Změna systému? Pořád chceme hrát agresivní hokej

Ve Spartě působíš už rovných deset sezon. Jaké vzpomínky ti utkvěly v paměti?
V týmu jsem už docela dlouho. Bohužel jsme za tu dobu žádný titul nevyhráli, což mě trochu mrzí. Rád třeba vzpomínám na finále s Libercem, které jsme nakonec prohráli. Pokaždé, když se mi vybaví vzpomínky, jsem naštvaný, jak to dopadlo. Pro mě to byla jak z osobního, tak z týmového hlediska nejúspěšnější sezona. Finálová série byla hodně urputná, bohužel jsme ji nedokázali dotáhnout do konce. Věřím ale, že další úspěchy ještě přijdou. Musíme bojovat.

Jsi odchovancem sparťanského hokeje. Jak vzpomínáš na svá léta strávená v mládeži?
Pro mě byly nejtěžší začátky. Tenkrát jsem přicházel do týmu samých Pražáků, což mi situaci moc neulehčovalo. Ze začátku jsem se s ostatními spoluhráči moc nebavil, ale postupem času se to začalo zlepšovat. Rozkoukal jsem se a bylo to už v pohodě. Nejtěžší období jsem prožíval tehdy v juniorce a v dorostu, kde se nám úplně tolik nedařilo a hokej mě celkově moc nebavil. Přemýšlel jsem, jestli skončit a jít ještě studovat nebo pokračovat v hokeji nadále. Nakonec se situace vyvinula tak, že jsem pokračoval. Na Spartu tenkrát přišel pan trenér Arnošt a hned poté se mi podařilo prokousat se až do áčka. Roky v mládeži byly chvílemi jako na houpačce.

Změnil se z tvého pohledu herní systém klubu?
Těžko říct. Bohužel to mám trošku zkažené dvěma moc nepovedenými sezonami, kdy jsme v tabulce skončili dole. Nepodávali jsme dobré výkony. Pořád jsme se však snažili hrát útočný, agresivní hokej s cílem střílet hodně gólů. Samozřejmě stále se chceme prezentovat v dobrém světle, hodně bruslit, napadat. Za tu dobu, co působím ve Spartě, se snažíme vždycky být pro soupeře nepříjemní a hrát hlavně u nich v pásmu. Věřím, že v tom budeme pokračovat.

Máš po deseti letech strávených v áčku Sparty stále velkou chuť a motivaci makat?
Motivaci mám pořád stejnou, ne-li ještě větší. Ať se hraje cokoliv, pořád chci vyhrávat, obzvlášť v hokeji. Ve své dosavadní kariéře jsem nic velkého ještě nevyhrál, chuť makat a bojovat stále mám. Myslím si, že motivace je u hokejisty velmi moc důležitá, aby něčeho v budoucnu dosáhl.

Nepřemýšlel jsi během svého angažmá zkusit něco jiného?
V sezoně, kdy jsme došli až do finále, jsem po skončení série měl nějaké možnosti. Byly tam varianty odchodu do Ruska, ale později jsem byl rád, že jsem zůstal na Spartě. V klubu jsem moc spokojený, nemám zapotřebí se někam hnát. Věřím, že zde strávím ještě několik sezon.

Odchod Buchty a Příby? Klukům jsem zahraničí přál

S kým se ti hrálo ve Spartě zatím nejlépe?
Těch hráčů by bylo opravdu hodně. Z uplynulé sezony musím zmínit Pecháčka, jelikož spolu už nějakou dobu tvoříme dvojici, rozumíme si. Dalším je Buchta, se kterým jsem znovu začal hrát na konci minulé sezony a hokej nás bavil. Několik let zpátky jsem si vyhověl i s Příbou, který je však bohužel už nějakou dobu zraněný. Tenkrát nám to klapalo. Nesmím zapomenout mimo Lukáše Pecha také na Petra Kumstáta, se kterým se mi hrálo velice dobře. Jednu dobu jsem v lajně nastupoval i po boku Jardy Hlinky, to byla také parádní škola. Všichni zmiňovaní byli nebo jsou skvělí hráči. Těch jmen je hodně, musel bych jmenovat pomalu celou soupisku. Vypíchnul jsem především tyto kluky, jelikož s nimi jsem za Spartu odehrál ty největší zápasy.

