Velkolepá La Superba: Vydejte se s námi za jednou z nejčervenějších hvězd
Na červnové obloze bude v hlavní roli Měsíc - již v pátek ho čeká polostínové zatmění a v druhé polovině června si dá velmi těsné dostaveníčko s Venuší. Pokud ale dáváte přednost exotičtější podívané, vydejte se s námi za jednou z nejčervenějších hvězd na nebi
Na podvečerní obloze nám od začátku roku dělala společnost velmi jasná Venuše. Koncem května se však éra večernice uzavřela a planeta přestala být kvůli malé úhlové vzdálenosti od Slunce pozorovatelná. Zůstane tomu tak i po většinu června a opět ji zahlédneme až na sklonku měsíce, ovšem tentokrát už jako jitřenku, plující za svítání nízko nad východním obzorem.
Půlnoční giganti
Dočasnou „ztrátu“ Venuše nám ovšem bohatě vynahradí zbylé jasné planety. Viditelnost Merkuru se omezí pouze na první červnový týden, nicméně v jeho průběhu – konkrétně 4. června – se planeta ocitne v největší východní elongaci v úhlové vzdálenosti 24° od Slunce. Nedlouho po západu naší denní hvězdy tak Merkur zahlédneme zhruba 15° nad severozápadním horizontem. Připočteme-li k tomu jeho jasnost kolem 0,5 mag, můžeme počátek června označit za nejpříhodnější období pro sledování planety v letošním roce.
Kolem půlnoci se nad jihovýchodem objeví i nápadná dvojice plynných obrů, Jupiter se Saturnem. Na nebi je sice spatříme pospolu, v úhlové vzdálenosti cca 5°, avšak každého v jiném souhvězdí: Zatímco první zmíněný se bude nacházet ve Střelci, Saturn se usadí v sousedním Kozorohovi. Poslední oběžnicí viditelnou pouhýma očima se stane Mars ve Vodnáři, dočkáme se ho však až ve druhé polovině noci nad jihovýchodním horizontem.
Mimořádně červená
Od rudé planety se nyní přesuňme k podobně zbarvené stálici v souhvězdí Honicích psů, které nejsnáz vyhledáte podle jasné dvojhvězdy Cor Caroli. Její složky, lehce nažloutlou o jasnosti 2,9 mag a namodralou s 5,5 mag, dělí 19″ a rozlišíte je už v malém dalekohledu. Odtud přeskočte na sousední stálici čtvrté velikosti Beta Canum Venaticorum alias Charu a pokračujte 4,5° na severovýchod, ideálně již s dalekohledem.
Postačí i docela malý přístroj s průměrem objektivu kolem 50 mm. Míříte totiž na slabou hvězdu páté velikosti. V zorném poli byste ji měli snadno rozeznat, jelikož je na první pohled výrazně načervenalá: Údajně jde o jednu z nejčervenějších stálic, jež lze spatřit pouhýma očima. Tuto proměnnou hvězdu vzdálenou 760 světelných let vedou astronomové pod označením Y Canum Venaticorum, ale do dějin vešla coby La Superba, což bychom mohli přeložit jako „nádherná, velkolepá“. Pokřtil ji tak jezuita Angelo Pietro Secchi, významný italský astronom 19. století, a to nejen pro její podobu v dalekohledu.
Uhlíková stálice
La Superba je uhlíková hvězda: V jejích vnějších vrstvách má uvedený prvek větší zastoupení než kyslík (viz Uhlíkoví obři nad hrobem). Dodejme, že například u Slunce panuje přesně opačná situace. Nadbytek uhlíku znamená, že se naprostá většina kyslíkových atomů v atmosféře stálice váže v molekulách oxidu uhelnatého (CO). Z přebytečných uhlíkových atomů pak vznikají buď vícenásobné molekuly uhlíku (C2, C3), nebo třeba sloučeniny odvozené od jeho spojení s vodíkem (CH) či dusíkem (CN).
Pro pozemské pozorovatele je nejpodstatnější, že popsané uhlíkaté sloučeniny velmi dobře absorbují vlnové délky elektromagnetického záření produkovaného stálicí, které odpovídají modrému světlu. Uhlíková hvězda tak „odmodrá“ a naplno u ní převládne červené záření.
