Na péči je náročnější, zelí ale určitě pěstujte. Bude nejzdravější rostlinou na záhonku

Hlávkové zelí patří k náročnějším rostlinám, co se týká živin, vláhy i péče, ale bohatě se nám za to odvděčí v podobě velmi obsažné zásoby živin na zimu, zvláště v kysané podobě. Zelí si předpěstováváme na jaře ve skleníku výsevem v březnu nebo začátkem dubna do řádků. V průběhu května vybereme nejlepší sazeničky, které přesadíme do minimálně litrových květináčků s výživným kompostem. 

Sazeničky pak nějaký čas stráví na sázecím stole venku v polostínu, poblíž záhonků, na které půjdou až povyrostou a zmohutní. Je nutné pro ně mít od podzimu připravenou na záhonech 1. trať, ale rozhodně ne žádný úplně čerstvý hnůj.

U jakýchkoliv zelenin je nám vždy líto nějaké zaostalé sazeničky vyhodit, avšak úspěšnost u těch slabých je nízká, přitahují schoroby a slimáky a navíc zabírají místo, které by mohlo sloužit jiné zdravé plodině. Je to pak i „plýtvání“ energií a časem, který můžeme věnovat jiným věcem. V přírodě se také uchytí jen ty zdravé a životaschopné semenáčky. Je to tak správně, tím se udržuje zdravá, silná a pružně reagující populace. Upřednostňujeme tedy kvalitu před kvantitou, ačkoliv nám vždy sazeničky nad místem na záhonech stejně přebývají.

Pěstujeme různé druhy zelí. Zatím nás nejvíce zaujaly pozdnější české odrůdy šlechtitele pana Poura a pak také raná špičatá zelí od Reinsaatu – Kalibos, Expres, Fidelkraut. Jejich tvary pochodně či plamene jsou prostě úžasné.

Obzvláště vínový Kalibos je barevně i tvarově úchvatný. Úspěšná u nás byla i odrůda Holt, která připomíná kámen, má matnou, šedě zelenou a tuhou „kamennou“ strukturu, která dosti jasně vyjadřuje její „striktní“ jméno.

Hlávková zelí jsou krásné rostliny, vlajkové koráby záhonoviště. Úspěch pěstování brukvovitých rostlin (i salátů) je někdy dobré podpořit měděnými plechovými ochranami proti slimákům. Díky dostatečné vlhkosti, úrodné půdě bohaté na dusík a včasnému zamulčování štěpkou má zelí ideální prostředí k růstu. Neděláme žádný „zelný záhon“, u nás bývají rostliny většinou rozsázené do různých záhonů 1. trati mezi další plodiny. Vzhledem k dlouhé době, jakou zelí na záhoně stráví, máme vnější listy trochu okousané od slimáků, ale na hlávku to nemá vliv. 

Pokud se rostlině někde moc nedaří nebo je ze slabé sazenice, slimáci napadnou i hlávku. Mockrát jsme si už ověřili, že zdravé rostliny ve vhodném zdravém prostředí se prostě prosadí a škůdce odpuzují samy. Jako vhodní sousedé bývají doporučováni: celer (vzájemná ochrana se zelím), brutnák (podporuje růst), dále pórek, mangold, lichořeřišnice a určitě mnoho dalších. Bylinky na okraji záhonu prý zlepšují aroma zelí – heřmánek, koriandr, kmín. Jetel zase údajně chrání zelí před škůdci. Tyto věci si budete muset ověřit sami.

Středy tří druhů zelí (bráno odspodu) – hlávkové špičaté, pekingské a kulaté červené )

Nevhodní sousedé: klasická polní hořčice a řepka – nepoužívat je nikdy jako zelené hnojení na záhony, kde se pěstuje zelí (nebo kde budou v dohledné době jiné brukvovité rostliny, takže vlastně raději nikam). Košťáloviny pěstujeme na záhonech, kde brukvovité druhy nebyly nejméně minulé dva až tři roky. Ředkvičky jsou tedy oficiálně nevhodné jako předplodina i meziplodina.

Pekingské zelí je jiná kategorie. Vysévá se až v létě, má rádo teplo a stálejší nekolísavé teploty. Také jej předpěstováváme a na záhon sázíme už pěkně vyvinuté a prokořeněné rostlinky. Při teplém podzimu (kdy nemrzne) je lze sklízet až do listopadu. V říjnu bývá dobré je přikrýt netkanou textilií. Lze snadno vytvořit takové speciální ochranné tunýlky z pozinkovaného pletiva používaného na individuální ochrany stromků proti okusu a pokrýt je textilií, kterou na okrajích zatížíme. Je možné použít i králičí pletivo, ale bývá měkčí, může se bez výztuhy propadat. 

Pomůže udržet mikroklima a zároveň rostliny chrání před přílišným přemokřením, které by mohlo vést k plísni. Samozřejmě to pomůže jen proti lehkým občasným mrazům, nikoli proti stálému zámrazu. 

Čínské zelí (které se často plete s pekingským) je další forma asijské zeleniny s malými podlouhlými hlávkami a výraznými okrouhlými listy. Blíže než k zelí má spíše k asijským listovým hořčicím, i chuťově.  K vývoji má rádo teplo, vyséváme je od června do srpna, většinou stačí kratší řádky na různých záhonech a postupné výsevy. 

V podstatě s ním zacházíme jako s ředkvičkami, ale necháváme mezi rostlinami více místa. Je snadné na pěstování, snazší než pekingské zelí, které bývá více „rozmazlené“ a jeho růst trvá déle. Na podzim pak vydrží na záhonech do prvních velkých mrazů. Při příliš suchém počasí jde, podobně jako ředkvičky, rychle do květu. Chuťově ředkvičky také připomíná, spolu s chutí kedlubny a zelí pekingského. Sehnat je můžete pod názvy Pak Choi, Bok Choi, Tatsoi a podobně.

Má různé odstíny zelené, některé formy mají i velmi bílé řapíky a jiné velmi dekorativní růžicovitou podobu (Roseten Tatsoi od Reinsaatu), kterou můžete najít i v e-shopech mezi listovými asijskými specialitami.