Vyhovuje ti trávit čas na ledě spíše s vrstevníky či mladšími hráči?
To je těžké říci. Věk úplně velkou roli nehraje. Všechny generace, které prošly Spartou, byly velice silné. Je jedno, kdo a jak je starý. Ať zde nastupuji vedle různých hráčů, vždycky to byla dobrá spolupráce. Hrát s vrstevníky je možná o něco lepší i příjemnější, jelikož si poté dokážeme vyhovět i mimo led. Na období s Buchtou a Příbou osobně vzpomínám v tom nejlepším. Myslím si, že v nadcházející sezoně společně utvoříme silný tým.

Co říkáš na výkony Lukáše Pecha, který na podzim oslaví sedmatřicáté narozeniny?
Fakt? Upřímně jsem si myslel, že už mu je tak přes čtyřicet. (smích) Ne, vážně. Pecháček je u mě taková klasická motorová myš. Na ledě chvílemi bruslí jako ve třiadvaceti letech. Klobouk dolů. Já ho nerad moc chválím, protože si pak vždycky ze mě dělá legraci. Ale na rovinu si musíme říct, že je to neuvěřitelný hokejista. Přijde mi, že zraje jako víno. Každou sezonu je stále lepší a lepší, laťku posouvá stále víc nahoru. Těší mě, že mám možnost si zahrát s tak kvalitním hráčem. Přeju mu, ať nadále táhne náš tým. Věřím, že bude znovu platným členem.

Nemrzelo tě trochu, když tenkrát tvoji parťáci z útoku odešli za lepším do zahraničí?
Klukům jsem to tenkrát hodně přál. Věděl jsem, že už jsou ve věku, kdy se mohou prosadit v zahraničí, hrát za jiné peníze a zkusit další novou výzvu. Už ty sezony předtím, kdy odešli, potvrzovali, že patří k nejlepším hráčům v extralize. Byl jsem stejně jako oni šťastný, že se jim podařilo dosáhnout toho, po čem toužili. Měl jsem na paměti, že máme v týmu další Pecháčky, se kterými si budu rozumět. Klukům jsem přál, aby si jednou v kariéře vyzkoušeli něco nového.

Narození dcerky mě změnilo, jsem více klidnější

Jaký máš pocit ze současného týmu?
Každým rokem je tu plno hokejistů, kteří mají za sebou výbornou minulost. Kvalita v kádru je tu od doby, kdy jsem přišel. Ve Spartě jsou neustále nějaká zvučná jména. Je pro mě příjemné, když se můžu přiučit a zdokonalovat se po boku takových kluků. Celá organizace Sparty je obklopená samými výbornými hráči. Je určitě příjemné být součástí takového týmu.

Změnil jsi se během svého angažmá ve Spartě i lidsky?
Myslím si, že každý hokejista se za tu dobu, co hraje hokej, posouvá i v tomto směru dopředu. Já už se nechovám jako ve dvaceti, za chvíli mi bude třicet, navíc mám rodinu. Vývoj osobně cítím, jelikož jsem už trošku více klidnější. Můžu navíc prozradit, že čekáme další miminko do rodiny, takže je super, že se zase rozrosteme o jednoho člena. Moc se těšíme, rodina mě celkově určitě změnila. Trávím s ní nejvíce času, s malou si vždycky pohrajeme, baví mě to.

U sparťanských fanoušků jsi velmi oblíbený. Jak vnímáš jejich podporu?
Samozřejmě je to pro mě skvělý pocit. Každý zápas si vždycky užívám na maximum. Hokej bez lidí si ani neumím představit. Fanoušci jsou v hokeji prostě nezbytní. Jejich skandování a podpory si velmi moc vážím, je to příjemné. Věřím, že v příští sezoně se budeme zase radovat.

Ví se o tobě, že se nebojíš shodit rukavice. Jak jsi se stal bitkařem?
Už od mládeže jsem se snažil hrát tvrdě. Celkově jsem byl z ostatních kluků silovější typ hráče. Tady to všechno začalo. Nebojím se tedy zapojit do nějaké šarvátky, jelikož je někdy potřeba, aby se za tým někdo postavil. Věřím, že to poté dokáže tým ještě více semknout a nakopnout.

Vyzkoušel sis také vést tým z pozice kapitána. Vnímáš to jako ocenění za svou práci?
Určitě ano. Bylo velmi těžké se v týmu udržet. Jsem rád, že jsem v áčku vydržel tak dlouho. Pokud si dobře pamatuju, trenéři mi céčko svěřili ve čtyřech zápasech. Když jsem byl mladší, jednou jsem si říkal, že by bylo zajímavé si vyzkoušet tuto roli. Čím jsem starší, tak vím, že to není jen o písmenkách na dresu. Hokejista musí v kabině fungovat úplně stejně, nepotřebuje k tomu nějaké písmenko. V kabině jsem já osobně docela slyšet, takže změna to ani nebyla. Každý řekne něco, co týmu v určité fázi pomůže. Když je potřeba, musí komunikovat kdokoli.

V posledních sezonách pravidelně sbíráš hodně bodů. Cítíš, že forma stále stoupá?
Myslím si, že bych v příští sezoně mohl týmu ještě více přispět, uvidíme. Na druhou stranu už ty body moc neřeším, protože kolikrát bylo období, kdy jsem měl dobrý bodový příspěvek, ale zase jsem nebyl tak prospěšný týmu v jiné činnosti, jak bych si sám představoval. Naopak pak byly zápasy, kdy jsem sbíral body sporadicky, a přitom jsem věděl, že jsem pro tým důležitý. Není to jen o bodech. Na tuto statistiku se už taky dívám trošku jinak, než tomu bylo v mládí. Ale samozřejmě každý, obzvlášť útočníci, aby byli pro tým platní, nějaké body navrch potřebují.

Ve Spartě se mi líbí, vždy jsou tu vysoké ambice

Kladeš velký důraz na kontakt s fanoušky?
Samozřejmě! Určitě je to velmi důležité. Fanoušci jsou součástí hokeje, ti prostě k tomu patří. Musím říct, že si podpisové akce všichni společně moc užíváme. Je super, že s fanoušky můžeme být v kontaktu díky akcím, jako jsou například autogramiády. Kolikrát se divím, že lidé i po špatné sezoně či ne moc povedeném období přijdou a čekají několik hodin ve frontě na podpis. Jejich podpory si opravdu velmi moc vážíme.

Na jaře jsi se Spartou prodloužil smlouvu o dva roky. Měl jsi i jiné nabídky?
První, co jsem začal řešit, byla Sparta. Vedení mělo zájem o další spolupráci, já samozřejmě také. Byla to férová nabídka, zkrátka se jednalo o rychlou dohodu. Jsem rád, že jsme se dohodli a můžu ve Spartě přidat další zápasy. Se smlouvou jsem spokojený. Doufám, že důvěru splatím, a že budu platným hráčem.

Na závěr můžeš prozradit, v čem se ti Sparta učarovala?
Mně se hrozně líbí, že klub má odjakživa velké ambice. Ať se daří, nebo ne, o klubu se vždycky mluví nejvíce. Sparta je přeci jenom největší klub v Čechách. Někdo si může stěžovat, že je tu větší tlak, nebo že se soupeři připravují na nás o nějaké procento lépe, ale mně se právě tohle líbí nejvíce. Nedávno jsem navíc četl, že se znovu rapidně zvýšila průměrná návštěvnost. Už pár sezon zpátky jsem si říkal, že už je to strop. Ale tím, že se to stále navyšuje, je to pro mě opravdu moc příjemné překvapení. Doufám, že se v tak hojném počtu sejdeme i v nové sezoně.