Česká republika v současné době implementuje balíček evropské legislativy zaměřené na odpadové hospodářství. Kolem jednoho ze zákonů se však vyrojily kontroverze.
Pozměňovací návrh poslankyně Evy Fialové (ANO) k návrhu zákona o výrobcích s ukončenou životností může ohrozit zpracovatele elektroodpadu a vytvořit monopol jedné organizace. Upozorňuje na to Svaz průmyslu druhotných surovin ČR.
Podle návrhu musí všichni zpracovatelé elektroodpadu získat certifikaci, jinak nebudou moci nadále vykonávat svou činnost. Problém spočívá v tom, že ověření by jim kvůli požadavkům návrhu mohla udělit pouze jedna organizace působící v celé Evropě – sdružení WEELABEX.
„Podle našeho názoru, jde o nebezpečnou privatizaci kontrolní funkce státu, a o porušení pravidel hospodářské soutěže,“ uvedl ředitel Svazu Petr Šulc ve výzvě, kterou adresoval českým zpracovatelům elektroodpadu.
„K žádnému monopolu zde nedochází,“ reagoval na dotaz redakce ředitel WEELABEXu Petr Novotný. „Označovat WEELABEX jako soukromou společnost je scestné.“
Novotný zdůraznil, že WEELABEX má neziskový status a z ověřování nemá žádné zisky. Jedná se o celoevropskou organizaci, za jejímž vznikem stojí mimo jiné výrobci a zpracovatelé elektrospotřebičů.
Ministerstvo pozměňovací návrh nepovažuje za problém
Zákon o výrobcích s ukončenou životností vychází z evropské odpadové legislativy, tzv. balíčku oběhového hospodářství. Za jeho vznikem stojí ministerstvo životního prostředí (MŽP) a ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO). Pozměňovací návrhy předložené poslankyní Fialovou považuje MŽP za přijatelné.
„MŽP se nedomnívá, že by předmětný pozměňovací návrh vedl ke vzniku monopolu jedné firmy v oblasti ověřování zpracovatelů elektroodpadu, neboť nestanovuje zpracovateli povinnost zajistit ověření konkrétní (jednou) osobou,“ uvedla mluvčí MŽP Petra Roubíčková redakci EURACTIV.cz.
„Dané ustanovení dává možnost, aby ověření provedla ‚odborně způsobilá třetí osoba, která je držitelem akreditace vydané Českým institutem pro akreditaci‘ podle příslušných norem. Danou akreditaci tedy může získat jakákoliv osoba,“ dodala mluvčí ministerstva.
Střet zájmů?
Kritici pozměňovacího návrhu nicméně namítají, že přestože akreditaci mohou získat i další subjekty, stanovené požadavky splňuje pouze WEELABEX. Normy v oblasti recyklace elektroodpadu jsou podle nich sice nutné, ověřovat jejich plnění by však nemělo ležet na bedrech jediného subjektu. „Měl by je, jako ostatní předpisy, kontrolovat zásadně stát,“ řekl na dotaz redakce ředitel České asociace odpadového hospodářství Petr Havelka.
„Kromě toho, prakticky všichni čeští kontroloři, kteří pracují pro WEEELABEX, jsou zároveň zaměstnanci holdingu, který vlastní jednoho z největších českých recyklátorů elektroodpadu a zároveň významný kolektivní systém. Nabízí se pak logicky otázka vážného střetu zájmů,“ doplnil Havelka.
Zmíněným holdingem je organizace ASEKOL, jejíž dceřinou firmou je ENVIROPOL. Zatímco ASEKOL je neziskovým kolektivním systémem zajišťujícím sběr, dopravu a recyklaci vysloužilých elektrospotřebičů, ENVIROPOL odpad vykupuje a zpracovává. ENVIROPOL je také jednou z osmi českých společností, která se může pyšnit certifikací WEELABEX.
Ředitel WEELABEXu však podotýká, že zmínění čeští kontroloři patří mezi hrstku proškolených evropských expertů, kteří jsou transparentně uvedeni na oficiálních webových stránkách, a to včetně jejich domácích společností. Kontroloři pracující pro WEELABEX navíc sehrávají pouze roli „druhé strany“ a ze samotného ověřování nemají žádný příjem. „Nic nepodepisují, za to je zodpovědná nezávislá třetí strana,“ vysvětlil Novotný.
Propojení mezi kontrolory WEELABEXu a recyklační společností ASEKOL přesto budí v ČR pozdvižení. „Lidé propojení s jednou recyklační firmou na elektroodpad, by měli kontrolovat konkurenční recyklační firmy na elektroodpad? To objektivně není asi nejlepší cesta. Zcela chápu to pozdvižení, které to u mnoha firem vyvolalo,“ podotkl Havelka.
Chráněné dílny v ohrožení
V České republice v současné době existuje zhruba 180 zpracovatelů elektroodpadu. Velká většina z nich jsou přitom malé a střední firmy, včetně chráněných dílen. Podle Svazu průmyslu druhotných surovin může takto nastavená certifikace a s ní spojená administrativa a finanční náklady vést až k jejich likvidaci. Námitku potvrzuje i společnost MARKETA – REMONE s.r.o., která patří mezi drobné české zpracovatele elektroodpadu.
„Pokud by certifikace byla povinná, byli bychom samozřejmě nuceni ji absolvovat a zvládnout. Představuje však pro menší zpracovatele oba okruhy problémů, finanční i technicko-provozní,“ sdělil na dotaz redakce Zdeněk Bambousek, vedoucí provozu střediska elektroodpadu společnosti MARKETA – REMONE s.r.o.
„Pro ilustraci, poplatek za několikadenní kurs pro operátory zpracování, uskutečněný organizací WEELABEX v Praze, vedený kompletně v anglickém jazyce, představoval pro jednoho účastníka 40 tisíc korun,“ uvedl.
Pokud jde o technickou náročnost, Bambousek jako příklad uvedl předpisy WEELABEXu, podle kterých je nutné periodicky provádět tzv. batch-testy, kdy se sleduje tok jednotlivých materiálových složek.
„To má smysl až v dávkách určité velikosti. V předpisech WEELABEX je velikost těchto dávek stanovena na 5 tun. Pro průmyslového zpracovatele je to zatížení zpracovatelské linky maximálně na několik hodin. Pro ruční demontáž v dílně menšího zpracovatele to může zabrat až týden,“ vysvětlil Bambousek ze společnosti MARKETA – REMONE s.r.o, která v současnosti zaměstnává na úseku chráněné dílny pro zpracování elektroodpadu 50 zdravotně znevýhodněných pracovníků.
Budoucí podoba legislativy je v rukou poslanců
Zákon o výrobcích s ukončenou životností je nyní na stolech poslanců Parlamentu ČR. Návrh prošel výborem pro životní prostředí i hospodářským výborem a v rámci druhého čtení byl zařazen na program následujícího zasedání Poslanecké sněmovny.
Jak ale upozorňují kritici, při projednávání návrhu ve výborech nebyla přizvána odborná veřejnost. Poslanci tak neměli možnost se s úskalím legislativy plně seznámit.
„Na první pohled jsem neviděl v návrhu nic závadného, naopak, myšlenka mi připadala dobrá,“ svěřil se redakci poslanec František Elfmark (Piráti), který je zároveň členem výboru pro životní prostředí. „Po bližším přezkoumání a diskuzi s odborníky působícími v odpadovém hospodářství jsem však zaujal názor opačný a jsem proti této povinné certifikaci,“ uvedl poslanec.
Důvodem Elfmarkova nesouhlasu je právě nedostatek akreditovaných ověřovatelských kapacit, tedy riziko, že certifikaci bude moci udělovat pouze organizace WEELABEX. „Dále je problémem možný samotný nedostatek těchto kapacit, kdy zpracovatelů elektroodpadu je mnoho a čekání na ověření by je mohlo brzdit v činnosti. Znepokojují mne možné dopady, jaké by náklady a požadavky certifikace mohly mít na malé zpracovatele,“ dodal Elfmark.
Samotná legislativa EU vyžaduje, aby odpadové zákony přijaté v členských státech zajistily rovné podmínky i pro malé a střední podniky. Podle kritiků ale pozměňovací návrhy drobnější podniky naopak omezují.
Evropský výbor pro normalizaci v elektrotechnice (CENELEC), který vytváří evropské normy pro tento sektor, potvrdil, že jejich ověřování může zajišťovat řada subjektů, a nejen WEELABEX. Příkladem jsou státní orgány či samotní zpracovatelé skrze svá závazná prohlášení. Pozměňovací návrh se ale k takovým možnostem nepřiklání.
Poslankyně Fialová, která problematický pozměňovací návrh předložila, na dotaz redakce EURACTIV.cz nereagovala.