Hokej v číslech: Co viděl Liberec v Rosandičovi a ostatní ne?
Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
Když Bílí Tygři oznámili, že jejich kádr pro příští sezonu posílí obránce Mislav Rosandič, mnozí fanoušci se trochu divili. Jenže rozbor pokročilých statistik ukazuje, že na severu Čech dost možná viděli to, co ostatní ne...
Vítěz základní části musel začátkem přestupového období rychle řešit, jak po ztrátě dvou druhořadníků Romana Graborenka a Oldricha Kotvana zalepit díry v už tak defenzivně místy nejisté obraně. Ostatně ačkoliv byl Liberec se 179 brankami nejproduktivnějším celkem soutěže, v počtu inkasovaných gólů mu se 131 patřilo až čtvrté místo, a to navíc svému týmu bezmála devatenáct branek zachránil čaroděj Dominik Hrachovina (počítáno vůči průměrnému gólmanovi soutěže).
Na první pohled se Mislav Rosandič nezdá jako hráč, kterého byste za každou cenu museli mít ve svém týmu, přeci jen za 47 utkání základní části zaznamenal dohromady jedenáct bodů (4+7), a to se bavíme o hráči, který si loni připsal o šest bodů více v o jednom menším množství zápasů.
Nicméně je potřeba zmínit, že slovenský bek s chorvatskými kořeny nastupoval v Hradci až na pomezí druhé a třetí obrany. Sem se ještě sluší doplnit poznámku, že Rosandič odehrál prvních 36 duelů v Mountfieldu, poté se na jedenáct kol přestěhoval do Vítkovic – pro potřeby článku se budeme vzhledem k menšímu počtu zápasů na Ostravsku primárně, ne však výhradně, zaměřovat na jeho statistiky z prvního působiště.
Schéma rolí obránců Liberce podle podílu odehraného času za stavu 5 na 5 v porovnání s ligovým průměrem jednotlivých obranných párů. Jména kurzívou s průsvitnými značkami znázorňují hráče, kteří v uplynulé sezoně za Liberec hráli, ale nadále v klubu nepůsobí.
Když tedy z jeho celkového bodového součtu z východočeského klubu, tj. osm bodů (3+5), započítáme jen ty získané při hře 5 na 5 a převedeme je na průměr za 60 minut, ukáže se nám, že s hodnotou 0,8 byl Rosandič čtvrtý nejproduktivnější bek Mountfieldu, o nepatrný kousek za Oskarsem Cibulskisem, a mimo jiné překonal i Petra Zámorského.
Ještě podstatnější je však to, že rodák z chorvatského hlavního města Záhřebu má potenciál být výrazně produktivnější. To nám totiž nastiňuje jeho vynikající úspěšnost střel na branku – 7,7 %, po Oscaru Eklundovi druhá nejlepší mezi královéhradeckými beky (tuto schopnost pak navíc potvrdil i ve Vítkovicích, tam dokonce s 8,4% precizností vyhrál žebříček ostravských obránců).
Jenže když si vezmeme, že Rosandič nebyl ve střelbě vyloženě pasivní, za 60 minut hry vyslal 9,8 střeleckého pokusu, což jej řadí ve výše zmíněné konkurenci na páté místo, proč nenasbíral víc přesných tref? Odpověď je poměrně prostá – jelikož pouze 47,0 % všech jeho ran doletělo až k brankáři soupeře. Pro představu, tento podíl je třetí nejhorší v ohledu černo-červených zadáků.
Na vizualizaci níže můžeme vidět porovnání všech střeleckých pokusů odchovance slovenské Dubnici a těch, které byly zblokované. Díky tomu je patrné, že hlavní kámen úrazu spočívá ve střelbě od modré čáry; z jiného úhlu řečeno, jakmile si Rosandič sjel níže ke slotu, byl víceméně nezastavitelný. Pokud by tedy dokázal zapracovat na svých dalekonosných projektilech, zejména na výběru toho, kdy pálit, mohl by se zase výrazně přiblížit dvacetibodové hranici.
Mapa všech střeleckých pokusů Mislava Rosandiće za stavu 5 na 5 v porovnání se zblokovanými střeleckými pokusy.
Doteď jsme rozebírali pouze jeho statistiky produktivity, to ovšem rozhodně není to nejlepší, co může slovenský reprezentant nabídnout. Zůstaňme ještě na chvíli u jeho ofenzivní hry – tam nejvíce upoutají jeho rozehrávačské schopnosti a zakládání útoků.
