V Jihočeském kraji jsou dvě pracoviště, která se zaměřují na péči o pacienty s cévní mozkovou příhodou. Písecké iktové centrum každoročně ošetří okolo 500 pacientů s touto diagnózou, v českobudějovickém specializovaném centru jich přijmou kolem 1 200. Budějovická nemocnice je tak největším centrem pro léčbu pacientů s mozkovou příhodou na jihu Čech.
„Všichni mají mozkovou příhodu, ale ne všichni jsou vhodní pro akutní léčbu – i proto, že část pacientů stále přijíždí pozdě,“ říká vedoucí lékařka českobudějovického centra Miroslava Nevšímalová.
U mrtvic se totiž podle zkušené neuroložky nevyplatí otálet. Mozkové buňky v jádru příhody jsou schopné přežít bez kyslíku jen čtyři minuty, buňky v takzvaném ischemickém polostínu pak maximálně čtyři a půl hodiny. Do té doby je potřeba podat nitrožilní lék, který sraženinu v ucpané mozkové tepně rozpustí.
„Speciální látku podáváme ve formě jednohodinové infuze. Pacient se pak při dobrém průběhu začíná hýbat, začíná mluvit přímo na emergency. To je první a nejčastější metoda akutní léčby,“ vysvětluje lékařka.
Při uzavření velkého kmene mozkové tepny přistoupí lékaři k výkonu, kdy s pomocí speciálních mikrochirurgických nástrojů sraženinu vytahují z mozku přes stehenní tepnu na sále v místním znecitlivění.
„V těžkých případech přichází anesteziolog pacienta uspat. Po následném výkonu, který trvá průměrně kolem půl hodiny, začíná být mozková tkáň za uzávěrem znovu prokrvená. Pacient se tak při optimálním nekomplikovaném průběhu léčby opět vrací do života bez následků. V průměru pak za tři až čtyři dny odchází z nemocnice domů,“ upřesňuje Nevšímalová.
Neurologové školí posádky záchranky
Jenže tím jeho léčba nekončí. Nastupuje doléčení a rehabilitace, péče logopeda či psychologa nebo také pobyt v rehabilitačních ústavech nebo lázních, které se na uzdravování pacientů po mrtvici specializují. Návrat do běžného života trvá řadu měsíců.
Jihočeští lékaři patří v léčbě mrtvice do špičky. V hodnocení iktových center v Česku i v Evropě se umisťují v čele srovnávacích žebříčků. „Stojíme na nejvyšších místech jak v rychlosti podání léčby, tak v počtu léčených pacientů,“ říká Nevšímalová.
Za tímto úspěchem stojí sehraná spolupráce lékařů specializovaných iktových center nemocnic s posádkami záchranné služby. Jakmile posádka záchranky diagnostikuje mozkovou příhodu, volá na takzvaný iktový telefon do nemocnice, kde se na příjezd pacienta připraví a do deseti patnácti minut po jeho převzetí zahajují léčbu.
„Naše spolupráce je příkladná, budějovičtí neurologové dokonce objíždějí dvakrát ročně všechny naše posádky po celém kraji a školí je. Byli první v republice, kdo s tím začal,“ chválí kolegy z nemocnice šéf jihočeské záchranky Marek Slabý.
Největší spektrum pacientů s mozkovou příhodou jsou lidé kolem sedmdesáti let. Onemocnění se však netýká jen seniorů, ale postihuje i mladé lidi, výjimkou nejsou třicátníci nebo čtyřicátníci.
„Jen za letošní leden až květen jsme transportovali 550 pacientů s mrtvicí, zatímco loni to bylo za stejné období 711 lidí. Fakt je, že lidé se při nástupu koronavirové epidemie báli, že je nakazíme my nebo se nakazí v nemocnici. A tak buď nevolali, nebo volali pozdě,“ srovnává Slabý.
Sám při výjezdech často vidí, že lidé příznaky cévní mozkové příhody bagatelizují. Navzdory dnešní moderní léčbě se tak spousta pacientů dostává do péče lékařů pozdě a končí doživotně upoutaní na lůžko nebo s vážnými trvalými následky.
„Náhle vzniklý pokles ústního koutku, porucha řeči, porucha hybnosti ruky jsou hlavní příznaky, při nichž je třeba volat záchranku a nespoléhat na to, že je rozchodíte,“ apeluje šéf záchranky.
