„Mácha však přesahuje hranice literatury, jeho dílem a odkazem se inspirují snad všechny obory umění, ale i filozofie. A i když dnes známe Máchu především jako básníka, někteří jeho současníci dokonce více oceňovali jeho malířský um,“ říká autorka výstavy Alena Beránková s tím, že výstava samozřejmě představí také Máchovy kresby.

Co vás přivedlo k tomu připravit výstavu věnovanou českému básníkovi romantismu?
Karel Hynek Mácha je pro českou společnost, ale i pro Litoměřice velmi důležitou osobností a letos uplyne 210 let od jeho narození. Jeho osud je s Litoměřicemi úzce svázán, sem přišel vybudovat zázemí pro vlastní rodinu, ale po šestitýdenním pobytu tragicky zemřel. Do roku 1938 byl v Litoměřicích také pohřben a jeho hrob byl místem četných vzpomínkových akcí. Přesto naše galerie věnovala Máchovi svou pozornost naposledy v roce 1986. Proto jsme se rozhodli splatit určitý dluh této osobnosti.

8 fotografií

A nepatří Mácha spíše do knihoven? Jaký vztah měl k výtvarnému umění?
Mácha přesahuje hranice literatury. Jeho dílem a odkazem se inspirují snad všechny obory umění i filozofie. Svým způsobem jde o určitý trend z počátku 19. století, kdy se umělci různých oborů vzájemně vědomě ovlivňovali, a tato vzájemnost trvá stále. A i když dnes známe Máchu hlavně jako básníka, někteří jeho současníci víc oceňovali jeho malířský um. Na výstavě tak představíme i část Máchových kreseb z cest.

Jak jste koncipovala zaměření výstavy?
Výstava se věnuje zásadním tématům Máchovy tvorby: lásce, smrti a krajině. Výstava je tedy rozdělena do tří částí, které se věnují těmto oblastem. Láska byla pro mladého umělce určující emocí, smrt chápal v její bezprostřední blízkosti, aniž by věděl, jak brzy se s ní setká. Nové chápání krajiny pak bylo pro romantismus zásadní. V ní se zrcadlil člověk sám, krajina a příroda byly chápany jako dokonalejší protějšek člověka.

Podle čeho jste vybírala jednotlivé autory?
Chtěla jsem mít zastoupené jak Máchovy současníky, tak umělce 20. a 21. století. Nešlo mi však o „ilustrátory“ Máchova díla, ale spíše o umělce, kteří se Máchou nebo romantismem obecně inspirují spíše volně. Romantismus je způsob prožívání naší přítomnosti, proto může být stále živý a jako živý ho představujeme i na výstavě.

Kteří autoři tedy budou vystaveni?
Osobně mám velkou radost z fotografií Bratrstva, umělecké skupiny činné v 80. a 90. letech 20. století, početněji je zastoupen Jan Preisler, Václav Jirásek. Z dalších autorů bych jmenovala Zdeňka Daňka, Josefa Hnízdila, Adolfa Kosárka, Antonína Mánesa, Josefa Navrátila, Jaroslava Panušku, Františka Skálu, Miloše Šejna, Antonína Střížka, Jindřicha Štyrského. Myslím, že je zbytečné jmenovat všechny autory, je jich poměrně hodně a každý je velmi zajímavý. Někteří umělci jsou představeni v netypické poloze, například Ivan Ouhel je především krajinář, ale na výstavě představujeme jeho figurální malbu Milenci z roku 1994. Také je až překvapivé, jak si jsou někteří současní autoři blízcí a Janem Preislerem nebo Adolfem Kosárkem. Objevem je i obraz, který jsme použili pro vizuál výstavy, autorem je Daniel Mayer-Zajíc, téměř neznámý malíř z přelomu 19. a 20. století pocházející z Lovosic.

Mácha patří k nejznámějším českým básníkům, je možné přijít ještě s něčím novým?
Snad ano, ale nesnažila jsem se o nějaký nový výklad Máchova díla. Šlo mi o představení Máchy jako živoucího inspiračního zdroje, který nadčasovostí svého odkazu dokáže stále aktualizovat existenciální otázky člověka. Pochopitelně nebylo možné představit všechny autory, kteří se k romantismu či ke Karlu Hynku Máchovi jakkoliv vztahují, ale živou přítomnost romantismů jsme snad potvrdili.