Hlavní obsah

Předseda správní rady Nadace Jana a Medy Mládkových Jiří Pospíšil: O české návštěvníky chceme zabojovat

Právo, Andrea Zunová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Kulturní instituce se budou z krize vzpamatovávat pomaleji, míní předseda správní rady Nadace Jana a Medy Mládkových Jiří Pospíšil. Nejen Museum Kampa, které Nadace spravuje, je závislé na vstupném. A lidé se nyní zatím jen pomalu vracejí do muzeí a galerií, které byly 11. května veřejnosti po dvouměsíčním nouzovém stavu opět otevřeny.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Jiří Pospíšil už hovořil o pomoci neziskovým soukromým muzeím s ministrem Lubomírem Zaorálkem.

Článek

Už týden mohou lidé chodit do muzeí. Jaká je u vás situace?

Je vážná, protože jsme privátní muzeum. Museum Kampa zřizuje a provozuje Nadace Jana a Medy Mládkových, nepatří tedy žádné fyzické osobě. Nadace, která mimo jiné provozuje Sovovy mlýny a Werichovu vilu, současně vlastní velkou část sbírky uměleckých děl, která shromáždila Meda Mládková za podpory svého manžela.

Nejsou to jen díla Františka Kupky, ale i obecně české umění druhé poloviny dvacátého století. Meda Mládková se na počátku rozhodla věnovat Praze Kupkovu sbírku, která má nyní hodnotu miliardy korun. My ji spravujeme a méně významné obrazy vlastní nadace. Proto také Sovovy mlýny jsou Museu Kampa a Nadaci poskytnuty na sto let zdarma. Ale je to fakticky za tu sbírku.

Jsme soukromá kulturní instituce, negenerujeme žádný zisk. Když vyděláme nějaké peníze, investujeme je do provozu. Mámeli to štěstí a je větší návštěvnost a více peněz, vydáme více katalogů a více knih. A pokud i přesto zbydou nějaké peníze, investujeme je a dokupujeme sbírku. To je také důvod, proč nemáme žádnou finanční rezervu. Nejsme připraveni na situaci, která způsobí takový výkyv z našich příjmů, jako je nyní.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Jiří Pospíšil

Dva měsíce jste museli mít zavřeno, co to tedy způsobilo?

Je třeba říci, že na rozdíl od veřejných kulturních institucí je pro Museum Kampa strašně důležité vstupné. Jak říká s úsměvem Meda Mládková, návštěvníci si to muzeum sami financují. Pro vaši informaci, ze vstupného máme v průměru měsíčně milion a půl korun, takže jsme za ty dva měsíce přišli o tři miliony. Vstupné tvoří až čtyřicet procent našeho rozpočtu. Proto se musíme snažit. Děláme až čtrnáct výstav do roka, aby návštěvnost byla vyšší.

Museli jste propustit nějaké své zaměstnance?

Propustili jsme ty, kteří neměli klasický pracovní vztah. Když ale máte takovou kulturní instituci, zaměstnáváte speciální typ zaměstnanců, kurátory, odborníky na určitý muzejní provoz, správce sbírky. Takové odborníky bychom těžko hledali, kdybychom je propustili.

Dalším důvodem je jistá stabilita, nebo konzervativnost naší instituce. Museum má deset zaměstnanců, většina z nich v něm pracuje od začátku. Mnoho těch lidí přijímala ještě Meda Mládková, když Museum zakládala. Takže pokud to jen trošku půjde a my nebudeme v nějakém konkurzu, tak ty nenahraditelné zaměstnance, kteří jsou srdcaři a tvoří komunitu Musea Kampa od jeho počátku, propustit nechceme.

Kolik procent vaší návštěvnosti tvoří zahraniční turisté?

V průměru je to padesát na padesát. Cizinci chodí, když máme nějakou mezinárodní výstavu. Vystavovali jsme obrazy Edvarda Muncha nebo Pabla Picassa. Výstavu Manola Blahnika, jedné z ikon světové módy, vidělo padesát tisíc návštěvníků. Třicet tisíc ku dvaceti tisícům převažovali cizinci. Manolo Blahnik tehdy řekl, že chce mít pouze tři výstavy v Evropě. Udělal výběrové řízení a vybral si Ermitáž, muzeum v Madridu a Museum Kampa. Byla to pro nás veliká pocta.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Jiří Pospíšil

Jakou máte návštěvnost od minulého týdne, kdy se otevřela muzea a galerie?

Je to velmi špatné. Normálně v květnu chodí do Musea denně sto padesát lidí, teď je to deset, patnáct. Vrchol byl o víkendu, kdy jeden den přišlo pětadvacet lidí. Jsme z toho vyděšeni. Přečkali bychom bez fatálních důsledků, kdybychom po dvou měsících otevřeli a vše běžně pokračovalo. Kadeřníci otevřeli a mají plno, ale kultura se bude evidentně vzpamatovávat z té krize pomaleji.

Proč myslíte, že to tak je? Může za to strach?

Nedokážu to posoudit, ale možná to tak ještě je. Bude to asi ještě chvíli trvat, než se rozbourá ta atmosféra. I když už asi opravdu není důvod se bát. I ostatní muzea a galerie v Praze však hlásí minimální návštěvnost, není to jen náš případ. Jenom upozorňuju, a říkal jsem to i ministru kultury Lubomíru Zaorálkovi, aby si vládní představitelé uvědomili, že se kultura bude evidentně vzpamatovávat měsíce a že je třeba to trochu zohlednit.

Jak byste si to zohlednění představoval?

Jsou podobné instituce jako my, neziskové soukromé, které žijí ze vstupného. Musí se snažit, aby k nim lidé chodili. Říkal jsem panu ministrovi, že by nám částečně mohli pomoci pokrýt část ztráty ze vstupného. To by nám velmi pomohlo. Pan ministr řekl, že to bude promýšlet.

Co nyní lidem nabídnete?

Jsme si vědomi toho, že doba je zlá, a je třeba rychle změnit program. Původně jsme na léto měli připravenou velkou výstavu o pařížské módě. Byl to velký projekt, na němž pracovali naši lidé několik let. Museli jsme ho zrušit.

Připravujeme výstavu Alfonse Muchy s Pastou Onerem. Bude to konfrontační výstava, protože Pasta Oner vzbuzuje rozporuplné reakce, jako kdysi vzbuzoval Mucha, který byl na jedné straně obdivován a považován za génia, na druhé mnohými odborníky kritizován. Podobná je dnes pozice Pasty Onera. Text k výstavě píše Karel Srp, promovaný kunsthistorik, který to celé vymyslel. Bude to naše letní výstava, kterou chceme zabojovat o českého návštěvníka. Startujeme v červnu.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám