Novinky

  • 23.03.2024 Good Roman Staněk vybojoval ve sprintu v Austrálii 2. místo

  • 22.03.2024 Good Vettel bude testovat Porsche 963 LMH.

  • 22.03.2024 Good Brown má s McLarenem smlouvu do roku 2030.

Facebook Instagram

Na roštu s Bottasem a Ricciardem

Na roštu s Bottasem a Ricciardem

Zatáčky Adama Kouta

Na rozdíl od drtivé většiny ostatních závodníků byla v případě Adama Kouta jeho kariéra v monopostech vložena mezi dvě periody v motokárách. Na mezinárodní scéně trvala relativně krátce, i tak však přinesla pozoruhodné výsledky.

Na počátku stála v roce 2003 Delta, konstrukce formulového nadšence Jana Schwarze. Pro třináctiletého kluka, disponujícího zkušenostmi jen z kartingu a krátké exkurze do autokrosu, bylo svezení „na zkoušku“ zážitkem. „Byl jsem z toho pořádně vyjukaný. Rychle jsem si ale zvykl a moc se mně to zalíbilo,“ vybavuje si.

Adam měl výhodu, že jeho otec Miroslav projevoval pro závodnické ambice synka plné pochopení. S jeho pomocí se tak ocitl v týmu Josefa Křenka, představujícím už tehdy nezpochybnitelnou kvalitu.

Rodák z Brandýsa nad Labem se neohroženě pustil do soubojů s ostřílenými kozáky v českém šampionátu. Oficiálně šlo o divizi 3, obvykle se jí ale říkalo postaru národní formule. Toho, kdo zná současný tristní stav tuzemského mistrovství v této kategorii, zřejmě překvapí, že tehdy se na startu objevilo někdy i dvacet vozů, řízených vesměs domácími piloty. Mnozí byli současně konstruktéry a auta si sami stavěli. „Úroveň byla hodně vysoká, minimálně pět, šest se nás pravidelně řezalo o vítězství. V roce 2005 jsem se s Josefem Králem a Tomášem Chabrem přetahoval o celkové prvenství až do posledního závodu,“ vzpomíná Adam Kout.

Ačkoliv jeho výchozí pozice byla ze zmíněné trojice nejhorší, nakonec se radoval právě on. Už tehdy se ukázalo, že mezi jeho největší přednosti bude patřit schopnost rozumět vozu a poradit si i v situacích, kdy si technika postaví hlavu.

Obhajoba se sice nepovedla, ale Kout už pokukoval po cizích okruzích. Jako rozjezdová plocha pro let do formulových výšin posloužil švýcarský seriál formule Renault. Křenek Motorsport pro tento účel spojil síly se stájí Bossy Racing.

Šlo o další krok do neznáma. Domácké prostředí padoků v Brně a Mostě, kde se všichni znali, vystřídala atmosféra velkých mezinárodních klání: „Při testech v Dijonu jsem zjistil, že by to s dvoulitrem mohlo jít. Čekala mě ale spousta práce. Musel jsem vylepšit svoji znalost cizích jazyků, abych se vůbec domluvil s techniky a mechaniky. Hodně mně pomohl šéf týmu Roland Bossy, sám bývalý závodník.“ 

V roce 2007 vyhrál švýcarský šampionát F Renault 2.0. Foto: archiv

I díky tomu přibývaly body a vavříny neočekávaným tempem. Jeho nejvážnějšími konkurenty se od počátku jevili Federico Rossi a Pål Varhaug, Nor, který to později dotáhl až do GP2. Kout pokazil závod ve Vairanu, ale při finále na Salzburgringu se na něj usmálo štěstí. Zásluhou bodu za pole position porazil dotírajícího Rossiho a slavil triumf, na nějž si před rokem netroufl ani pomyslet.

Logicky se přesunul do elitního Eurocupu F Renault. Původně hodlal zakotvit u některého ze zahraničních týmů, potom však s Josefem Křenkem dospěli k odvážnému rozhodnutí pustit se do toho vlastními silami.

Nastal šok. Stačí uvést, že mezi soupeři se nacházeli Daniel Ricciardo a Valtteri Bottas. „Připadalo mně, že nic neumím. Zoufale jsem nestíhal. Tápali jsme při nastavování auta. Prostě jsme byli nováčky a platili daň,“ přiznává. 

V závodě Eurocupu F Renault na Katalánském okruhu v roce 2009. Foto: archiv

Řešení byla dvě. Přiznat porážku a zabalit to, nebo zatnout zuby. Maličká parta, jejímž tmelícím prvkem byl věčně optimisticky naladěný Švýcar Wanni Finkbohner, zvolila druhou cestu. Bojovala zdánlivě proti větrným mlýnům, několikanásobně větším a bohatším ekipám, z nichž některé dokonce pokukovaly po formuli 1.

Jenže ve druhé sezoně se už Adam pevně usadil ve středu pole a občas se prodral do bodované desítky. Zlom představoval závod v Silverstone. „Tohle místo mám rád dodnes. Bylo to výjimečné odpoledne,“ vyznává se. 

Památné stupně vítězů v Silverstone: uprostřed vítěz Jean-Éric Vergne, vpravo třetí Adrian Quaife-Hobbs. Foto: archiv

Neznámý kluk udržel za zády smečku divočáků a projel cílem na vynikajícím druhém místě! Na pódiu se radoval možná více než vítěz Jean-Éric Vergne. Zatím kdesi v boxech si balil svoje fidlátka jistý Kevin Magnussen, který skousával hořkou porážku.

Rok 2010 přinesl další stříbro, dokonce na brněnském Masarykově okruhu, ale i velké starosti. Bylo jasné, že po třech letech v Eurocupu je třeba povylézt o příčku výše. „Zvažovali jsme Světovou sérii Renaultu. Dostali jsme i nějaké nabídky, jenže rozpočet byl astronomický. Bylo nám jasné, že tolik peněz dohromady nedáme,“ podotýká ještě i teď se smutkem v hlase.

První český motokárový mistr Evropy Milan Šimák v té době vyráběl ve své dílně v Prachaticích superkarty, tedy kapotované káry s motorem o objemu 250 cm3, určené pro závodění na běžných okruzích. Slovo dalo slovo a Adam vstoupil do jeho služeb. 

Ve spolupráci s Milanem Šimákem se stal dvakrát superkartovým mistrem Evropy. Foto: Petr Dufek

Určitě nelitoval. V následující dekádě se v této disciplíně vypracoval do absolutní špičky. V letech 2015 a 2016 získal kontinentální titul, na kontě má i tři druhá a jedno třetí místo. Doma se mu ve vitríně skví tři zlaté volanty za prvenství v kategorii motokár.

Dnes už závody nepředstavují hlavní náplň života Adama Kouta. Intenzivně se věnuje práci v rodinné firmě. Společnost Auto Kout Centrum patří k předním dealerům automobilů Renault, Dacia a Hyundai. A právě o prodej a servis vozů korejské značky se někdejší formulový a motokárový šampion stará.

Příště: Igor Salaquarda

Zdroj: FORMULE.cz