Škola doma

Autor

Jakmile se udělalo venku hezky, hned na mě sedla potřeba vyrazit ven a nasadit prázdniny. Nahlas jsem to samozřejmě (naštěstí!) neřekla, protože tenhle pokyn by jistě děti napoprvé i slyšely i poslechly. Ale nedá se svítit, i když svítí, musím držet dospěláka a držet i nadále školní program. Někomu to skončí už za týden, nás se to netýká.

Učení s učením omezeným

Před časem bylo řečeno, že děti půjdou do školy zřejmě v půlce května. Když jsem se tehdá vzbudila z mdlob, statečně jsem prohlásila: „No co, pořád lepší než v září.“ Uběhl nějaký čas a vypadá to právě na tuhle variantu. Otázka je, jestli se víc bát, že děti tenhle školní rok už nepůjdou do školy nebo že ještě půjdou do školy. Otázka taky je, komu ze zúčastněných skupin je to nejvíc líto. Třeba děti – až na stesk po kamarádech – vypadají zatím stále spokojeně. Kór když dělají úkoly na zahradě.

Pinkni to tam

Člověk se snaží mimo-školně vynahradit, co jde. Děláme opičí dráhy, vymýšlíme hry, pinkáme jako diví. Dcerka během tohoto školního roku chodila na kuchařské kurzy. Učili se dělat třeba sushi. To já ještě neumím. Ale zase jsem ji naučila třeba nakládat maso. A taky dostává lekce kuchyňské improvizace. To je moje specialita. Její „a kolik jsi toho tam dala?“ se ještě občas ozve, ale už začíná chápat moje principy. A do slovníku se jí dostávají spojení jako „frknu to tam“, „ještě trochu“ a „aj, to jsem asi přehnala“. Výsledky jsou ale na jedničku. S hvězdičkou.

Poznáváme se

Čím jsme spolu víc, tím víc drobností na sebe vzájemně zjišťujeme. Dcera, ač je bystrá a v domácnosti dost zběhlá, zjistila s údivem, že kytkám se utírá prach. Netušila, že je to moje oblíbená prokrastinační činnost, takže to nikdy neviděla. Myslela si, že je to součást mého bláznění, teda legrácky. Ale občas prasknou i horší věci, než že myjete v pracovní době kytky. To třeba takhle zacinkal budík ve 14 hodin.  „Co ti to pípá?? Podivil se manžel. Než jsem otevřela pusu, už mu odpovědělo všetečné dítko: „To přece mamka obvykle vstává z odpoledního spánku.“

Čaj (p)o kolikáté?

Zajímavosti přináší drobnosti jako je vaření čaje. Školím muže, jak využít čas. Stojí totiž a kouká z okna, protože čeká, až klapne konvice. Já: ideální čas pověsit prádlo, pověsit obrázek… žádný proStoje. A jak to dopadlo? Proškolení bylo úspěšné. Odteď, když čekám na vodu, stojím a koukám z okna. Ono je to překvapivě uklidňující! Taky vám třeba právě díky čaji dojde, že prvorozené dítě leze do puberty. Manžel zalije horkou vodou čaj a odchází se slovy: „Hlídej si pytlík.“ „Ty taky,“ volám za ním. A syn padá smíchy pod stůl.

No nazdar, blíží se nám další lekce rodičovství.

Zdravím a přeji zdraví (fyzické i duševní) všem!

https://www.terezacimburkova.cz/

 

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *