"Ohnivý kruh": astronomové spatřili vzácnou galaxii z mladého vesmíru

Za Ohnivý kruh se obvykle označuje vulkanicky aktivní pásmo kolem Tichého oceánu, které čítá stovky sopek, ovšem my se nyní bavíme o galaxii vzdálené nějakých 11 miliard světelných let, a sice konkrétně o objektu R5519. Astronomové jsou toho názoru, že její podoba je výsledkem nějaké kataklyzmatické události v mladém vesmíru a jednoduše uvažují o tom, že do galaxie R5519 jiný objekt udělal díru, když prolétl přímo skrz její střed. 

 

 

Galaxie R5519 se nám tak díky tomu ukazuje ve tvaru červeného kruhu, který má napříč přibližně 42.400 světelných let a otvor uvnitř má průměr cca 17.600 světelných let. Celkově má tak tato galaxie v porovnání s naší cca čtyřikrát menší průměr. 

 

Středy galaxií tak obvykle bývají nejvíce zahuštěny hvězdami a především v nich obvykle sídlí supermasivní černé díry, které je pomáhají držet pohromadě a leckdy se ukazují jako velice jasné kvasary. V tomto případě je to ale právě naopak a otázka je, jak mohl takový objekt vzniknout. Ostatně srážky galaxií nejsou ve vesmíru vzácné, ale obvykle přinesou spíše postupné prolnutí obou objektů, které se setkaly. Vzdálenosti mezi hvězdami jsou totiž obrovské a i v přímé kolizi dvou galaxií by neměla být blízká až fyzická setkání hvězd častá.

 

Dle názoru astronomů vznikla galaxie R5519 v podobě klasického spirálního disku zhruba tři miliardy let po velkém třesku a po dvou miliardách let vývoje přišla srážka s jiným objektem, o čemž vypovídá její dnes pozorovatelný stav. Probíhá v ní totiž velice intenzivní hvězdotvorba a dle odhadů v ní každý rok vzniknou hvězdy s celkovou hmotností 80 Sluncí, což je v porovnání s naší Galaxií asi 50násobně vyšší aktivita. I to je pak s sebou nese odkaz na vulkanicky aktivní Ohnivý kruh u nás na Zemi. 

 

 

Uvažovat tak můžeme o tom, že jde především o projev intenzivní gravitace nějakého poměrně hustého a kompaktního objektu (jiné galaxie), který proletěl skrz R5519 a vytvořil mohutné víry prachu a plynu šířícího se ze středu galaxie k okrajům, což podnítilo hvězdotvorbu.