1. června 2020
Migrantka je sama, ale není osamělá
Samota a osamělost jsou dva rozdílné stavy. Samotu potřebujeme, nebo aspoň většina z nás, a já patřím v tomto případě k většině. O samotě můžeme odpočívat, rozjímat a dělat věci, které se normálně dělat nehodí; všichni to známe.
Osamělost, to je jiná liga. Tu si nepřejeme, té se bojíme a přece se stane, že nás potká.
V době covidové se leckdo dostal nejen do samoty, ale i do osamění. Vždycky, když na mě dolehla osamělost, vzpomněla jsem si, jak by mi bylo, kdybych nezdrhla, a hned mi bylo dobře. Naštěstí mám děti, kamarády a kamarádky, a ti všichni se snažili, abych nebyla osamělá. I já jsem se snažila, aby ani oni nepocítili osamělost, a k tomu jsou bezva sociální sítě a mobil. To je bez debaty.
Jsem sice migrantka, ale jsem taky milovnice chůze. To jsem poznala natvrdo v samých počátcích covidové izolace, že prostě nemůžu být zavřená doma. Ušila jsem si v ruce roušky a denně vyrážela na ostrou procházku. Propátrala jsem dost podrobně okolí mého azylu, což by mě v době normální nenapadlo.
Odloučenost se nedá dlouho vydržet, a já zde přiznávám bez mučení, že jsem několikrát týdně vyrazila na procházku a nebyla jsem sama. Ze začátku měly procházky ve dvou nádech dobrodružství, přece jenom to bylo skoro zakázané, ale postupně se z toho stala příjemná záležitost bez výčitek svědomí.
Kafe v termosce, sušenku v kapse a zavřené kavárny ani nechyběly.
Ovšem ta radost, když nastalo opravdové rozvolňování! To blaho sednout si na zahrádku!
Minulý týden jsme se konečně sešli my, co spolu nejen kamarádíme, ale i zpíváme. Strašně se nám stýskalo… sešli jsme se v symbolicky ve středu, kdy máme sborové zkoušky. Naše milovaná sbormistryně Zdena nás svolala a bylo to… bylo to tak moc krásný…
A o víkendu jsem jela do Písku. Tam jsme se sešli my, co spolu nejen kamarádíme, ale taky píšeme na blog. Naše milá kamarádka Klárka nás svolala a bylo to… bylo to tak moc krásný…
Když jsem se v neděli vrátila, zavolala mi moje dcera Terezka, aby zkontrolovala, jak se mám. Povídaly jsme si dlouho…
Mám se moc dobře, přestože jsem migrantka bez domova. Mám děti, mám kamarády a kamarádky. Taky mám myš a můžu psát. A taky se už venku nemusím dusit v roušce. Na světě je krásně, i když jsme někdy sami a někdy taky osamělí.
Kamarádi, co s nimi zpívám (foceno na začátku srazu, přišlo jich ještě víc)
Kamarádi, co s nimi píšu na blog (půlka jich tu chybí - to jsou ti, co pořád fotí)
mám se dobře :-)
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,67
- Průměrná čtenost 1261x
Nejradši mám chleba se sádlem. A taky ráda píšu.
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz
