyhovuje a naplňuje mě. Ale musím říct, že co se týká té režie, jde spíš o kolektivní práci. Já řeknu své představy, ale během zkoušek nechávám prostor i ostatním, protože vždycky někdo přijde s bezva nápadem, na který bych sama nepřišla. Hrajeme samé komedie, takže si můžeme dovolit popustit uzdu fantazii.

Vzpomenete si, jak jste nacvičovali první představení?

Byla to taková rychlovka. Spolek jsme založili na konci února a v červnu jsme vystupovali na albrechtické slavnosti Vítání léta. Tenkrát jsme si vypůjčili operetku z dílny pánů Svěráka a Uhlíře O Červené karkulce, která trvala asi jen patnáct minut. Nejhorší bylo sehnat muziku a následně hru nazpívat. Neměli jsme žádné nahrávací studio, všechno se dělalo v domácím prostředí opravdu hodně amatérsky. Mysleli jsme si, že půjde o první a zároveň i poslední počin našeho spolku. Nikdo z nás tenkrát netušil, jak moc nás to všechny bude bavit a hlavně, jak velký ohlas to nakonec bude mít u diváků.

Takže byl o vaše vystoupení hned napoprvé zájem?

První představení bylo pro diváky vlastně jedním velkým překvapením. Myslím, že nevěděli, co od nás mají očekávat. V publiku tenkrát seděli převážně naši sousedé, spolupracovníci, kamarádi. Všichni nás znali z běžného poklidného života na vsi. A najednou před nimi běhá vousatá Karkulka, z kadeřnice je holub, z učitelky ve školce myslivec. I my jsme se báli, jak to všechno dopadne. Ale nakonec přišla odměna v podobě smíchu, bouřlivého potlesku a velmi časté otázky, kdy budeme hrát příště. Velkou podporou pro nás byl i náš tehdejší starosta pan Kaifer. A tak jsme pokračovali. Během dvou let nás posílilo ještě pár nových členů a naše hry začaly být více autorské a delší.

Kolik vás ve spolku je?

V současné době má náš spolek patnáct členů. A nějaká posila by se určitě ještě hodila. Zvláště chlapi, těch máme málo.

Jak často zkoušíte?

Novou hru začínáme trénovat vždy během ledna nebo února, premiéru pak odehrajeme koncem června na již zmíněném Vítání léta v Albrechticích. Takže zkoušíme zhruba pět měsíců, jednou týdně. Když je potřeba, většinou před premiérou, tak i víckrát.

Myslíte si, že jsou vaše hry něčím výjimečné?

Jestli výjimečné, to nevím. Hrajeme vlastní hry, mluvené slovo prokládáme písničkami, je to tak půl na půl. Máme i vlastní texty, ale píšeme je na hudbu známých písniček. Skladatel nikdo z nás bohužel není. Ale ohlasy diváků jsou kladné, líbí se jim, že si s námi můžou pobrukovat známou melodii. Jeden z diváků nám jednou dokonce přišel za tak časté prokládání textu muzikou poděkovat, protože alespoň během představení neusne, což se mu prý stává docela často. I to je pak hezká odměna za snahu.

Kde už jste hráli?

My moc často nehrajeme. Kromě každoroční odehrané premiéry v Albrechticích nás pravidelně zve paní starostka do Tálína, coby oživení Svatováclavské pouti. Jinak jsme na pozvání hráli ještě v Neznašově, Dřítni a Klukách. Tam jsme i předloni připravili pro místní Mikulášskou nadílku.

Kolik máte za sebou her?

Zatím deset. První tři vypůjčené, zbylých sedm už je našich vlastních. K tomu každoročně pořádáme Mikulášskou nadílku na albrechtické návsi, což je taky svým způsobem takové malé divadelní představení. Snažíme se vždy překvapit děti i dospělé něčím novým. A k tomu jsme v roce 2011 natočili i amatérský film Osídlení Albrechtic, v němž nám průvodní slovo namluvil vynikající dabér Alfréd Strejček. Za to děkujeme jak jemu, tak i tehdejšímu členovi našeho souboru Petru Schánilcovi, který se o to přičinil.

Které z představení vám nejvíc utkvělo v hlavě?

To asi nedokážu říct. Ke každému z nich se většinou váže hned několik vzpomínek. Mě osobně nejvíce baví, když se hra teprve zkouší, když všechno dostává podobu a celý příběh začíná postupně ožívat. Když je hotovo, mám už většinou v hlavě zase něco jiného.

I na vás určitě dolehla koronavirová situace, jak jste se s ní vypořádali?

Současná situace nám připravila nedobrovolné prázdniny, takže letos jsme ani nezačali se zkoušením nové hry. Neproběhne ani Vítání léta, takže by byla porušena i tradice s odehráním premiéry. Pokud to půjde, s podzimem se snad pustíme do příprav Mikuláše.

A co plány do budoucna?

Nemůžu mluvit za ostatní. Téměř všichni jsme v "nejlepším" věku, sem tam už nás trápí nějaká ta choroba, a tak bychom určitě uvítali nějakou novou, svěží krev. Pár nápadů ještě mám, a tak doufám, že po tomhle delším odpočinku se celkově zlepší okolní situace a my ještě společně něco pro naše věrné příznivce vytvoříme.

 

--

Diskuse k článku - napište váš názor
 

Další zprávy z regionu

 
 

Diskuse ke článku

Zbývá znaků: 1200
 
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace