Stačilo sebrat odvahu, napsat e-mail na jednu z nejprestižnějších univerzit na světě a za několik měsíců se zapojili do výzkumu na vývoji umělé ledviny na Harvardu. Takto jednoduše zní příběh dvou doktorandů Technické univerzity v Liberci Markéty Klíčové a Jakuba Erbena, kteří letos v lednu odletěli do amerického Bostonu. Hovořit jen o štěstí ale ani jeden nemusí. Oba jsou držitelé mezinárodních ocenění v oboru nanotechnologií. Že jim ale odpověď přijde do několika hodin, je přesto překvapilo.
„Jakub vytvořil seznam univerzit a profesorů, které jsem měla obepsat, a když jsem ho otevřela, zjistila jsem, že jsou tam univerzity jako Harvard, Cambridge, Oxford nebo Berkley. Dost mě to vyděsilo a ptala jsem se Jakuba, kde jsou nějaké normální univerzity, na které máme šanci se dostat,“ líčí Markéta Klíčová počátek anabáze.
Ledvina poskládaná japonskou technikou
Odepsal jim profesor Donald F. Ingber, jeden z nejcitovanějších vědců ve svém oboru, který je spoluzakladatelem a prvním ředitelem Wyssova institutu při Harvardově institutu. Studenty zařadil do týmu, který pracuje na vývoji umělé „origami ledviny“. Ta vznikne podle doktorandů tak, že se matrice vyrobená z nanovlákenných membrán poskládá po vzoru tradiční japonské techniky do co možná nejmenšího objemu.
„Velmi jemná struktura skládaných nanomembrán by měla v ideálním případě prorůst ledvinovými buňkami. Pak bude origami orgán plnit stejnou funkci jako klasická ledvina,“ přibližuje Jakub složitý výzkum, který bude trvat ještě řadu let.
Tým, ve kterém liberečtí doktorandi působili, byl poskládaný z vědců z celého světa, z Ruska, z Číny nebo Německa. „Byli tam strojní inženýři, odborníci na optiku, doktoři medicíny, spolupracovali jsme s nefroložkou,“ pokračuje Jakub Erben.
Kachna k večeři pro celý tým
Největší překvapení ovšem oba zažili hned na počátku. „První den na Wyss Institute jsme nadšeně seděli na krásné recepci a přišel pro nás doktor Richard Novak, vedoucí skupiny Microengineering, ve které jsme po dobu naší stáže pracovali. Usmívá se a česky říká: ‚Ahoj lidi, moc vás tady vítám, konečně se poznáváme!‘ Nic takového jsem nečekala. I když jsme o českém původu doktora Novaka s Jakubem přemýšleli,“ vzpomíná Klíčová a pokračuje: „Uspořádal pro náš tým večeři, kde upekl kachnu. Takže jsme měli české jídlo a seděli jsme u něj doma, kde měl v knihovně knížky, jako jsou Rychlé šípy a podobně. Říkala jsem si, že se mi to snad jen zdá.“
Přestože se o americkém univerzitním prostředí hovoří jako o soutěživém a náročném, oba si pobyt pochvalují. „Jsem ráda, že jsme jim napsali. Nejen proto, že nás vzali na stáž, ale vrátilo se mi nadšení do vědy. Profesoři jsou fajn lidi, kteří s námi srdečně komunikovali,“ svěřuje se doktorandka.
Srovnávat jejich alma mater s americkým institutem podle ní příliš nelze. „Já studuji na textilní fakultě, toto byl institut zaměřený přímo na biologicky inspirované inženýrství,“ upozorňuje.
Nic nebylo problém
Podle Jakuba bylo znát, že má institut silnou finanční podporu. „Nic tam nebylo problém,“ dodává. Zážitkem pro ně bylo i samotné univerzitní prostředí, kde jsou běžnou realitou přednášky držitelů Nobelovy ceny. Mladá žena jako velká fanynka Harryho Pottera si nenechala ujít ani legendární jídelnu na campusu ve stylu Bradavic. „Mohou tam jen prvňáci, takže mě hned vyhodili. Ale viděla jsem ji,“ směje se.
Původně měla dvojice vědců z liberecké univerzity strávit v Bostonu půl roku. To je podle nich sice ve vědě velice krátká doba, na jejím konci však měl být i významný vědecký článek, pod nímž by byli podepsáni jako spoluautoři. Jejich plány však překazila koronavirová pandemie.
„Na pondělní poradě profesor naznačoval, že institut možná zavřou. Nikdo tomu nevěřil. Ve čtvrtek mohli do práce jen ti, co nejezdí hromadnou dopravou, v neděli jej opravdu zavřeli,“ líčí Klíčová. Podle Erbena odletěli za pět minut dvanáct. V pondělí zavolali na ambasádu, v úterý seděli v letadle. Ani tak nebylo jisté, jestli se jim podaří dorazit až do Prahy. Na tabuli odletů v Turecku už svítil jen jediný nezrušený let. Naštěstí ten jejich.
Oba studenti se vrátili ke svým doktorandským povinnostem na Technické univerzitě. Ve výzkumu, který by někdy v budoucnu mohl zachránit život lidem s nemocnými ledvinami, ale chtějí pokračovat i ve zdejších laboratořích. V kontaktu s institutem zůstanou také díky nanomateriálu, který jim mohou poskytovat. Do Ameriky se však nepodívají dříve než příští jaro.