Za průměrnou šedesátiminutovku při hře v pěti na obou stranách nahraje pětadvacetiletý bek svým spoluhráčům na 5,3 střely, z čehož 1,9 rány pak míří z mezikruží; v celkovém součtu se pak stará o 18,7 % veškeré takové produkce aktuální pětky. Všechny tyto hodnoty jej řadí na první místo mezi obránci Hradce Králové.
A jen o jedno horší umístění mu patří ve statistice úspěšných přechodů útočné modré, za stejný časový úsek se mu to podaří 4,9krát, lépe si vedl už jen Petr Zámorský; obdobně si vede i při dostávání kotouče z vlastního pásma, kde mu s hodnotou 12,4 těsně uniklo další pomyslné stříbro.
Mislav Rosandić - pohyb v pásmu
Ale až nyní se teprve dostáváme ke zlatému hřebu Rosandičovy hry, tím je jeho defenzivní práce. Někdejší bronzový medailista z juniorského mistrovství světa například dominuje jedné z mála na prvních pohled viditelných obranných statistik, totiž zamezení vstupu do vlastního pásma - za 60 minut hry v plných silách soupeři zabránil ve 2,3 přechodu útočné modré, více nezvládl žádný jiný jeho spoluhráč z obrany.
Kromě toho se protihráčům za stejný časový úsek podaří pouze 17,5 přihrávky na střelu a jen 6,3 z nich pak vyšlou ze slotu, v obou případech se jedná opět o nejlepší hodnoty v dané konkurenci. To logicky ústí ve fakt, že s Rosandičem na ledě čelil Mountfield vůbec nejmenšímu množství střeleckých pokusů soupeře, za 60 minut pouze 38,6.
To znamená, že svou přítomností na ledě slovenský mistr z roku 2015 sníží toto číslo o 7,1 pokusu oproti času, kdy odpočívá na střídačce; v tomto ohledu mu navíc patří devátá příčka mezi všemi extraligovými obránci! A pro zajímavost – druhý nejlepším výkonem mezi obránci Hradce je ten Richarda Nedomlela, jenž ušetřil svému týmu "jen" 3,8 střeleckého pokusu za 60 minut.
Výsledek toho všeho? Díky své čtyřiačtyřicítce Východočeši inkasovali za každých šedesát minut její účasti ve hře o 0,5 branky méně než bez ní, lepší hodnoty vykazovala z obránců pouze dvojice Tomáš Linhart a Zdeněk Čáp, kteří však oba nastupovali s těmi nejkvalitnějšími spoluhráči. A navíc, se slovenským bekem na ledě držel jeho tým puk na hokejkách oproti soupeři celých 55,8 % herního času, větší vliv na držení kotouče měli v celé soutěži pouze tři jiní obránci.
A když se podíváme na jeho statistiky z Vítkovic, ukazuje se nám naprosto totožný obrázek. Za doby, kdy byl Rosandič přítomen na ledě, mířilo proti Rideře jen 56,4 střeleckého pokusu každých šedesát minut. To je sice horší číslo, než jaké jsme zmiňovali v souvislosti s Mountfieldem, nicméně to je zapříčiněno celkově výrazně méně kvalitní defenzivní hrou Ostravanů, jelikož se jedná o vůbec nejlepší výkon v týmu.
Pokud bychom chtěli výkony obránce, jenž si na východě republiky vzal na dres třináctku, přímo srovnávat s jeho působením v Hradci, stačí nám toto číslo porovnat s jeho spoluhráči. Pak zjistíme, že svou přítomností ve hře ušetřil Vítkovicím za výše zmíněnou dobu 7,4 střely směrem k jejich brance, takřka dvakrát více, než defenzivně druhý nejlepší zadák týmu Jan Štencel. A vše podtrhuje 48,9% podíl držení kotouče modro-bílými vůči soupeři za účasti Rosandiče – opět nejvyšší procento ze všech beků Ridery.
Sečteno podtrženo
Ačkoliv se na první pohled mohl zisk Mislava Rosandiče zdát pro některé poněkud zvláštní, v Liberci moc dobře věděli, co dělají. Viděli totiž to, co ostatní ne - výbornou tvořivost pětadvacetiletého zadáka, zajímavý střelecký potenciál a zejména brilantní obrannou hru. Pochopitelně záleží na tom, jak se dokáže Rosandič adaptovat na hru nového zaměstnavatele, nicméně v tuto chvíli vše naznačuje, že by mohl být pro Bílé Tygry tou potřebnou defenzivní vzpruhou.
Share on Facebook
