Hlavní obsah

Do Madridu těsně před boomem koronaviru. Pekhart popisuje, jak dostával manželku s dcerou z Kanárů

Robert NeumannSport.cz

Gól v premiéře, vítězná trefa v hitu s Lechem Poznaň při restartu polské fotbalové ligy. Útočníkovi Tomáši Pekhartovi angažmá v Legii Varšava sedí. Muž, který v únoru po roce a půl opustil druholigové Las Palmas, v rozhovoru pro Právo a Sport.cz popisuje první měsíce v novém klubu, i strastiplný příběh, kdy dostával dcerku s manželkou z Kanárských ostrovů do Polska.

Foto: Archiv Tomáše Pekharta

Útočník Legie Varšava Tomáš Pekhart s dcerkou Noelií.

Článek
Fotogalerie

Mohl jste restart zvládnout lépe?

Vzhledem k tomu, co jsem prožíval v posledních týdnech, zní tohle jako pohádka. V prvním zápase za Legii jsem dal gól, přestože jsem naskočil jen na pár minut. Jenže těsně před tím, než se liga zastavila, jsem si poranil koleno. Celou pauzu jsem využil na rehabilitaci, zápas s Lechem Poznaň byl první zkouškou, jestli koleno vydrží. Kvůli karanténě a ochranným opatřením jsem totiž neměl žádnou léčbu. Mohli mi jen sdělit diagnózu.

A ta zněla?

Podvrtnuté koleno. Zásadní bylo, že nebyly poškozené vazy. Ale měsíc jsem nemohl ani chodit, koleno bylo oteklé. Když se začalo se společnou přípravou, šel jsem z nuly do plného tréninku. Tedy nic ideálního. Čtrnáct dnů jsem se dostával jen do stavu, abych byl vůbec schopný fungovat na tréninku. Teď jsem nastoupil poprvé od začátku, koleno vydrželo. Navíc se mi povedl vítězný gól.

Trefil jste titul? Na druhé Gliwice máte náskok pěti bodů a zápas k dobru.

Myslím, že jsme udělali velký krok k trofeji, kterou na konci sezony chceme získat. Lech je velký rival, zápas s ním je jako derby Sparty se Slavií. Výhra nás těší o to víc, protože devadesát procent našeho týmu dva dny před utkáním odehrálo duel v Polském poháru. Je ale pravda, že bez diváků to není ono.

Měl jste s prázdnými ochozy nějakou zkušenost?

S AIK Atény jsem zažil finále Řeckého poháru. Olympiakos jsme porazili, jenže na hřišti jsme slavili sami. Normálně by bylo na stadionu pětasedmdesát tisíc diváků. Teď v Poznani by přišlo pětačtyřicet tisíc. Hrát na prázdném stadionu je katastrofa. Fotbal se hraje pro fanoušky, teď je to takové smutné. Jinak jsem ale z Legie nadšený.

Nynější obránce Plzně Adam Hloušek, který strávil v Legii čtyři sezony, na ni nedá dopustit.

Adam tvrdí, že Legia je pro něj nejlepší zahraniční angažmá. A to prošel bundesligou, stejně jako já. Něco takového jsem opravdu ještě neviděl. Fantastický servis pro hráče, perfektní zázemí. Navíc za měsíc se stěhujeme do nového tréninkového centra, které je nejmodernější ve střední Evropě. Vypadá neuvěřitelně. Vůbec nepřeháním, Legia je top klub.

V prosinci se vám narodila dcerka Noelia. Jak zvládáte novou roli otce?

Tohle je jediné pozitivum období koronaviru. Nikdy v sezoně jsem neměl možnost být tak často s rodinou. Jenže všechno mohlo být jinak. Nechybělo moc a zůstal jsem ve Varšavě bez manželky a dcery.

Povídejte.

Do Polska jsem přiletěl sedmého února, podepsal jsem smlouvu a zapojil se do přípravy. Holky zůstaly na Kanárských ostrovech. S tím, že za mnou zhruba za měsíc dorazí. Mysleli jsme si, že když se malá narodila ve Španělsku, dostane okamžitě španělské občanství a pas. To se ale nestalo. A protože na Gran Canarii není ambasáda, nemohly odcestovat. A začala blesková akce. Bezprostředně po premiéře za Legii jsem letěl do Madridu, těsně před největším boomem korony ve Španělsku. Na ambasádě jsem Noelii bleskově zařídil pas, holky pak odletěly do Česka. Jenže komplikace neskončily.

Byly už zavřené česko-polské hranice?

Spekulovalo se o tom, hranice ale byly pořád průjezdné. Pak přišla zpráva, že se druhý den zavřou, manželka se musela ve vteřině sbalit. Půjčila si velké auto, setkali jsme se za hranicemi. Měl jsem s sebou řidiče, který se vrátil do Varšavy mým autem, já odvezl rodinu. Přijeli jsme v šest ráno, v osm byl sraz před tréninkem. Oznámili nám, že máme zůstat doma a trénovat individuálně. Ten samý den jsme se stěhovali do domu. Všechno do sebe ideálně zapadlo, měli jsme štěstí.

Zůstat sám bez rodiny by bylo nepříjemné.

Nyní pro změnu řešíme rodiče. Přestupem do Legie jsme se přiblížili domovu, těšili jsme se, že za námi budou jezdit. Když jsem opouštěl Kanáry, minul jsem se s rodiči, kteří se přiletěli podívat na vnučku. Strašně dlouho jsem je neviděl. Jsou za rohem, ale nemohli do Polska přijet. Zkoušel jsem to na úřady různě. Například, že má manželka psychické problémy nebo že má zraněnou ruku a nemůže se o malou starat.(směje se) Marně. Teď přemýšlíme nad tím, že by se manželka s Noelií setkaly s rodiči v Řecku.

Reklama

Související témata: