Přežije Evropská unie koronakrizi?

Vedoucí představitel EU chce stanovit od roku 2021 do 2027 další rozpočet bloku na 1,1 bilionu eur a doplnit ho novými stimulačními penězi v hodnotě 750 miliard eur, které by si Evropská komise sama půjčila na trhu za rozpočet a národní záruky. Rozhovory o nich se zastavily ještě před pandemií uprostřed rozdílů mezi čistými plátci a příjemci. Fond by měl poskytovat zdroje pro ty země, které jsou nejvíce zasaženy koronavirem. 

Nový fond sice nebude fungovat na principu společného ručení, ale obrovské dluhy, které na sebe bere Brusel, jsou krokem k dlouhodobému zamítání dluhové unie. Problém je ale v tom, že mimo Německa, Rakouska a Nizozemska v podstatě není žádná další země Unie, která by si mohla dovolit vyšší příspěvky. Cílem německé kancléřky Angely Merkelové je pravděpodobně změna image-u Německa jako sobecké země, která z každé krize něco vytěží, zatímco zbytek Evropy trpí. Tato politika přichází právě před volbami, na základě čehož tento krok může být více populistický než strategický v případě současné vůdkyně Německa.

Proti se naopak staví Nizozemsko, Švédsko, Dánsko a Rakousko. Tyto země upřednostňují splatné půjčky, aby se země vyhnuly bankrotu těch zemí, které bezohledně přistupují k fiskálním stimulům. Hlavním důvodem je také enormní růst vlivu z Bruselu, protože Evropská komise se stane nezávislým hráčem na kapitálových trzích. Z plánu nejsou nadšené ani země Visegrádské čtyřky, a to zejména proto, že ho vnímají jako něco, co by mohlo ohrozit finance, které ony samy dostávají z Bruselu. Na druhé straně stojí země jako například Itálie nebo Španělsko, které by z nového fondu měly těžit nejvíce. Jde velmi smělý krok, i když německá kancléřka trvá na tom, že se jedná jen o přechodný nástroj, ale jeho následné zrušení může být nedohlednu.

Plán Evropské komise na obnovu unijní ekonomiky byl finančními trhy přijat poměrně vřele. Když předsedkyně evropské komise Ursula von der Leyen představovala ve středu v Evropském parlamentu parametry rozpočtu na příštích sedm let, akcie začaly růst, v čele s akciemi bank. Souhrnný bankovní index eurozóny zpevnil bezmála o pět procent. Od dvou do pěti procent přidaly akcie španělských bank, italské banky si připsaly 2,6procentní zisk. Právě bankovní sektor zemí jižního křídla EU je dlouhodobě pod drobnohledem, protože tamní ekonomiky jsou přinejmenším od velké recese z roku 2009 poměrně křehké.

Křehké vztahy mezi USA a eurozónou se vyostřují poté, co Německo odmítlo dodržet svůj závazek utratit 2 % svého HDP na obranu. Největší a nejbohatší země v Evropské unii nemá funkční letectvo a námořnictvo a je zcela závislá od bezpečnostních záruk USA. S otázkou výdajů na obranu úzce souvisí rostoucí energetická závislost Německa od Ruska. Navzdory odporu Spojených států a 15 evropských zemí je Německo rozhodnuto dokončit plynovod Nord Stream 2, který dále zvýší pákový efekt Ruska jako dodavatele energie do Evropy. Spojené státy vynakládají miliardy dolarů ročně na obranu Evropy před rostoucími hrozbami Ruska, ale současná německá energetická politika zvyšuje přilnavost Ruska nad Evropou.

USA jako první vystoupilo proti čínské společnosti Huawei s obviněním, že vytváří na světě kybernetickou hrozbu spojenou se špionáží zemí. Následným krokem Donalda Trumpa bylo vyzvání spojenců, mezi nimiž je i Evropská unie, aby nepovolily čínské telekomunikační společnosti Huawei účastnit se na její mobilní síti nové generace. v únoru 2020, kdy Čína hrozila odvetou proti německým výrobcem automobilů, čínský Huawei dostal výjimku.

Nepokoje rostou nejen mimo, ale také uvnitř Evropské unie. Útok pravicového extremisty na synagogu v německém Halle vloni znamenal nový vrchol antisemitského násilí v Německu. Počet antisemitských zločinů se od roku 2015 v Německu každý rok zvyšuje. Podle nejnovější zprávy federálního ministerstva vnitra (BMI) v roce 2019 došlo k nejvyššímu počtu takových trestných činů zaznamenaných policií, od doby, kdy je země začala zaznamenávat v roce 2001.