Přemysl Rut: Konec dobrý, všechno špatně

2. červen 2020

Originální příběh, paradoxní situace dotažené do absurdních konců, vytříbený jazyk – to jsou poznávací znaky tragikomedií Přemysla Ruta. Setkáte se s nimi také ve hře Konec dobrý, všechno špatně, která je pátou společnou inscenací autora a režisérky Hany Kofránkové. Ta ke spolupráci přizvala do studia herce Viktora Preisse, Tatjanu Medveckou, Jiřího Lábuse, Jana Konečného a Pavla Pípala. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Osoby a obsazení: Zlatko Januš Januš (Viktor Preiss), Regina Janušová, jeho choť (Taťjana Medvecká), Milan, jejich syn (Jan Konečný), Fortunát Auf, myslitel (Jiří Lábus) a muž (Pavel Pípal)
Dramaturgie: Martin Velíšek
Hudba: Petr Mandel
Režie: Hana Kofránková
Natočeno: v roce 2009

Hlavním hrdinou a vypravěčem hry Konec dobrý, všechno špatně je úspěšný obchodník, který se ze zisku z prodeje svých ohlupujících krasohledů rozhodne podporovat filozofický výzkum svého spolužáka z mládí. Jak věci dopadnou, by nebylo vhodné prozrazovat dopředu...

Dramatik, režisér, klavírista, pedagog a kabaretiér Přemysl Rut se narodil 10. března 1954 v Kutné Hoře, vystudoval činoherní režii. První angažmá získal v roce 1980 ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, kde také vedl kabaretní Malou scénu. Od studentských let spolupracoval s Ivanem Vyskočilem a dalšími osobnostmi českého autorského divadla. Postupně byl partnerem Pavla Boška, Jana Vodňanského, Břetislava Rychlíka a Jana Buriana.

Přemysl Rut, hudebník, spisovatel, pedagog

Po zákazu hradišťského kabaretu se Přemysl Rut vrátil do Prahy, kde učil na hudebně-dramatickém oddělení konzervatoře (198490), s přáteli provozoval Malé české divadlo (1986– 90) a s Karlem Krausem, Václavem Havlem aj. spoluredigoval samizdatovou revui O divadle (1987– 90). Po převratu byl redaktorem Literárních novin, od roku 1993 má svobodné povolání. V České televizi realizoval cykly Kulturní magacín (s B. Rychlíkem, 1994), Rodinný kalendář (1995) a Letopísně (1998).

Na svém kontě má několik divadelních her: Dnes naposled (def. název Poslední, HaDivadlo ,1985), Žádná tragédie (1989), Sen (první verze, 1992) Olga a ďábel (Národní divadlo Kolovrat, 2001).

Hana Kofránková

Rut často spolupracuje s Českým rozhlasem. A zřejmě rád. Přečtěte si, jak odpověděl na otázky režisérky Hany Kofránkové: 

Jaké je Vaše největší autorské rozhlasové potěšení?

Pocit, že nejsem autorem jednotlivých pořadů, natož výrobcem jednotlivých zakázek náhodou objednaných zrovna u mne, ale že jsem spoluautorem určitého pojetí rozhlasu, určité koncepce či dramaturgie, k níž přispívám svým skromným dílem, ale kterou mohu akceptovat jako celek, jejíž nároky sdílím. Už ani nevím, kdy jsem to potěšení naposledy zažil. Ale zažil jsem je; to si nenamlouvám. 

Jak si řekne určitý námět (téma, látka), že chce být zrovna rozhlasový?

Záleží asi na tom, na kterého autora se takový námět (téma, látka) obrátí. Pro mne má území rozhlasu (jakožto poetiky) podobu trojúhelníka, jehož stranami jsou vyprávění (řeč), drama (situace, čin) a hudba (zpěv). Pokud se mi zdá, že nápad, který jsem dostal, může v takto vymezeném a takto  ovlivňovaném území dorůst k organickému tvaru, beru jej jako rozhlasový. Bez ohledu na to, ke které z oněch tří stran má blíž: však víte, že jsme spolu natáčeli eseje či povídky se zpěvy, hudbu a písně do her a jindy zase hry s postavou vypravěče. To je asi nejhlubší příčina mé lásky k rozhlasu: jakoby odkazoval k dávno ztracené prvotní jednotě děje, slova a zpěvu.

Čtěte také

Kromě autorských cyklů – Pianissimo (199394), Setkání u kulatého stolku (s E. Krumbachovou, J. Justem, J. Klusákem, M. Lázňovským, I. Vyskočilem, 1993), Pohádka a její sestry (199596), Povídka zevnitř (199697), Kázáníčko, kázání (s N. Rutovou, 1998), Přestávka (s J. Burianem, 1998), Stoletý zpěvník (199899), Přesýpací hodina (s J. Klusákovou, J. Burianem, 2000) – napsal Přemysl Rut řadu rozhlasových her: Takový beznadějný případ (natočeno 1990), Polygoné (1991), Dohra (1996), Existence Dušana Rouse (1997), Viktor a drak (1997, Prix Bohemia 1998), Etiopská legenda (1997), Peklíčko (1997), Drak nebo Pavel (1997), Babinský a Palacký neboli Báseň a Pravda (2000), Dvojrole (2001), Druhé mládí Kašpara Junga (2005) a Profesor a slepice (2007). V Českém rozhlase se také podílel na mnoha pořadech literárních, hudebních i dramatických jako vypravěč, herec, zpěvák a klavírista. Rozhlasu věnoval cyklus sloupků psaných v letech 1999–2000 pro Týdeník Rozhlas.

Spustit audio