7°C
„Našel jsem koberce mrtvých včel.“ Včelař Evžen viní postřik, expert mluví o riziku i fámách
Koberce mrtvých včel. Takový pohled se naskytl chovatelům na Náchodsku a také chovateli Evženovi z Trutnova. Za jejich smrt dle nich může nejspíše postřik blízkých polí. Tento verdikt je ale na rozhodnutí laboratoře, jak upozornila chovatele policie a následně pro Blesk Zprávy i expert Dalibor Titěra z Výzkumného ústavu včelařského, který říká, že skutečných otrav je za rok minimum - vinu za úmrtí včelstev podle něj nesou většinou chovatelé. V případě Evžena se ale může skutečně jednat o otravu, jelikož mu v jeden den zahynulo několik tisíc včel a příznaky otravy byly patrné.
„Chemické postřiky nám pravděpodobně usmrtily včely v Pardubicích na čtyřech stanovištích. Všech 90 úlů je téměř bez včel. Tmavé koberce zmítajících se otrávených včel před úly jsou smutnou podívanou,“ uvádí na sociální síti včelař Evžen z Pardubic a přidal snímky mrtvých včel.
Předběžná škoda jenom na včelách podle Evžena přesahuje 150 tisíc. „Jedno včelstvo v této době je asi za 4500 tisíce. V každém úlu umřela více jak polovina včel. To je ale jen jeden průšvih. Velký problém je, že v úlech není med. To znamená, že včely, které tam zbyly, tak si jej nemohou nanosit, aby měly potravu na celou zimu,“ svěřil se Blesk Zprávám Evžen. Evžen tak bude tratit ještě na medu. Aby mohl udržet zbylé včely na živu, musí nakoupit větší množství cukru pro jejich dokrmení.
Zbylé včely jsou totiž prozatím příliš mladé, než aby mohly vylétat z úlu, jak nám vysvětlil Evžen, který včely chová už 50 let.
„Ve včelíně je přesná hierarchie. Malé včely po vylíhnutí žijí asi 20 dní v úlu a plní úlové práce - zpracovávají nektar a pyl a staví. Až když jim začne fungovat jedová žláza, tak se z ní stává strážkyně a opouští úl. V době plné snůšky zůstává v úlech přibližně jedna třetina tzv. úlových včel, zbytek lítá ven a přináší suroviny – vodu, pyl, nektar a propolis. Když postříkají pole, tak se otráví létavky, tedy téměř dvě třetiny osazenstva, a záleží, jak silně poberou tu kontaminovanou látku,“ popisuje.
Evžen si myslí, že byly jeho včely obětí postřiku blízkého pole s pšenicí. „Prvními příznaky otrav jsou ojedinělé bezletné včely a včely vykazující nekoordinované pohyby a křeče v poloze na boku nebo na zádech. Množství postižených včel a později i mrtvolek přibývá, shromažďují se na česně, před úlem a na dně úlu,“ líčí přitom příznaky otravy Výzkumný ústav včelařský.
„Veterináři říkali: To je jasná otrava. Padaly před úly, zmítaly se v křečích… opravdu koberec zapletených včel. Okamžitě do protokolu napsali, že to jsou prvky otravy,“ popsal Evžen. Verdikt k tomuto případu ale zatím není definitivní. Otravu musí potvrdit laboratoř, což bude trvat téměř měsíc.
Včely se otráví ve chvíli, kdy jsou na postřik polí použity neschválené pesticidy. Případně ty legální, ale smíchané natolik neopatrně, že vytvoří smrtící koktejl. Evžen se domnívá, že k tomuto mohlo dojít i v jeho případě.
„Používají repelentní postřiky, ale mohli to smíchat s hnojivem,“ uvedl včelař s tím, že vnímá i jistou bezmocnost, ale také lenost zemědělců dělat postřiky správně. „Říkali mi, že jim kupříkladu nepřijede firma přes noc, kdy včely nelítají,“ zmínil.
Expert: Smrt způsobují chovatelé
Oslovený expert z včelařského ústavu však upozorňuje na složitost situace. „Skutečných otrav na polích tímto způsobem, míním tím ty potvrzené vyšetřením a kompenzovaných, tak je za rok zhruba deset. Ostatní jsou fámy, výmysly a svádění viny na zemědělce za to, co chovatel nezvládl,“ uvádí pro Blesk Zprávy vedoucí laboratoře Dalibor Titěra.
Titěra dokládá své tvrzení také tím, že většinou u nás včely hynou především kvůli chybě chovatelů, kvůli nemocem, hladu a až téměř u poslední příčky je to kvůli otravě.
Evžen včelaře brání, ale v jiných případech musí dát za pravdu Daliboru Titětovi. Minimálně v jeho případě se však skutečně může jednat o otravu.
„Když je hromadný úhyn, tak to nemůže být chyba včelaře. To je scestná myšlenka. Jestliže má včelař 10-15 úlů a z toho dva tři uhynou (a jedná se o nezkušeného včelaře), tam můžeme mluvit o chybě. Pokud je to ale plošný úhyn na několika stanovištích a u více včelařů, v jeden den a živě před vámi včely umírají, tak to není včelařovou chybou,“ popsal Evžen pro Blesk Zprávy.
Včelařství na vzestupu. Nese to i rizika
Titěra dále míní, že se nyní roztrhl pytel s včelařským koníčkem. Hodně nezkušených chovatelů se na to tak vrhne, aniž by si nastudovalo, co vše je pro úspěšný chov zapotřebí. „Našemu řediteli dokonce volal jeden pán, jestli má v sobotu čas. Odpovědí bylo, že si koupil 30 včelstev a rád by, aby mu náš ředitel v sobotu vysvětlil, jak je chovat,“ vypráví Blesku zděšený Titěra.
Titěra tak zdůrazňuje, že větší problém jsou samotní chovatelé a onemocnění včel. Pokud dojde opravdu k otravě, tak je to spíše úřední proces.
Na tisíce mrtvolek včel je však smutný pohled, tak se včelaři brání. Nechtějí, aby jejich zvířata umírala zbytečně. „Je to o disciplíně zemědělců. Oni nás sice informují, že budou dělat postřiky, ale včely nejde zavřít jako slepice do kurníku. Musí dodržovat zákonné regule,“ míní Evžen.
Při podezření na otravu je pak zapotřebí kontaktovat veterináře a také rostlinolékaře. Ti totiž musí prošetřit, jaká chyba se přesně stala, aby se již neopakovala.
Tak ostatně postupoval včelař Evžen, ale také včelaři na Náchodsku, kteří v posledních dnech rovněž hlásili otravu. Na jejich případu nyní pracují laboratoře Státní veterinární zpráva a Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský.
„Správa má na starosti mj. nákazy zvířat. Necháváme je tak vyšetřit kvůli tomu, abychom vyloučili nákazu. Co se týče úhynu na základě použití chemické látky, tak to pak postupuje na ÚKZÚZ. Má na starost to, aby pěstitelé používali to, co mají, a informovali včelaře o tom, jak dělat postřik,“ vysvětluje mluvčí Státní veterinární správy Petr Vorlíček.
V případě včelařů na Náchodsku šlo podle předběžných dohadů o otravu na postřik blízkých řepných polí. Právě na řepku se v těchto měsících nejvíce hází vina za úmrtí včel.
Řepka je nevinná
Samotná řepka je v tom ale nevinně, jak upozorňuje expert. „Řepka kvete zrovna v době, kdy mají včelstva smrt na jazyku. Když se podíváte do včelařské knihy z přelomu 19. a 20. století, tak je v ní napsáno, že duben dělá pohřby a květen roje. Víte, normálně žije včela šest týdnů, ale ty podzimní včely musí přežít minimálně do Velikonoc, aby se postaraly o své sestřičky. Než umřou, je to pro ně opravdu krize,“ vysvětluje Titěra s poznámkou, že v tu dobu nebyly pesticidy a ani velké lány řepky olejné.
Titěra dodává, že řepka se proti škůdcům postřikovat musí, jinak by uhynula. „Není to pak jednoduché, protože zabít brouka, ale nezabít včelu je obtížné. Přípravky musí projít registrací a je zde přesně napsáno, co se smí použít do kvetoucích a nekvetoucích prostorů. I vše o koncentraci a co se smí míchat. Občas se ale může stát prostý lidský omyl,“ vysvětluje Titěra, proč řepku brání.
Témata:
Související
Myslím si, že něco takového by byla katastrofa asi pro každého včelaře. Můj táta je včelař a právě včelám se věnuje prakticky celý svůj život, takže si docela dokážu představit, co by něco takového pro něj znamenalo. Teď nedávno jsem mu vybírala nějaký dárek k narozeninám a můžu vám říct, že to bylo docela těžké. Chtěla jsem právě něco spojeného se včelami. Nakonec se mi na https://www.vcest.cz/literatura_k29/ povedlo najít jednu knížku, u které jsem měla jistotu, že ji ještě nemá. A měla jsem pravdu.