Pořadatel Zdeněk Běla připravil se svým týmem náročné rychlostní zkoušky, jejichž obtížnost zvýšilo velké množství štěrku po zimní údržbě.

Se startovním číslem 4 a tovární Octavií WRC přejel startovací rampu na libereckém náměstí také Roman Kresta. A do své druhé soutěže v nejsilnější třídě A8 vyrazil impozantně. V prvním testu dojel vteřinku za Ladislavem Křečkem, ale dalších pět rychlostních zkoušek vyhrál. Poslední dvě „erzety“ první etapy dokončil druhý za Tomášem Hrdinkou.

Odstoupení na Šumavě bylo zapomenuto, Roman si na silnou čtyřkolku velmi rychle zvykal a stejně tak se zaběhl i nově vzniklý Škoda Benzina Team. Tehdy bylo běžné, že servisní zóny byly zřizovány na několika místech a organizace vzdálených servisů byla logisticky i časově velmi náročná.

Na devátém testu „Jablonec nad Nisou – Plavy“ posádka Kresta – Tománek opět zvítězila a v té chvíli vedla v průběžném pořadí o 25 vteřin před Tomášem Hrdinkou (Subaru Impreza WRC) a 47 vteřin před Milanem Dolákem (Toyota Corolla WRC).

V následujícím testu Roman odstoupil z důvodu defektu a následné havárie. To byla tehdy vlastně jediná oficiální informace, kterou jsme vydali. Takže jak to tedy na „Zlaté Olešnici“ bylo??

„Na svoji druhou soutěž s Octavií WRC si dobře pamatuji. Už na testu jsem měl dobrý pocit a časy byly o poznání rychlejší než na Šumavě. Samotný závod nám taky sedl a hned v úvodu jsme se dostali do vedení. V desáté erzetě byla v jednom úseku rychlá pasáž, kde se jelo na šestku, pak následovala dlouhá, velmi rychlá pravá zatáčka. Přesně před ní na brzdách nám spodní čep levého předního ramene prosekl ráfek, který nevydržel a v podstatě se rozpůlil. Byl to velmi rychlý defekt a mně se jen podařilo nasměrovat auto mimo stromy. Přeletěli jsme přes příkop na vyvýšený břeh a zůstali v poli. Auto nebylo moc poškozené, kdyby nárazník neprorazil chladič, dostali bychom se do servisu. Vlastně to byla tak trochu moje vina. Nasadili jsme krásné, nové a lehké ráfky, ale nestihli jsme je moc otestovat, jen pár kilometrů v Bělé. Extrémní zátěž tohle kolo prostě nevydrželo. Měli jsme tenkrát opravdu pořádné štěstí a byla to moje první velká krize po dlouhé době a úplně první v takové rychlosti,“ vzpomíná na své druhé vystoupení s Octavií WRC Roman Kresta.

„Roman přistupoval k Octavii WRC s velkým respektem. Možná se i trochu bál, ale velmi rychle se začali bát soupeři. Pak se zase bál Roman, když mu v Liberci praskl ráfek. A pak jsme se začali bát všichni, protože se od nás hodně očekávalo a my jsme měli po dvou závodech dvě odstoupení a nula bodů. Rally Liberec byla i pro mě velkým diplomatickým testem. Naučil jsem se rychle používat Arminovo kouzelné slovíčko POTENCIÁL a vyrazil navštívit sponzory a vedení škodovky. Zvláště s panem Dr. Bockelmannem to mělo šťávu. I když mluvím dobře německy, těžko se mně hledala slova. Naštěstí se slovíčko potenciál řekne v němčině stejně, tak i tehdejší šéf vývoje přesně pochopil, že moc dobře víme, kam směřujeme. A to bylo tehdy pro celý projekt životně důležité. Naštěstí všem zůstalo obrovské nadšení, stačilo pár schůzek a jeli jsme dál. A Roman všem vyslal jasný signál, že bude hodně rychlý. Těžko bychom prezentovali, že ten, co jezdí desátej, ten vám ještě ukáže,“ vzpomíná se svým osobitým humorem Ota Zenkl.

A já musím odbočit ještě k jedné vzpomínce, která sahá až do roku 1994 nebo 1995. Tehdy jsem s Otou spolupořádal seriál závodních pikapů a v našem týmu B+B jezdil skvělý závodník a kamarád Sváťa Kvaizar. A moc dobře si pamatuji, když jsme se jednou v depu bavili o závodech, jak mi Sváťa řekl: „jestli máš rád rally, tak sleduj mladého Krestu. Podle mě je to největší talent od doby Jirky Sedláře.“ A já vím, že měl tenkrát stoprocentní pravdu.