InzerujTEĎ

 
 
 

Kdy a kam

  • Čarodějnické odpoledne

    Čtvrtek 25.4 15:00 - Jihočeská vědecká knihovna - pobočka Na Sadech, České Budějovice

  • Tvořivý rok – gravírování

    Čtvrtek 25.4 16:00 - Jihočeská vědecká knihovna - pobočka Čtyři Dvory, Emy Destinové 46, České Budějovice

Zobrazit všechny události
 
 
 
 

Letní a zimní čas

V roce 2018 skončila v EU debata o letním a zimním času. Každý stát se má zařídit podle svého. Téma se odsunulo do pozadí, momentálně není na stole. Co vyhovuje vám?

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Úvod  >  Písecké postřehy  > 

Parkour si v Písku našel své místo

24.5.2020 10:45

PÍSEK - Umění pohybu zvané parkour se po celém světě těší velké oblibě a v Písku tomu není jinak. Před čtyřmi roky se pět místních parkourových nadšenců Ondřej Raffel, Vít Krejčí, Martin Mužík, Radek Keclík a Josef Lebeda rozhodlo založit spolek Familly of move, ve kterém pro zájemce vedou parkourové tréninky. Sami už se parkouru věnují asi deset let a své zkušenosti se snaží předávat dál. Kromě tréninků pořádají i letní tábor na Štědroníně nebo příměstský kemp v Písku. V parkouru jsou využívány přirozené pohyby - běh, skákání, lezení či šplhání. Cílem je dostat se pomocí technických prvků, jako jsou přeskoky, výlezy nebo salta, co nejefektivněji a s vynaložením co nejmenší energie z místa na místo. Lidé, kteří parkour provozují, se nazývají traceuři. „Nesoutěžní“ disciplínu, ve které se překonávají nejen fyzické ale i psychické překážky, přiblížili zakladatelé zájmového kroužku v Písku.

Ondřej Raffel

Můžete nejdřív čtenářům vysvětlit, co parkour vlastně je?

Parkour je pohybová disciplína nebo nesoutěžní sport. Pro někoho to může být i životní styl. Jde v něm o co nejrychlejší, nejefektivnější a bezpečný pohyb zejména v městském prostředí. V nedávné době došlo i k zařazení parkouru do gymnastické asociace. Starší generace však přebírá hodnoty nesoutěžní disciplíny.

Parkour není jen přeskakování překážek. Jaké disciplíny pod parkour spadají?

V minulosti se často rozlišoval parkour a freerunning, který je více zaměřen na vizuální stránku pohybu. Jeho součástí jsou různé akrobatické prvky - salta, vruty, přemety a podobně. V dnešní době se ale tato rozlišení téměř stírají a většina parkouristů se věnuje jak efektivitě a rychlosti pohybu, tak akrobacii. Jinak o různých disciplínách v parkouru asi moc mluvit nejde. Ale určitě je pravda, že parkour není jen o přeskakování překážek. Velkou součástí je rozvoj fyzické i psychické stránky člověka. Nedílnou součástí parkouru je rozhodně boj s vlastním strachem z různých skoků a technik. S každým novým pohybem nebo překonáním nové překážky se parkourista potýká s větším či menším strachem. Zároveň se parkourista, ačkoliv se to nováčkům často moc nelíbí, neobejde bez kvalitní přípravy - posilování, protahování a tak dále.

Jak jste se k parkouru dostali a jak dlouho se mu věnujete?

Všichni trénujeme přibližně stejně dlouho, zhruba okolo sedmi až deseti let, někdo možná už dokonce jedenáct. K parkouru jsme se dostali celkem podobně, všichni jsme měli nějaké kamarády, kteří viděli parkour na internetu a řekli nám o něm, sami jsme pak začali sledovat videa a to, co jsme v nich viděli, jsme zkoušeli venku.

Vít Krejčí

Jaké byly vaše začátky?

Začínali jsme jako parta kluků, která po škole vyběhla ven na dvorek, kde hrála míčové hry, blbnula na kolech, lezla po stromech, prolézačkách a mimo jiné se začala učit efektivně přeskakovat zítky či vylézat na nedostupná místa. Pamatuji si i na první dřevěnou stavbu vysoké lavice, na které jsme se učili nové přeskoky, protože jinde v okolí to nebylo možné. Každý začíná s bandou nejbližších kamarádů, která se postupně vytříbí a začne hledat další tracery na podobné úrovni. A takto jsme se víceméně všichni dříve nebo později potkali. Pak už jen domluvit čas, místo a šlo se trénovat.

Nebojovali jste s pocitem strachu z dané překážky?

Pokud se ptáte na strach, každá osoba je individuální a snažíme se ho nějakým rozptýlením nebo soustředěním potlačit. Kupříkladu, pokud jde o skok ve výšce, nejprve je dobré zvládnout podobnou vzdálenost bezpečně na zemi a ověřit si, že ji fyzicky i technicky zvládnu. Poté nastává onen mentální boj na vysoké překážce. Trénovali jsme majoritně ve městě, dnes už máme k dispozici hřiště i haly.

Radek Keclík

Co vás vedlo k tomu v Písku založit zájmový kroužek parkouru? A kdo ho založil?

V dřívějších dobách jsme často trénovali na starém mostě, spousta lidí se zastavovala a sledovala naše skoky a ti odvážnější nás i oslovili s tím, jestli nevedeme v Písku nějaký kroužek. Když už jsme slyšeli desítky těchto dotazů, začali jsme jednat. Naskytla se nám příležitost vést tréninky parkouru na Základní škole Jana Husa. S pomocí paní učitelky Sedlákové, která zařídila veškeré papírování a z velké části i propagaci na už zmíněné škole, byl parkourový kroužek na světě. Bavíme se tu o školním roku 2016/ 2017, kdy tréninky, které navštěvovalo přibližně patnáct cvičenců, probíhaly jedenkrát týdně. Toto byl pro nás odrazový můstek, kde jsme získali potřebné zkušenosti a utvrzení v tom, že to má smysl. Po skončení školního roku 2017 jsme se rozhodli, že chceme zorganizovat náš první příměstský parkourový tábor. Na základě této myšlenky jsme založili spolek Family of move, pod kterým jsme zmiňovaný tábor uskutečnili. Nyní pod spolkem vedeme vlastní kroužek na ZŠ Svobodné, organizujeme workshopy a letní tábory.

Vít Krejčí

Kolik máte v současné době dětí, které se u vás parkour učí? Jsou mezi nimi i dívky?

Celkově čítáme ke sto cvičencům. V každé tréninkové skupině je od dvaceti do pětadvaceti dětí. Skupina je rozdělena podle dovedností, tak aby družstvu vyhovovalo rozložení překážek. Mezi cvičenci máme rovněž dívky a rádi přivítáme další. Pokud mají děti o kroužek zájem, mohou se přijít podívat a vše vyzkoušet.

V jakém věkovém rozhraní přijímáte nové zájemce?

Zpravidla bereme děti od osmi let. Záleží však na předchozí pohybové přípravě, tělesné koordinaci pohybu i šikovnosti. Pak není problém udělat ústupky a domluvit se. Snažíme se, aby všichni do kolektivu zapadli a chovali se týmově, pomáhali si a dokázali se podpořit.

Kolik je instruktorů, kteří se dětem věnují?

Instruktorů je nás celkem pět. Ať už je to vytváření překážek, vymýšlení tréninkového plánů, nových cviků, her a obecně inovací obohacujících trénink o něco nového a zábavného, snažíme se pracovat týmově a každý přikládá do skládanky svůj díl.

Trénujete venku, nebo máte nějakou tělocvičnu?

Trénujeme na umělých překážkách v tělocvičně. Ať už je to kvůli počasí, zázemí šaten, měkkému dopadišti žíněnek i možností přestavění překážek na různou výšku. Krom gymnastického nářadí využíváme i překážky specifické pro parkour. Jak už jsme zmínili, tréninky vedeme v tělocvičně na svobodné škole.

Jak dlouho dětem trvá, než překonají strach a danou překážku zvládnou?

Je to podobné, jako když jsme se učili chodit. Nejprve musím umět vstát, poté se začnu učit kroky. První chůze se neobejde bez zaváhání i pádů, ale začnu si ji osvojovat. S postupným zlepšováním se mohu vydat na schody a vyjít o úroveň výš. Začínáme takzvanou abecedou, která obsahuje pohybovou zdatnost, koordinaci, kontrolovaný pád, základní přeskoky, akrobacii a fyzickou přípravu. Poté můžeme pracovat s celkem, tvořit komplexní pohyb a poradit si i s nečekanou situací. Ve zkratce, naučí-li se abecedu, skládání slov je větší zábava.

Jaké máte v Písku podmínky pro trénování?

Na školní tělocvičnu si nemůžeme stěžovat. Vybavení je pestré, nářaďovna je nám dostupná a vedení nás akceptuje, za což děkujeme. V zimních měsících provozujeme rovněž víkendové tréninky v sokolovně pro pokročilé tracery. Tady už každý ve své režii trénuje dle potřeby.

Nebojíte se, že se při tréninku děti zraní?

Ano, ale kvůli tomu jsme tady my trenéři, abychom rozhodli, že dotyčný musí ještě počkat. Případně se snažíme cvik rozfázovat nebo provedeme celý prvek s jištěním. Pokud jde o pády, tak jsme se učili pádové techniky a snažíme se energii rozložit a přenést například do kotoulu.

Už jste se u sebe nebo u vašich svěřenců setkali s vážnějším zraněním?

Lékárničku máme pravidelně u sebe. Jedná se většinou o stržené mozoly na dlaních během houpání na hrazdě. Během přeskoků překážek se může narazit holeň nebo koleno, ale vážné úrazy jsou výjimkou.

Pořádáte nějaké větší tréninkové akce?

Snažíme se každé jaro pořádat jam neboli společné setkání a trénink po Písku. Snažíme se oslovit všechny věkové skupiny dětí i mládeže, tracery z okolí i trénující přátele z Deggendorfu, což je partnerské město Písku. Pořádáme příměstský kemp v Písku a letní tábor na Štědroníně, na které se vždycky moc těšíme. Uvidíme, jak to bude do budoucna, ale během našeho studia na vysoké škole se vše časově zvládalo pohodlněji.

Vy sami máte nějakou skupinu, se kterou profesionálně vystupujete?

Dříve ano, ale teď už bychom to raději přenechali svým následovníkům a mladším klukům. Rádi do toho uvedeme šikovné jedince z našich řad a my pomůžeme s choreografií a překážkami. Věnujeme se převážně trenérské činnosti, která pokrývá jak skupiny dětí tady v Písku tak i v Plzni, kde je speciální parkourová hala.

Co byste vzkázali vašim svěřencům?

Všem nadšencům pro pohyb děkujeme za přízeň a doufáme v brzké shledání. Proto nezahálejte doma, cvičte, učte se, ať neztratíte tempo a brzy na viděnou. Držte se. We start together, we finish together.

Autor: Lucie Mužíková

Diskuse k článku - napište váš názor
 

Další zprávy z regionu

 
 

Diskuse ke článku

Zbývá znaků: 1200
 
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace