Dvacet let poté. Jak kanonýr Lazzaro otevřel Liberci cestu do Evropy

Toho dne fotbalisté Slovanu poprvé zvedli nad hlavu trofej pro vítěze českého poháru. Ve finále na pražském Strahově porazili 2:1 druholigové Ratíškovice, oba góly dal argentinský útočník Leandro Lazzaro. „Šlo o velké vítězství a první pohárovou trofej pro Slovan. Byl to začátek velké dekády pro klub. Každý fotbalista rád střílí góly a ve finále o to víc,“ zavzpomínal Lazzaro v rozhovoru pro klubový web.

Liberec vedený koučem Ladislavem Škorpilem tehdy v poháru postupně vyřadil Varnsdorf, Dolní Kounice a Boby Brno. Ve čtvrtfinále si poradil se Slavií, s níž rok předtím padl ve finále. Po semifinálovém triumfu nad Olomoucí přišlo vyvrcholení s jihomoravským Baníkem Ratíškovice. „Ratíškovice byly druholigový soupeř, byli jsme velcí favoriti a všichni počítali s tím, že stoprocentně vyhrajeme,“ říká záložník tehdejšího libereckého týmu Tomáš Janů.

Jenže tak jednoduché to nebylo. Liberec, za který tehdy hráli třeba Jiří Štajner, Jan Nezmar či brankář Antonín Kinský, musel o vítězství ve finále bojovat. Za stavu 1:0 obránce Martin Jiránek při malé domů nastřelil tyč vlastní branky. „Tonda Kinský si na mě křikl, tak jsem chtěl dát prudší ránu těsně nad zemí. Jenže balon mi skočil na nárt. Už jsem ho viděl v naší síti,“ ulevil si Jiránek.

Kordula pak trefil břevno liberecké branky a Hrotek v 81. minutě snížil na 2:1, víc však Severočeši nepřipustili. „Nehráli jsme sice moc dobře, ale šťastně to dopadlo,“ oddechl si obránce Josef Lexa.

Mohly začít oslavy. Hned na ploše na sebe fotbalisté Liberce navlékli trička s nápisem Vítěz Poháru ČMFS. „Vezli jsme je už minulý rok na finále proti Slavii a teď si je konečně můžeme právoplatně obléknout,“ těšilo obránce Bohuslava Pilného.

Ze strahovských kabin hráči Slovanu vyšli s hlavami v modrobílých barvách Slovanu. „Je to vrchol mé kariéry a jsem moc rád, že jsem u toho mohl být,“ radoval se Pilný. „Trenér sice zakázal velké oslavy, ale takový úspěch se oslavit musí.“

Následovala bujará cesta autobusem zpět do Liberce, kde přišel vrchol slavení. „Tuším, že jsme začínali v restauraci Plzeňka, a bylo to obrovské. Už po zápase jsme seděli na autobuse a slavili, v Liberci jsme pak do hospody vyjeli autobusem Pražskou ulicí,“ zalovil v paměti Tomáš Janů.

Velký podíl na historickém pohárovém triumfu měl argentinský kanonýr Lazzaro, autor obou finálových gólů, který byl tehdy největší útočnou zbraní Liberce a miláčkem publika. „Je to divný pocit, že od té doby uběhlo už dvacet let a dnes hraje spousta fotbalistů, kteří v té době ještě nebyli ani na světě. Je až neuvěřitelné, že i po takové době to mám stále v živé paměti,“ řekl Lazzaro serveru Sport.cz. Dodnes má doma schovanou šálu Ratíškovic, kterou mu fanoušci soupeře po pohárovém finále k jeho překvapení věnovali.

Liberečtí vítězové národního poháru z roku 2000. Zleva stojí Josef Lexa, Roman Jůn, Martin Jiránek, Petr Johana a Antonín Kinský. V podřepu zleva Tomáš Janů, Jiří Štajner, Leandro Lazzaro, Pavel Čapek, Robert Neumann a Rastislav Michalík.

Kouč Ladislav Škorpil Argentincovu roli před časem v rozhovoru pro MF DNES okomentoval se sobě vlastní nadsázkou: „V týmu oblíbený nebyl, neměl zájem se učit česky a Liberec bral jako přestupní stanici do Itálie či Španělska, ale dával půlku gólů, tím vydělával hráčům peníze a ti museli být zticha.“

Triumf v českém poháru v roce 2000 byl pro fotbalisty Liberce vstupenkou do pohárové Evropy, kde se pak na dlouhá léta zabydleli. „Když už jsme tam postoupili, musíme sehrát důstojnou roli. Nic jiného pro nás neexistuje,“ prohlásil po vyhraném finále brankář Kinský.

A Slovan ostudu neudělal. V 1. kole tehdejšího Poháru UEFA se Slovan utkal se švédským Norrköpingem a své premiérové dvojutkání na mezinárodním poli zvládl. Odměnou mu byly nezapomenutelné bitvy s Liverpoolem, za který tehdy hrály i české hvězdy Vladimír Šmicer a Patrik Berger. Anglický gigant už byl nad síly libereckých bojovníků, těm však mohlo být útěchou, že Liverpool v té sezoně celou soutěž vyhrál.