První čínský erotický román cenzuroval už autor sám, pasáže dopsal až obdivovatel, říká překladatel Molčanov

Poprvé v českém překladu vyjde kniha čínského autora Ťia Pching-wa označovaná za první čínský erotický román. „V románu erotické pasáže cenzuroval sám autor. Takže místo těch znaků tam byly tečky nebo čtverečky a zmínky o tom, kolik znaků chybí. Erotické pasáže do knihy dopsal až někdo z obdivovatelů, kterého zřejmě namíchlo, že když se musí kopírovat s tak důležitou a krásnou knihou, tak by měla mít i ty vycenzurované pasáže,“ popisuje netradiční vznik slavné knihy překladatel Denis Molčanov.

„Až překlad vyjde, tak vydáme tyto pasáže coby apokryf, bude součástí knihy, ale bude jasné, že autorem není Ťia Pching-wa,“ dodává překladatel.

Čtěte také

Adam Černý: Summit Číny a Evropy se odkládá. A ne kvůli koronaviru

Právě cenzura některých pasáží ale knihu napsanou v 90. letech paradoxně proslavila. „Kvůli nim byla kniha zakázána a stažena z oběhu. A tím se stala slavnou. Říká se, že je to nejkopírovanější kniha v dějinách čínské literatury,“ dodává překladatel.

Kniha nakonec mohla ještě v roce 2007 vyjít znovu, ovšem bez zmínek o cenzuře. „Několik let od nástupu posledního prezidenta tato kniha znovu není v prodeji, ani v té cenzurované podobě. A nedá se dokonce koupit ani její elektronická verze,“ poukazuje Molčanov. Kniha se i tak mezi čtenáři šíří za pomoci tisíců stránek a blogů, na kterých je neustále k dispozici.

Základ porozumění

Právě četba současných čínských autorů je jedním ze způsobů, jak se pokusit porozumět kultuře natolik vzdálené, jako je ta čínská. „Je to takové minimum – číst fikce, které si o svých lidech a o svém civilizačním rámci vytváří sami Číňané. Protože čínský autor, když píše román, tak píše především pro své publikum, pro čínského čtenáře,“ přibližuje Molčanov, proč se pouští do překládání čínské literatury.

To ale platí i naopak. V případě, že Číňané nebudou mít mezi vládnoucí elitou dostatek lidí, kteří dokážou rozpoznat západní vzorce chování, bude vzájemné porozumění jen velmi obtížné. „Spousta věcí, které se na první pohled jeví jako nepodstatné, jsou ve skutečnosti mimikry. A ty, jak víme, jsou složitými chemickými reakcemi na to, co se děje uvnitř,“ říká překladatel.

Čtěte také

Jan Macháček: Mezinárodní pozice Číny oslabí

V tom, abychom lépe pochopili dnešní Čínu, nám podle Molčanova překáží vlastní minulost.

„Nedokázali jsme se vypořádat s problémem existence komunistické strany po roce 1989. To se stalo součástí jistého narativu a étosu. Čínská vláda je řízená komunistickou stranou, takže máme tendence vnímat současnou Čínu jako komunistickou zemi. S tím ale nemohu souhlasit. Čína není komunistická země. Není ani socialistická. Přinejmenším není takovým socialismem, jakým jsme byli my před rokem 89,“ vysvětluje.

Aplikování naší historické zkušenosti na současnou Čínu nám pak způsobuje celou řadu problémů. „Vlastně zavíráme dveře tomu, abychom pochopili, proč se chová čínská vláda tak, jak se chová. Upíráme si nástroj, kterým bychom se na současnou Čínu, a hlavně na tu výzvu, které čelíme, připravili,“ doplňuje.

Slon v porcelánu

Změny doznala v poslední letech nejen čínská společnost, ale také čínská zahraniční politika. „V 90. letech platilo, že čínská diplomacie se velmi ovládala, nikdy do ničeho nezasahovala, zvláště ne do mezinárodních sporů,“ připomíná Molčanov.

Čtěte také

Čína chce, aby Tchaj-wan přestal existovat ve vědomí lidí, vysvětluje sinoložka Lomová

Výměnou za tento přístup čínská vláda očekávala, že se podobným způsobem nebude vměšovat svět do jejích vnitřních záležitostí. „Od nástupu Si Ťin-pchinga k moci se tohle změnilo. Bohužel si myslím, že k nevýhodě čínské vlády samotné, protože to neustálé pokřikování a dožadování se úcty vám úctu nesjedná,“ konstatuje autor.

Číně by přitom podle něj stačilo, aby s ní každý vycházel dobře. „Nemyslím si, že se Čína chce stát světovou jedničkou. Pokud se chce stát nějakým hegemonem, tak lokálním. Takovým, jakým byla už za dynastie Ming, a to se bavíme o 16. století, kdy vlastně celá jihovýchodní Asie platila tribut čínskému císaři. Ten potom rozdával požehnání poddaným národům. A v podnebesí vládl mír. Jsem přesvědčený, že čínské vládě by stačilo přesně tohle – abychom ji moc nekritizovali, když nám přece dodává všechno to krásné zboží,“ shrnuje překladatel Denis Molčanov. 

A dodává: „Bohužel to Čína dělá hodně nemotorně, plácá kolem sebe prostřednictvím svých diplomatů, ministrů a dalších zástupců a vytváří tlaky, které nám připadají nemístné a za hranou.“

Poslechněte si celý rozhovor Petra Viziny s Denisem Molčanovem. Dozvíte se mimo jiné také to, co stojí za čínským ekonomickým úspěchem. A společně proberou také čínskou vášeň k jídlu, která ovlivnila celý svět prostřednictvím nemoci covid-19.