Uhlíkoví obři nad hrobem
Ačkoliv existuje mnoho typů uhlíkových hvězd, obecně se jedná o červené obry, jejichž hmotnost odpovídá několikanásobku Slunce. Nacházejí se v závěrečné etapě vývoje, kdy už se nespaluje vodík v jádře, ale termojaderná fúze pokračuje ve vyšších slupkách – mimo jiné i fúze helia na uhlík. Je pro ně typický značný zářivý výkon, minimálně 3 000krát větší než u Slunce, nízká povrchová teplota kolem 2 500 °C a intenzivní hvězdný vítr odnášející ohromné množství materiálu z vnějších vrstev. Jde zhruba o milionkrát větší úbytek než v případě naší stálice a ze zmíněné látky se pak kolem uhlíkových hvězd formují rozsáhlé chladné obálky o průměru jednotek světelných roků. Po skončení popsané krátké epizody v řádu stovek tisíc let odvrhne stálice vnější vrstvy, z nichž vznikne planetární mlhovina, a obnaží své jádro do podoby bílého trpaslíka.
Měsíc zakryje Venuši!
Po většinu června se bude Venuše vyskytovat zejména na denní obloze nedaleko Slunce, tudíž nebude pozorovatelná vůbec, nebo jen obtížně. Navíc se neobejdeme alespoň bez malého dalekohledu. V jednom případě se však vyplatí vynaložit zvýšené úsilí a jasnou planetu na modrém nebi vyhledat: 19. června dopoledne totiž dojde k jejímu zákrytu Měsícem. Jelikož bude zemský průvodce jen dva dny před novem, získá podobu velmi úzkého srpku a po východu Slunce se brzy ztratí v jeho záři. Proto bude velmi špatně viditelný dokonce i v dalekohledu. Mnohem snazší situace se naskytne s Venuší: Díky jasnosti −4,3 mag ji coby jasný bod spatříme už v přístrojích s objektivem o průměru několika centimetrů. Při dostatečném zvětšení pak zahlédneme i její fázi – planeta bude vypadat jako uzoučké písmeno C.
Po Venuši a měsíčním srpku je třeba pátrat 19. června dopoledne vysoko nad jihovýchodem, přičemž ve výhodě budou majitelé naváděných dalekohledů, ale pomůže třeba i planetárium pro mobilní telefony s funkcí navigace za objektem. Dalekohled se vyplatí opatřit dlouhou rosnicí nasazenou na objektiv, která odstíní sluneční paprsky. Kolem 10:00 SELČ bude planeta viditelná v těsné blízkosti střídmě osvětleného levého dolního okraje měsíčního disku. Ať už ovšem jeho srpek uvidíme, či nikoliv, v 10:05 Venuši zakryje. Opět ji zahlédneme až v 10:48, kdy vykoukne zpoza pravého dolního okraje zemského souputníka, čímž celý úkaz skončí.
Východy a západy Slunce
| Datum | Východ | Západ |
| 1. června | 4 h 49 min | 20 h 41 min |
| 15. června | 4 h 44 min | 20 h 51 min |
| 30. června | 4 h 49 min | 20 h 52 min |
V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Blíženců, 20. června 2020 ve 23:44 SELČ vstupuje do znamení Raka; nastává letní slunovrat a začíná astronomické léto.
Fáze, východy a západy Měsíce
| Fáze | Datum | Východ | Západ |
| Úplněk | 5. června | 20 h 35 min | 4 h 31 min |
| Poslední čtvrt | 13. června | 1 h 33 min | 12 h 35 min |
| Nov | 21. června | 4 h 40 min | 21 h 21 min |
| První čtvrt | 28. června | 12 h 54 min | 1 h 01 min |
Planety na noční obloze
- Merkur – viditelný na počátku června večer nízko nad severozápadem
- Venuše – viditelná na konci června ráno nízko nad východem
- Mars – viditelný ve druhé půlce noci nad jihovýchodem
- Jupiter – viditelný po většinu noci kromě večera
- Saturn – viditelný po většinu noci kromě večera
- Uran – viditelný ve druhé polovině června ráno nad východem
- Neptun – viditelný ve druhé půlce noci
Zajímavé úkazy v červnu 2020
- 4. června – Merkur v největší východní elongaci, 24° od Slunce
- 5. června – Měsíc v úplňku, polostínové zatmění
- 9. června – seskupení Měsíce, Jupitera a Saturnu na nočním nebi ve druhé polovině noci nad jihovýchodem až jihem, na ploše zhruba o průměru 5°
- 13. června – setkání Měsíce a Marsu na časné ranní obloze nad jihovýchodem (vzdálenost cca 3,5°); 1,6° severně od rudé planety bude v dalekohledu pozorovatelný i Neptun
- 19. června – zákryt Venuše Měsícem na denním nebi (viz Měsíc zakryje Venuši!)
- 25. června – setkání úzkého měsíčního srpku a Regula ze souhvězdí Lva na večerní obloze (vzdálenost cca 3,5°)
Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.
Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno
