Hlavní obsah

Sedmdesát vzpomínek na Karola Duchoně

Právo, jaš, kul

Sedmdesát let by v dubnu letošního roku oslavil slovenský zpěvák Karol Duchoň. Při té příležitosti vyšel v pátek trojalbový komplet nazvaný Karol Duchoň 70 Opus 1970–1985. Je na něm sedmdesát písní z repertoáru umělce.

Foto: ČTK

Karol Duchoň zemřel již v pětatřiceti letech.

Článek

Rodák z Galanty založil v roce 1968 spolu s Robem Kazíkem skupinu The Ice Boys. O rok později začal zpívat s Evou Mázikovou ve skupině Braňa Hronca. V sedmdesátých letech potom začal spolupracovat se zpěvačkou Evou Kostolányiovou, s níž v třiasedmdesátém získal stříbrnou Bratislavskou lyru s písní Chvála humoru.

V roce 1974 založil vlastní skupinu Prognóza a brzy s písní Čardáš dvoch sŕdc vystoupil na festivalu v japonském Tokiu. V roce 1976 nahrál v Německu své první album pro společnost RCA. Německá kritika ho tehdy nazvala slovenským Tomem Jonesem.

V roce 1977 začal zpívat se skupinou Ľuba Beláka a později spolupracoval s orchestrem Vlada Valoviča a se skupinou Za-ja-ce Pavla Zajáčka. V roce 1985 podlehl cirhóze jater.

Trojalbový komplet připravoval producent a moderátor Juraj Čurný. „Práce na dramaturgii kompletu byla příjemná a zavazující zároveň, protože Karol Duchoň oslovuje nejen svou původní, ale i novou generaci fanoušků. Při výběru skladeb z různých pohledů, o které jsem se snažil, jsem si jen potvrdil jeho výjimečnost. Těší mě i to, že poprvé se objeví na cédéčku a také na online platformách čtrnáct skladeb, které od svého vydání na nikdy znovu nevydaných singlech byly dlouhodobě širší veřejnosti nedostupné,“ řekl Čurný.

První cédéčko představuje Duchoně jako skvělého interpreta skladeb ze zahraničního repertoáru, kterým dokázal dat svůj vlastní punc. Druhé je věnované skladbám, které pro něj napsaly doslova desítky nejlepších slovenských skladatelů a textařů. Třetí pak přináší další pohledy na Karla Duchoně – festivalový, duetový a raritní.

„Karol Duchoň byl výjimečný zpěvák a šarmantní muž s velkým srdcem. Když začal zpívat, padaly jazykové i generační bariéry. Jeho rozsah, medová barva hlasu, belcantový repertoár a bezprostřednost jsou stále nadčasové. Tleskali mu v mnoha zemích světa, byl skutečně světovým umělcem, přitom zůstal skromným člověkem bez hvězdných manýr. A bez patosu a velkých slov měl rád zemi, ve které se narodil a kde mu posluchači opravdu rozuměli. V dějinách naší populární hudby nemá konkurenci. Je to naše národní legenda,“ řekl slovenský textař Ľuboš Zeman.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Výběr článků

Načítám