Ibiškové město Furong

Jedním takovým městečkem v provincii Chu-nan je Furong - Ibiškové město. Tedy ne celé, ale jeho historická část, zbytek města se nijak neliší od ostatních čínských měst. "Staré město"  je odděleno od moderní části turnikety s pokladnami, přesto si na nedostatek návštěvníků nemůže stěžovat, ba právě naopak. Už přes den je co obdivovat, to pravé kouzlo ale Furong získává po setmění, kdy je celý až kýčovitě nasvícen barevnými světly, které mu dodávají magickou a pohádkovou atmosféru.

Je jasné, že nevidíme úplně autentický vzhled staročínského města, už to výrazné elektrické osvětlení, které městu dává jeho typický vzhled, je moderním přizpůsobením. Ale přestože všude v Číně narážíme na supermoderní vybavení hotelů i domácností, tak Furong nás vítá skupinkou žen sedících v kruhu a (uprostřed města) škubajících několik hus, o kus dále z mostu pozorujeme praní prádla v řece, buben pračky nahrazují palice, kterými je z prádla vytloukána špína.

Všechny následující fotky jsou rozklikávací

Historická část města zabírá hřebeny kopců nad údolím tvaru koňské podkovy, do níž zavřenou stranou padá vodopád, který otevřeným koncem jako široká řeka klidně vytéká. Stráně jsou lemovány na sebe nalepenými dřevěnými domy tradičního vzhledu, i když barva dřeva občas svítí novotou. Vše ověšeno lampionky, fábory a dalšími ozdobami, které vyniknou až večer po rozsvícení světel. Podkova se dá obejít vnější stranou, větší oblibu má samozřejmě úzká cestička lemující vnitřní část podkovy, ve srázech kopců prudce klesající k hladině řeky, kde pokračuje pod vodní stěnou vodopádu, aby se na druhé straně opět po schodech vydrápala nahoru na kopec.

Ale k jejímu začátku se musí přejít skrz krytý dřevěnný most, který se po západu slunce mění v arénu amatérských hudebníků. Ti sice vybírají do klobouku, ale vypadá to, že více hrají pro vlastní potěšení.

Ve starých domech kolem mostu je možné se ubytovat, ale vybavení penzionů je prý méně než spartánské, ani na úroveň levných batůžkářských hostelů nedosahuje. Holé pokoje s postelí bez dalšího vybavení, společná toaleta s minimální kapacitou, místo umyvadla lavóry, nepříjemný hmyz. Vše mám jen z doslechu, takže bez záruky, třeba se situace změnila a už je to s úrovní ubytování trochu lepší. Mimo památkovou oblast jsou hotely samořejmě mnohem lepší.

Už přes den je Furong mimořádně fotogenický, kolem je hodně zeleně, stráně křižují stezky a chodníky s vyhlídkovými altány a plošinami, ze kterých turisté obdivují vodopád v centru města.

Velkou a oblíbenou atrakcí je průchod po stezce za vodní stěnou vodopádu, který všichni absolvují několikrát, minimálně jednou tam a zpátky přes den, stejnou cestu pak ještě i za nočního nasvícení.

Kopce nad podkovou kolem údolí s vodopádem lákají turisty na pseudohistorické stavby sloužící zhruba na půl jako restaurace a jako prodejny suvenýrů.

Pak se pomalu začne stmívat, lampiony se rozsvěcují a člověk se začíná ocitat v jiném světě.

Alternativou k cestě vnitřní stranou podkovy cestou pod vodopádem je cesta po vnější straně s překonáním řeky nad vodopádem po tradiční náhradě mostu (kterou můžeme vidět na mnoha dalších místech čínského vnitrozemí) - přeskákáním po kamenech. Zde je proud řeky takřka neznatelný a hloubka minimální, navíc rovnováze pomáhá zábradlí. Ale třeba ve městě Fenghuangu (blog bude následovat) se tak překonává široká a hluboká řeka - bez zábradlí a s obousměrným provozem.

Mezitím se nám setmělo úplně a ocitli jsme se někde v čínské pohádce. Trochu kýčovité, to je všem jasné, ale protentokrát bereme i kýč na milost a užíváme si to.

V restauraci s výhledem do údolí si dáme k večeři mj. i kuře, není nad takový dobrý pařátek.

Asi 3/4 hodinové video z provincií Kansu (jen fotky, protože kameru jsem utopil ve Žluté řece Chuang Che) a Chu-nan (točené po ztrátě kamery přes mobil a foťák). Furongu jsou věnovány asi 4 minuty v čase 22:05 až 26:05, ale pro milovníky přírody a starobylých městeček může být zajímavý i zbytek videa.