Kromě toho, že brněnský jachtař skutečně brázdí vody Nových Mlýnů, neplatí z naplánovaného nic. A to ještě 29letý reprezentant jezdí na nádrž pod Pavlovskými vrchy jenom trénovat, aby úplně nevypadl z tempa, když už nemůže být na moři v Chorvatsku nebo na Mallorce, jak je zvyklý.
Teplý není výjimkou mezi těmi sportovci, které pandemie donutila k improvizaci. O výsledky teď nejde, a tak se za vítěze může považovat ten, kdo přišel na způsob, jak se co nejvíc přiblížit své běžné rutině.
Než se striktní opatření začala přece jen trochu rozvolňovat, jezdil hodonínský běžec Filip Sasínek z Hodonína místo pobytu v JAR do nedalekých vinohradů, kde nepotkal nikoho cizího, a vybíhal tam kopečky.
Veslaři z SVK Břeclav uvažovali, že si z posilovny vytáhnou stroje ven na vzduch, aby si mohli zacvičit. Někteří závodníci si také na překlenovací dobu domů půjčovali veslařské trenažéry.
Z plavců smí do bazénu jen reprezentanti v PodolíCentrálně se o svoje závodníky postaral Český svaz plaveckých sportů. Reprezentantům otevřel bazén v pražském Podolí, kde se tak alespoň oni mohou připravovat ve vodě v době, kdy koupaliště jinde po republice nejsou ještě otevřená. Ze seniorských regionálních plavců jsou v Praze například Adam Hlobeň ze Znojma nebo Filip Chrápavý z Komety Brno, přístup k přípravě mají i junioři nebo brněnská odchovankyně, akvabela Alžběta Dufková. |
„S tréninkem je to složitější,“ připouští jachtař Teplý, olympionik závodící ve třídě Laser. Na Nových Mlýnech se potkává i s bratrem Ondřejem, jehož lodní třídou je Finn. „Na Pálavě máme naštěstí pěknou vodu, je to kousek od nás a pořádají se tam i závody. Voda je dostatečně velká a kolem nejsou zase tak velké kopce, takže vítr je tam poměrně stabilní. Stačí to,“ říká.
Stejně by ale raději byl jinde - kdyby to šlo a dalo se cestovat přes hranice. „Jde o to, že aby se člověk posunoval, potřebuje dobrou skupinu, trenéra, na kterého je zvyklý, a stálé prostředí,“ připomíná Teplý. V jeho případě to znamená okolí chorvatského Splitu, odkud se v březnu stihl vrátit pár desítek hodin před tím, než na Česko padla karanténa. Připravuje se tam společně s Chorvaty nebo Slovinci.
Jejich společnost na jihu Moravy vyměnil za reprezentační partu. „Většinou jsme tam ale bez trenéra. Je to takové... každý si musí najít to svoje, na čem chce pracovat, aby se zdokonaloval. Aby to nebylo jen ježdění ze strany na stranu,“ vysvětluje.
Nové Mlýny jsou lepší, přehrada chce silnější vítr
Na Pálavě si s bratrem mohou nechat lodě, a když je dobrá předpověď počasí, vyráží směrem na jih od Brna. Balon s kotvou, sloužící jako bójka, mají s sebou.
Viktor Teplý
Jak takový jachtař trénuje? „Důležité je určit si, co člověk zrovna potřebuje. Zrovna na českých malých vodách, kde podmínky jsou relativně proměnlivé, se dobře trénují manévry jako objíždění bójek, stání u bójky, rozjezd lodi. Nafukovací balon s kotvou si hodíme doprostřed jezera a můžeme kolem něho různě kroužit,“ popisuje Teplý. Když se jachtařů na jednom místě sejde víc, přivítá to. „Můžeme si vytvářet situace, kdy si lodi jsou blízko. Musíme se vyhýbat, bereme si vítr. Simuluje to závodění,“ líčí.
Nové Mlýny mu vyhovují víc než Brněnská přehrada, kam by to z domova měl blíž. Větší vodní plochy skýtají tu výhodu, že vítr je nad nimi stabilnější. Lépe se na nich trénuje rychlost.
„Přehrada je taky fajn, ale musí tam foukat vítr ze správného směru a musí foukat dost, aby byl stabilní. My jsme se dohodli tak, že se s klukama z laseru potkáváme na Pálavě,“ říká dvojnásobný olympionik Teplý.
Veslaři se mají dobře, vaří jim maminka Nedělová
Jiné nesnáze museli řešit veslaři z Dukly Praha. Dalibor Neděla do tohoto oddílu přešel z Břeclavi a úspěšně tam jezdí na dvojce bez kormidelníka se Štěpánem Kellerem. Protože je ale teprve v maturitním ročníku, a tím pádem v Dukle dosud nemá profesionální smlouvu, nemůže ani během pandemie bydlet na její ubytovně.
Za této situace by Neděla nemohl s Kellerem na vodu. Řešení se ale našlo v podobě vytvoření improvizovaného „tréninkového kempu“ u Nedělů doma ve Valticích. A tak když nemohli trénovat v Praze, zamířili oba závodníci neplánovaně na jižní Moravu.
„Mamka nám vaří, taťka nám taky pomáhá. Celá rodina je do toho zaangažovaná. Máme to jako soustředění,“ vyprávěl zanedlouho 20letý Neděla, od kterého si v Břeclavi slibují, že jednou naváže na časy tamní hvězdy Lukáše Helešice a taky se podívá na olympiádu. „Pro rodiče je to teď větší zátěž, věřím ale, že jim to nějak zásadně nevadí. Vždycky mě podporovali. Jsou rádi, že sportuju,“ podotkl.
Dvojka bez kormidelníka Štěpán Keller (ve žlutém dresu) a Dalibor Neděla při tréninku.
Směrem k olympiádě se Neděla může zatím jen opatrně dívat, jako mistr republiky má ale nakročeno nadějně. Pauza by mu však neprospěla; s Kellerem jezdí teprve od druhé poloviny loňského roku a navíc si v lednu prohodili pozice v lodi, takže pilovat souhru opravdu potřebují.
Díky tomu, že mohli oba mládenci bydlet u Nedělových, to bylo možné. Z Valtic to na Dyji do břeclavského oddílu mají lehce přes 10 kilometrů.
„Cením si obětavosti této rodiny. I když ve Valticích není voda, Nedělovi jsou veslařští,“ pochválil je renomovaný břeclavský trenér Josef Akai.
Už několik týdnů mohou Neděla s Kellerem trénovat až pět hodin týdně, což je jejich optimální tréninkový objem pro tuto dobu. Fyzicky jsou prý i díky trenažérům připraveni stejně, jako kdyby pandemie nebyla.
Na vodě ve skutečné lodi je to ale něco úplně jiného. Pro ně dvojnásob. „Techniku a souhru na suchu nenatrénujeme,“ uvědomuje si Neděla, sedící nově na pozici háčka. „Cit pro vodu oba nějaký máme, ale musíme se sehrát. Absolvovali jsme spolu soustředění, začalo nám to jet, pak se všechno přerušilo a museli jsme se do toho dostávat znovu,“ uvedl břeclavský talent.
