↗

Knihkupectví Seidl ve Štěpánské ulici v Praze. Právě malá tradiční knihkupectví ohrožuje podle znalců dnešní krize nejhůře. Nakladatelé, zejména ti nekomerční, bez nich přitom mohou snadno přijít o odbyt. Foto: Fatima Rahimi, DR.

Státní podpora nakladatelům je nejenže nízká, míří navíc špatným směrem, varují její kritikové. Ohrožení jsou podle nich zejména nezávislí knihkupci. Přestože mají po znovuotevření obchodů zatím vyšší tržby než řetězce, do budoucna jsou krizí ohrožení nejhůře. I nakladatelé tak volají po jejich podpoře. Jde podle nich o důležitý článek řetězce, bez něhož se knižní trh znovu nenastartuje. 

Za kontraproduktivní označuje Miroslav Balaštík z nakladatelství Host současnou podobu nabídky státní pomoci pro nakladatele, jež by měla být vázána na granty ministerstva kultury určené pro tituly, u nichž se předpokládá finanční ztráta. Vydávat další ztrátové tituly ale v současné situaci znamená pouze prohlubovat koranavirové manko. Státní grant sice pokryje až sedmdesát procent nákladů na vydání knihy. Stane-li se ale, že titul začne vydělávat, musí nakladatel grant nejprve vracet státu a teprve potom si může případný zisk ponechat. 

„Stát tedy formou půjčky podporuje kulturní službu: tituly, na kterých má sám zájem, aby vyšly, ale nikoliv nakladatele, kteří na tom nemohou nic vydělat. Za běžných okolností je to v pořádku, nelze však mluvit o podpoře nakladatelů v době krize,“ myslí si Balaštík. 

Podle Balaštíka se připravených dvacet milionů na granty ani nestihne vyčerpat. „Je nepravděpodobné, že by nakladatelé stihli během měsíce připravit takové množství kvalitních titulů, aby splnili nároky hodnotící komise a nebyly to narychlo vymyšlené projekty.“ Ačkoli mají na grant nárok i některé velké společnosti, nakladatelství Albatros Media již v dubnu ohlásilo, že se o něj ucházet nebude.

Malí nakladatelé, kterým ministerstvo kultury peníze nabízí primárně, přitom často mají další zdroje obživy a nejsou ohroženi bezprostředně. „Krize na nás nemá takový vliv jako na nakladatele, kteří mají zaměstnance,“ říká Karolina Voňková ze spolku Knihex, který nezávislé nakladatele sdružuje. Ve větším ohrožení jsou podle ní především knihkupci. Bez nich přitom přicházejí nakladatelé o odbytiště.

Pro menší nakladatelé představuje dlouhodobý problém především závislost na distribučních sítích, které si účtují padesátiprocentní marže. Platformu, která by zavedené distribuční sítě obcházela, plánoval Knihex od ledna. Po uzavření knihkupectví spustil e-shop s nabídkou knih malých nakladatelů. „Mezi nakladateli se řeší také splatnost faktur, u Kosmasu je to měsíc, u Euromedie tři měsíce,“ popisuje Vaňková různě nastavené podmínky společností, které vlastní jak distribuční síť, tak síť obchodů.

Vnitřní dluhy uvnitř knižního trhu vybublaly na povrch v březnu, kdy společnost Euromedia zastavila platby třetím stranám. V průběhu krize narostly ztráty všem společnostem. Kosmas podle zjištění Aktuálně.cz odhaduje ztrátu v desítkách milionů korun. Bez výraznější státní pomoci závisí stabilita knižního trhu do značné míry na vzájemné solidaritě velkých řetězců.

Chybí kapitál

Nedostatek kapitálu potvrzuje také síť knihkupectví Kanzelsberger, třebaže se po znovuotevření kamenných obchodů vrátil na 85 procent tržeb. „Nejaktuálnějším problémem je dostatečné obnovení cash flow, které je pouze z tržeb nedostatečné. Potřebujeme, aby vláda začala konečně plnit své sliby a rozhýbala bankovní financování,“ uvedl Jan Kanzelsberger mladší pro Aktuálně.cz.

Svaz knihkupců a nakladatelů požadoval jako pomoc od státu miliardu korun, přičemž polovina z dané částky měla směřovat na pokrytí nájmů zavřeným knihkupectvím a druhá polovina na podporu nakladatelů. „Ta miliarda je taková symbolická v tom, že je to částka, kterou do rozpočtu přímými odvody přispíváme každý rok a já věřím, že příští rok bychom miliardou znovu přispívali,“ uvedl předseda svazu Martin Vopěnka v rozhovoru pro DVTV začátkem dubna.

Vládní podporou podmiňovala znovuotevření své sítě knihkupectví Luxor společnost Euromedia. Do společnosti nakonec vložily prostředky její akcionáři, mezi nimiž je Czech Media Invest Daniela Křetínského a investiční skupina Rockaway. Přestože se knihkupectví znovu otevřela, kombinace nižších tržeb a zpomaleného procesu vydávání knižních novinek ohrožuje knihkupce nadále, a to zejména ty, kteří nemají oporu v distribučních společnostech.

Krize zdůraznila již existující problémy

„Malá knihkupectví jsou na tom špatně bez ohledu na krizi, jsou nejohroženějším druhem,“ říká Karolina Voňková. Vedle výpadku příjmů z kamenných obchodů jsou problémem malých knihkupců e-shopy, které jim svoji politikou slev ubírají na tržbách. Jako řešení pro jejich ochranu by Voňková viděla v zavedení alespoň dočasných pevných cen knih.

Pevná cena knih má omezit aktivity výprodejových knihkupectví. „Chtěli bychom se přiblížit západní Evropě. Například ve Francii se nové knihy za ceny stanovené nakladatelem prodávají dva roky za stejnou cenu (plus mínus 5% povolená odchylka), v Německu jeden a půl roku (bez odchylky),“ horuje za její zavedení Alena Radoušová z knihkupectví Kniha Českého ráje v Turnově. Podobný zákon podle ní fungoval i v Anglii, po jeho zrušení v roce 2005 skončila třetina tamních nezávislých knihkupectví.

Oproti řetězcům mají malá knihkupectví podle Voňkové kulturní hodnotu, na malých městech mohou totiž podle ní naplňovat funkci knihoven. „Často jsou na ně navázané kulturní programy,“ popisuje. Vedení vlastního knihkupectví podle ní přežívá rovněž jako koníček, který je ovšem závislý na zaměstnancích. „Mluvili jsme s Papírovou lodí z Varnsdorfu nebo Expedicí Český Krumlov. Všichni říkali, že mají problémy, ale nikdo neříkal, že skončí,“ uvádí.

Z grantů města a ministerstva kultury přežívá i pražské knihkupectví Xao, které zároveň funguje jako nakladatelství a galerie. „Máme jen jednu stálou zaměstnankyni, jinak nikdo z nás na tom finančně nelpí. Snažíme se hospodařit tak, abychom to nedotovali, což se nám zatím dařilo. Přes krizi jsme se alespoň částečně hojili čtvrtečním prodejem přes okýnko,“ popisuje Zuzana Bramborová z Xao, které ovšem jakožto zapsaný spolek netvoří zisky.

Užitečná grantová politika státu sice existuje, podle Balaštíka je v ní ale zoufale málo peněz. Mizivá je podle něj podpora spisovatelů, což se projevuje na kvalitě knižního trhu. „Není možné, aby se autor psaním živil, pokud se jeho knih neprodá dvacet tisíc výtisků,“ říká Balaštík. Komplexní řešení by proto viděl v rozšíření grantového programu Česká knihovna, čímž by stát podpořil jak nakladatele, tak i autory a čtenáře knihoven. „Současně by ale bylo potřeba navýšit i stipendijní programy pro spisovatele a překladatele“.

Aby to ale mělo nějaký smysl, muselo by se podle něj v úhrnu jednat minimálně o vyšší desítky, ale spíše až stovky milionů korun. Z vlastních prostředků mimo grantový program nakoupily české knihovny v roce 2013 publikace dohromady za 323 milionů korun. Hustotou osídlení knihovnami se Česká republika řadí mezi světovou špičku.