Nejen USA ve varu

Někdy si při pohledu na aktuální zpravodajství připadám jako při sledování sci-fi filmů. Otázkou je, odstartoval li nynější vlnu krizí koronavirus, nebo zda jen zrychlil jejich průběh.

Zhruba v první polovině devadesátých let to vypadalo, že naše civilizace míří nezadržitelně ke štěstí a nic ji nemůže zastavit. Studená válka odešla do věčných lovišť, lokální ložiska konfliktů přeci jednoduše zvládneme. A co nezvládneme silou, to přeci pořeší sám o sobě čas a trh. Nastalo období růstu a hojnosti ( tedy alespoň v té "vyvolené části světa). Trošku se přitom pozapomělo na dvě věci. V té "vyvolené" části světa zdaleka nežijeme všichni. Navíc i ta si čím dál míň uměla odepřít a celá projídala mnohem víc než bylo zdrávo ( rozuměj, než reálně měla).

Nejsem ani ekonom, ani politik, dokonce i tu historii mám jen jako koníčka. Přesto vnímám, že ten blahobyt stojí na poněkud chatrných základech a stačí malý závan větru aby to celé žuchlo s plnou parádou na zem. Ráj na Zemi prostě ještě nenastal a není jiné cesty, než přiblížit se k němu prací. Rozhodně se nedomnívám, že by se společnost měla vrátit do devatenáctého století. Cestou  nebude práce v manufakturách a továrnách, ale bude lemována technologiemi. Nic jiného než ony nezaručí alespoň nějakou šanci na cestu vpřed při vědomí si kapacity a možností našeho "Modrého Domova".

Na té cestě samozřejmě bude ležet celá řada překážek v podobě předsudků, politiky a hlouposti. O tom žádná. Nikdo mi však nemůže tvrdit, že spějeme do nějaké apokalyptické záhuby.Jen prostě musíme začít žít jinak než na finanční i ekologický dluh.Pokud ne, scény které známe nejen z protestů ve Státech nezmizí, naopak. Jsou vždy průvodním jevem rozpadajících se a neživatoschopných systémů. Tak držme palce nejen Američanům, ale sobě samým. A nebojme se, ve jménu dobré budoucnosti, alespoň občas, trochu uskromnit....