Expedice Maja, část II.

To, že si cestování s ní umí užít celá rodina, víme už z prvního dílu příběhu o expedici Maja, putování významného českého fotografa Jiřího Thýna a jeho rodiny

Možná přemýšlíte, jak zorganizovat letošní letní dovolenou. Jak se vyhnout davům, zažít osvěžující změnu bez toho, abyste cestovali za hranice, jak si uchovat pocit svobody pohybu, a přitom dopřát rodině komfort hotelového apartmánu. Řešením by mohla být kvalitní, dobře vybavená autovestavba. To, že si cestování s ní umí užít celá rodina, víme už z prvního dílu příběhu o expedici Maja, putování významného českého fotografa Jiřího Thýna a jeho rodiny. Jak ale vypadá taková nomádská výprava v praxi? Na co se připravit, čeho se nebát, případně bát, jak si taková dovolená vede ve srovnání s hotelovou klasikou? Zeptali jsme se přímo kapitána expedice.

V Rakousku i Slovinsku už jste možná dříve na dovolené byli. V čem je cestování s vestavbou jiné? V čem vidíte jeho největší přínos?

Cestovat s vestavbou znamená být pořád aktivní. Příjemný pocit z objevování je kontinuální, intenzivnější. Je to silnější zážitek. Další důležité plus je nezávislost. Nehrozí, že si zarezervujete hotel nebo kemp na určitý termín a nestihnete přijet. Nechali jsme se vést tím, co nás v našem okolí zajímalo, pohybovali jsme se spontánně, nocleh jsme řešili vždy v danou chvíli. Taky nehrozí, že si vyhlédnete kemp, dorazíte a nelíbí se vám tam, musíte pak složitě řešit zrušení rezervace. Takhle prostě přijedete, obhlédnete si ho a rozhodnete se. Řekl bych, že takové cestování je kontaktnější. Můžete se snadněji seznámit s místními lidmi. A na druhou stranu, když se chcete víc izolovat a být sami, tak taky můžete. Jste operativnější.

Jaký byl největší přínos cesty pro vaše děti?

Holkám bylo v té době tři a šest let a dovolenou si opravdu užily. Nejvíc se jim líbilo, že jsme byli všichni pořád pohromadě. Taky jim vyhovovalo, jak je cesta dobrodružná. Každý den je jiný. Je to možnost opravdu vystoupit z rutiny školní docházky a zažít něco úplně jiného. Všichni jsme se museli trochu proměnit. Trvalo to jeden až dva dny, než to zakliklo, než jsme získali tu schopnost improvizace

Teď prakticky: co usínání, jak to zvládaly děti ve věku, kdy ještě často mají usínací rituály? Co stravování? A jak děti snášely řešení potíží, zdržení?

Rituály samozřejmě mají, ale nebyl problém je dodržet i na cestě. To samé jídlo: žádné pytlíkové polévky se nekonaly, jedli jsme a vařili tak, jak jsme zvyklí. Hodně jíme ovesné vločky a ty jsou na cesty vhodné. Zdržení a překážky holky snášely bez problémů. Mám za to, že když jsou v klidu rodiče, přenese se to i na děti.

Na jednu vychytávku jsem ale přišel, co se týče balení. Je dobré pořídit si průhledné plastové boxy různých velikostí, dají se koupit kdekoliv v supermarketu, a zabalit do nich. Každý člen výpravy měl svůj box, a pak jsme měli jeden navíc na společné věci. I jídlo jsme uložili do boxů. Jednoduše tak všechno rychle naskládáte do úložného prostoru, vidíte, co v které krabici máte, a nic dlouho nehledáte.

Jak se liší pravidla v Rakousku a Slovinsku v tom, kde lze zaparkovat na noc?

Při hledání míst na nocleh nám hodně pomáhaly aplikace, které vám najdou místa na nocování v autě ve vašem okolí nebo na plánované trase (např. park4night, pozn. red.). Ve Slovinsku je dost potřeba hledat místa, kde je nocování povoleno. Přespávat v národních parcích je zakázáno a hlídají si to. U Triglavu nám ale ochranář řekl, že kdybychom odjeli před sedmou ráno, nikdo by to neřešil. V Rakousku jsou pravidla obdobná, ale nehlídají to tak striktně, jak nám potvrdili i další kempaři. Osvědčilo se mi hodně zapojit intuici a vybírat místo podle toho, kde jsem měl pocit, že nebudeme obtěžovat, nebudeme na očích. V okolí alpských jezer se dá přespat na pastvinách téměř kdekoliv, je tam klid i ráno.

Zaznamenali jste nějaké reakce místních nebo turistů na vaši nomádskou rodinnou dovolenou? Na vestavbu?

Ne že bych chtěl Egoé lichotit, ale musím říct, že jsme v dobrém smyslu budili pozornost. Zvlášť Američani se o naši vestavbu velmi zajímali, stalo se nám to třikrát. Našel jsem v autě zapomenuté vizitky někoho z Egoé, a to se hodilo, všechny jsem je rozdal. I kempaři, kteří už vestavbu mají, ať už svépomocí vyrobenou, nebo jiné značky, Nestbox oceňovali.

Jaký jste měli poměr spaní navolno a v kempu?

Jeli jsme na podobnou cestu poprvé, a hlavně kvůli dětem jsme vyhledávali kempy víc, než kdybychom jeli sami. Takže poměr navolno versus kemp vycházel zhruba 2 : 3. Často jsme nocovali nadivoko, když přesun trval dlouho. Takhle malé děti vydrží maximálně pět hodin cesty, pak to začne být náročné, a když usnou, můžete zastavit kdekoliv a jednoduše je uložit.

Vešli bychom se i se třemi dětmi?

Do Roameru určitě ano, jednou jsme dokonce spali všichni čtyři ve střešním stanu, to když jsme dojeli pozdě a nechtěli jsme spící děti zbytečně rušit. Nebyl to žádný komfort, ale zvládli jsme to. Pro čtyři lidi je nocování v Nestboxu se střešním stanem vyloženě komfortní.

A teď klíčová otázka: jeli byste zas?

Ano, jeli, a doufám, že i pojedeme. Letos bychom chtěli i vzhledem k současné situaci naplánovat českou cestu, třeba po horských vrcholech. Když jsme se bavili o tom parkování a přespávání, tak to bude v Česku bez problémů. Přeci jen se tady člověk lépe vyzná a odhadne, kde to nebude vadit.

Děkujeme Jiřímu Thýnovi za rozhovor.

Více informací o vestavbě Nestbox najdete na egoe-nest.eu nebo v showroomech Egoé v Praze a v Bílovicích, kde si taky můžete vestavbu vyzkoušet naživo.