Z Walesu, jedné z tradičních bašt světového šampionátu, se celá karavana vydala na jih Evropy do neprobádaných míst. Do té doby byli jezdci zvyklí v Itálii závodit na asfaltových úsecích. Italskou šotolinu ochutnali pouze ti, kteří závodili už v polovině devadesátých let. Tehdy se Rally Sanremo neodehrávala jen v horách nad slavným městem, ale také na toskánských nezpevněných cestách. V roce 2004 se ale italský podnik nevrátil do Toskánska, naopak se přesunul do míst, kde se do té doby mistrovství světa nikdy nejezdilo. Na Sardinii. Ze třetí novinky v kalendáři tehdejší sezóny měli jezdci oprávněné obavy. Úzká trať nepromíjející žádnou chybu, kamení, horko, spousta zatáček. Všichni svorně prohlašovali, že na takové trati nelze od začátku tlačit naplno. S touto strategií šel do soutěže i Petter Solberg živící své poslední teoretické naděje na obhajobu titulu. Aby se mu podařilo titul získat, potřeboval vyhrát všechny čtyři závěrečné soutěže a ještě doufat v nezdary konkurenta za volantem továrního Citroënu Xsara WRC. Nor se sice nechtěl na začátku sardinské soutěže unáhlit, ale už v prvním testu Loebovi nadělil propastných půl minuty. Francouz čistil trať a zajel slabý devátý čas, ovšem i druhý nejrychlejší Markko Märtin s Fordem od Solberga schytal nálož 16,8 sekundy. Nejrychlejší Citroën v první sardinské zkoušce pilotoval finský soukromník Juuso Pykälistö. Hned v druhé zkoušce ale havaroval a o šesté místo přišel.

V servisním parku i přes nervozitu z toho, co neznámá a náročná soutěž přinese, panovala dobrá nálada. Postarala se o ni dvojice značek, která ještě před startem podniku oznámila, že se zúčastní následující sezóny. Výborná zpráva to byla zejména z toho důvodu, že se jednalo o dvojici stájí, které se v roce 2004 hodně trápily a ani jedna z nich neodjela kompletní sezónu. Škoda a Mitsubishi. Zatímco rudé stany servisního zázemí japonské značky na Sardinii chyběly, česká stáj se představila s dvojicí Fabií WRC. Toni Gardemeister však už v první zkoušce doplatil na zrádné úzké cesty a svůj vůz musel s poškozeným zavěšením odstavit. Armin Schwarz se s druhou škodovkou držel na pomezí první a druhé desítky a z druhé etapy už odjel jen dvě zkoušky. I v jeho případě stálo za odstoupením porouchané zavěšení. Tyto problémy Škodu Motorsport trápily už v Řecku a zdály se být jednou z největších slabin Fabie WRC. Slabinou Peugeotu 307 WRC byla naopak převodovka a ta už od začátku na voze Harriho Rovanpery pořádně zlobila. Fin si však větší ztrátu připsal vlastní vinou a mohl být rád, že při nárazu do stromu v RZ 3 neurval kolo. Vše nakonec dopadlo pouze jeho propadem na sedmou příčku. Jeho týmovému kolegovi Marcusu Grönholmovi se dařilo lépe a po Märtinově zhasnutí motoru v úzké pasáži druhé zkoušky se posunul na druhou příčku.

Solberg dorazil do poledního servisu stále na vedoucí příčce, ale v druhém a třetím testu si prožil hodně horké chvilky. Motor jeho Imprezy se začal přehřívat a místy šel jen na tři válce. Nor nejen že dokázal vůz dotáhnout až do servisu, kde mechanici objevili problém s vodní pumpou, ale ani neztratil moc času a stále se těšil z půlminutového náskoku. Jeho týmový kolega Mikko Hirvonen se rovněž trápil s přehříváním a tolik štěstí neměl. U jeho Subaru se v RZ 3 objevil ještě problém s transmisemi, které se mechanicky zručnému Finovi na přejezdu nepodařilo odstranit. Game over, ze kterého těžil posunem do nejlepší osmičky jiný pilot Subaru, italský soukromník Andrea Navarra. Odpoledne Solberga více trápilo sjetí moc měkkých gum a ztráta brzd. Ani jedno ale stejně jako vážné dopolední problémy nemělo zásadní vliv na jeho náskok, který se udržel na půlminutě. Grönholm se už nemusel trápit přehřívající se převodovkou a připsal si dva nejrychlejší časy. Musel spěchat, protože mu na záda začal dýchat živou vodou pokropený Loeb. Francouz začal opatrně, až nevýrazně, ale odpoledne už vystrčil růžky, přeskočil Märtina a začal tlačit na Fina v Peugeotu. Útok mu úspěch nepřinesl, zatím.

Sobota začala celkem poklidně a na prvních dvou ranních zkouškách k žádným velkým událostem nedošlo. Pak, pak se toho odehrálo trochu až moc. A postaral se o to nejdelší a očividně i nejnáročnější úsek Tandaló. První obětí se stal Francois Duval, když svým Fordem udeřil do náspu. Příliš blízký kontakt s místní přírodou mu přivodil vylomení pravého zadního kola a šestiminutové manko. Naštěstí se Belgičan hned po zkoušce mohl se svým kulhajícím Focusem odbelhat do servisu. Rovanperä, do té doby jeho nejbližší soupeř o šesté místo, tolik štěstí neměl. Nebyla by to normální soutěž roku 2004, kdyby alespoň jeden z rudých Peugeotů neodstoupil pro poruchu převodovky. Fin mohl svůj vůz jen odstavit a nechat místní diváky si jej pořádně prohlédnout. Grönholm pokračoval v hájení druhé příčky před Loebovými nájezdy a zatím byl úspěšný. Najednou ale na třetí sobotní zkoušce ztratila jeho 307 výkon. Posádka několikrát ve zkoušce zastavila, jednou i na krátký pokec s Rovanperou, a pomalým tempem si do cíle dojela pro ztrátu 23 minut. Devátý test se stal doslova pohřebištěm Peugeotů.

Druhý průjezd náročným úsekem Tandaló už taková dramata nepřinesl a odpoledne bylo vůbec nezvykle klidné. O nejzajímavější show se starala dvojice Sainz – Märtin. Španělský matador se po dopoledni posunul na třetí místo a to se snažil zuby nehty před estonským nájezdníkem uhájit. Profil tratí mu ale moc neseděl, v autě neustále lamentoval a každým kilometrem přicházel o další a další část svého náskoku. Třetí příčku si ale pilot Citroënu přeci jen udržel a do nedělního finále odjížděl s náskokem 2,9 sekundy. Loeb byl s druhou Xsarou WRC po pátečním pomalejším startu zpátky na bedně. Jelikož ale za vedoucím Solbergem zaostával o celou minutu, nikam se už nehnal a zbytek soboty pojal ve stylu klidného hlídání druhé příčky. Pátou si pak chtěl až do cíle uhlídat nejrychlejší z domácích Andrea Navarra. Soukromník v Subaru se po problémech továrních Peugeotů dostal až tak vysoko, ovšem za zády měl hodně rychlého Duvala a pro toho minuta ztráty před závěrečnou etapou neznamenala nic, s čím by si nedokázal poradit.

Velkým překvapením pro všechny pak jistě bylo to, že se Belgičanovi útok na Itala v soukromém voze nepodařil. Pravděpodobně do něho však promluvily potíže jeho týmového kolegy Märtina. Ten na první zkoušce Sainze znovu porazil a srovnal s ním krok. Kvůli defektu ale přišel o svou jedinou rezervu, kterou se na šestici nedělních zkoušek bez servisu vybavil. Vliv na Estoncovu rychlost to mělo pramalý a po následujícím testu už šel pilot Fordu na třetí místo. Štěstěna při něm ale nestála ani tentokrát. Ve třetím nedělním testu musel zastavit, když se zpod kapoty začal valit dým. Ten byl způsoben pálením unikajícího oleje a k tomu se přidal další malý požár u výfuku. Posádka Fordu v RZ 16 strávila o půl hodiny více času než její vítěz a po jejím absolvování stejně odstoupila. Na vině bylo zničené turbo. Domácím fanouškům to jistě nevadilo, naopak byli pořádně u vytržení. Nejlepší z Italů Navarra totiž díky tomu získal parádní čtvrtou příčku. A šesté místo nakonec spadlo do kapsy dalšímu dravému Italovi Gigi Gallimu. Ten na domácích tratích získal svůj nejlepší výsledek sezóny. Vtipné na tom však je, že se tak nestalo za volantem továrního Mitsubishi WRC, ale pouze v produkčním Lanceru EVO VIII. Smutné pak je to, že tovární stáj japonské značky ani se svým silným speciálem nejvyšší kategorie v roce 2004 lepší než šesté místo nezískala. Na Sardinii se neukázala a těžko říct, zda by si jejich neposlušné vozy s náročnou tratí vůbec poradily. Ono i tak do cíle dojelo pouze pět továrních WRC, přičemž nejpomalejší z nich, Grönholmova 307 byla po sobotních potížích klasifikována až na sedmém místě. Pro rekordní třetí vítězství v řadě si po třech náročných dnech do Olbie přijel Solberg. Podobný kousek vyhrát tři po sobě jdoucí podniky MS se předtím podařil v roce 2001 Colinu McRaeovi. Nor tak sice plnil svůj závazek vyhrát šest závěrečných podniků kalendáře, ovšem obhajoba titulu se mu i tak vzdalovala. Loeb si na Sardinii profesorskou jízdou dojel pro osm bodů za druhou příčku a na následující Korsice mu už stačilo jen posledních pět bodů.