Porcelánové kachličky a umělá kožešina. Adam Štěch navštívil designérku Nandu Vigo a její interiér domu pro sběratele umění
V březnu tohoto roku nás opustila ve svých 84 letech Nanda Vigo, italská designérka a výtvarná umělkyně, která svými radikálními interiéry a objekty zásadním způsobem ovlivnila nové chápání designu a jeho role v uměleckém provozu. Svými provokativními díly se připojila k důležitému proudu tzv. radikálního designu.
V roce 2017 jsem měl možnost navštívit Nandu Vigo v jejím vlastním milánském bytě a den poté si prohlédnout jednu z jejich vrcholných realizací, Casa Lo Scarabeo Sotto La Foglia, interiér experimentálního domu, který navrhla pro italského sběratele umění Giobatta Meneguzza.
Vigo se narodila v roce 1936. Ještě před tím než si v roce 1959 založila vlastní studio v Miláně, studovala v Lausanne a San Franciscu. Nikdy nebyla čistokrevnou designérkou, ale inteligentně balancovala na hraně užitého a výtvarného umění. Přátelila se se starší generací architektů, jako byl například Gio Ponti, ale ještě blíže pak měla k představitelům nových uměleckých směrů, především pak umělcům kolem milánské galerie Azimut. Jejími přáteli se stali Lucio Fontana, Enrico Castellani nebo Piero Manzoni, se kterým žila až do jeho tragické předčasné smrti.
Její tvorba šedesátých a sedmdesátých let přesně ilustruje její široké spektrum zájmů. Svítidla či nábytek jako umělecké objekty v duchu kinetického umění a filozofie skupiny ZERO a interiéry jako působivé umělecké instalace. Nanda Vigo od počátku bořila tabu modernistické tradice a stala se jednou z hlavních sil nového názoru na design. Otevřenost, kritický nadhled a především kritické zhodnocení racionalistického způsobu uvažování. Její tvorba přinesla do designu hravost, a neortodoxnost. Radikální design v podání Nandy Vigo se změnil v univerzální nástroj, ve kterém se hranice mezi reálným a uměleckým světem zcela smazaly.
Autorka byla též zkušenou designérskou interiérů. Jeden z mála stále zachovaných vytvořila Vigo pro dům Giobatta Meneguzza v italském městečku Malo. Samotnou stavbu Lo Scarabeo Sotto La Foglia (Brouk pod listem) navrhl v roce 1964 Gio Ponti a jeho skicu publikoval magazín Domus. Ponti navrhl oválný objekt zakrytý převislou střechou ve tvaru listu. Od toho se také odvíjí název domu.
Meneguzzo ale svěřil návrh interiéru o generaci mladší Nandě. Ta vytvořila monochromatický prostor obložený porcelánovými kachličkami a šedivou umělou kožešinou, čímž vzniklo emocionální prostředí ideální pro vystavování avantgardních uměleckých děl, filozofické disputace i nekončené večírky. Jakoby tento radikální prostor, ve kterém visí díla významných výtvarníků Lucia Fontany, Enrica Castellaniho, Julia Le Parca, Raymonda Hainse a dalších, navrhla jako vzpomínku na svého zesnulého partnera Piera Manzoni, který také ve svých konceptuálních dílech využíval stejnou monochromatickou paletu barev a materiálů. Dům, který designérka o několik let později ještě rozšířila o podzemní galerii propojenou s přízemím expresivním točitým schodištěm, je dnes stále majetkem rodiny Meneguzzů.
Související
-
Středoevropan v Austrálii. Adam Štěch odkrývá kouzlo interiéru nenápadného domu architekta Fookse
Ernest Fooks je autorem několika stovek rodinných domů zejména v rezidenční oblasti Caulfield North. Jeho sofistikovaná rezidenční architektura však zůstává téměř neznámá.
-
Travnatá střecha jako artificiální krajina. Adam Štěch objevuje brutalismus Pierra Debeaux
Hasičské kasárny, základní školy a experimentální rodinné domy. Takový je repertoár francouzského architekta Pierra Debeaux, zapomenutého tvůrce modernismu.
-
Někdy stačí zazvonit. Adam Štěch v rodinném domě Kameki Tsuchiury z počátku japonské moderny
Počátky japonské moderní architektury jsou spojené s osobností amerického architekta F. L. Wrighta, v jehož kanceláři měl své rýsovací prkno i Kameki Tsuchiura.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.