Do ligy pronikl, až když mu táhlo na třicet. V prvním zápase mezi elitou však čtyřmi góly pomohl k vítězství Chomutova nad Spartou 5:4 a hned se stal králem střelců. „Míval jsem kolem sebe dva hlídače a byl od hokejek oťukaný jak píšťalička,“ líčil Miroslav Klůc (nebo taky Kluc), který prvenství během dalších čtyř sezon třikrát zopakoval. Stal se největší postavou chomutovského hokeje, na jeho počest vyvěsili dres i v Litvínově, kde odvedl skvělé služby později.
V 50. letech patřil k nejlepším útočníkům v zemi. „Kdyby ve své době hrával za Spartu nebo Brno, sehrál by za reprezentaci mnohem víc utkání. Ale on zůstával věrný Chomutovu,“ vzpomínal na něj historik Miloslav Jenšík. Příběh urostlého Miroslava Klůce je přitom v mnohém unikátní. Kdyby neodešel za prací traťmistra k dráze do Chomutova, třeba by zůstal věrný rybníku v jeho rodné Nesuchyni u Rakovníka.
Trénovat a hrát se tam dalo, jen když pořádně mrzlo, a ještě k tomu v neděli, kdy byl jediný volný den. Z Nesuchyně tam zamířili postupně čtyři hokejisté, z nich tři s příjmením Klůc. Útočníci Miroslav a Josef byli bratři, obránce Blahoslav nebo taky Blahouš jejich bratranec.
Mimochodem, úspěšným hokejistou se stal mnohem později taky Miroslavův synovec, obránce Milan Tichý. „Byl oblíbený. Na nikoho netlačil, ale díky jeho jménu mě měl v Plzni rád trenér Dům, který přišel z Litvínova. Ivan Hlinka mě později vzal zase s béčkem na turnaj do Leningradu,“ vzpomíná.
Z rybníku mezi elitu
Nejstarší Klůc se k soustavné přípravě na umělém ledě dostal na stadionu v Chomutově až v sedmadvaceti letech. „Na přírodním ledě člověk získal velkou sílu v rukou. Hrávali jsme večer, za tmy. Nebylo vidět. Jen jsme bruslili a vodili puk po ledě, který ani snad ledem nebyl. Spíš hromadou sněhu. Později v lize jsem z toho těžil. Padal jsem málo, maximálně když mě někdo podrazil. A moje střelecké umění? Nevím, snad dar od Boha. Vypálil jsem třeba za modrou a stejně na to gólman nedosáhl,“ líčil v rozhovoru pro hokej.cz.
Střelbu na vesnici pilovali i tak, že do branky věšel čepice a s ostatními se do nich trefovali. Kromě síly měl i pevnou vůli. Nastupoval kolikrát přes zranění či nemoc, na ledě trávil devadesát procent času. Vyhrával souboje a uměl vypálit pumelici, že se nedala chytit. Tehdy se vžilo rčení „Zlaté ruce Míry Klůce.“
V reprezentaci ho zkoušeli už v roce 1950, ještě dřív, než vůbec začal hrát s Chomutovem ligu. Ale přestože se z něj stal vyhlášený střelec, nedal se nikam moc zaškatulkovat a pořád v něm viděli rybníkáře s nedostatky v bruslení a práci s holí.
Až v roce 1953 byl nominován na mistrovství světa a o tři roky později na olympiádu v Cortině. Jenže úspěchu se nedočkal. Ze šampionátu ve Švýcarsku tým Československa odstoupil, výsledky mužstva byly anulovány. Zemřel sovětský diktátor Stalin, potom komunistický prezident Gottwald. Povinně se musel držet smutek.
Na zimní hry v Itálii se Klůc dostal díky výkonům v reprezentační rezervě. Na popud trenérské rady jel do Itálie i jeho chomutovský spoluhráč Otakar Cimrman. Unavený tým však zklamal, vrátil se bez medaile. Cortina pak byla dlouho vzpomínána jako největší propadák. Klůc později už žádnou další příležitost nedostal.
„Valcíři“ sahali po titulu
Chomutovští „valcíři“, jejichž přezdívka vznikla odvozením od názvu závodu Válcovny trub a železa (VTŽ), dokázali překvapit. Do ligy postoupili v roce 1951. V premiérovém ročníku obsadili 6. místo, v následujících dvou letech si o dvě příčky polepšili. V sezoně 1954/55 vyskočili až na třetí místo.
Oporami byli brankář Miroslav Pašek a později Karel Straka, v obraně Miloslav Kolář, Zdeněk Jirků, z útočníků vedle Klůce a Cimrmana například Josef Klíma, Jaroslav Kamiš, Jiří Hříbal nebo Josef Seiler. V roce 1956 sahal Chomutov dokonce po titulu, ten mu však unikl o tři body.
V listopadu téhož roku se však při návratu ze švýcarského turnaje zřítilo letadlo s částí výpravy. Při neštěstí zahynuli dva členové vedení, gólman Pašek a útočníci Zdeněk Nový a Ondřej Borovička. Po tomto otřesu ještě jednou dosáhli „valcíři“ na čtvrté místo. Postupně však vyklízeli pozice.
Klůc jako hrající trenér válel za klub svého srdce do roku 1958. Potom zamířil do sousedního Litvínova. Jako hrající kouč mu pomohl k postupu do ligy. „V Chomutově měli na střídačce plno, tam jsem si prodloužil hokejový život. Bylo mi šestatřicet, žádné velké cíle jsem už neměl, ale hrával jsem i po čtyřicítce a pořád měl z hokeje radost,“ popisoval.
Přechod do Litvínova
V Litvínově vlastně založil dynastii špičkových útočníků. Mnozí to dotáhli do NHL, stali se mistry světa, olympijskými vítězi. Ivan Hlinka po něm zdědil i čtrnáctku na týmovém dresu. „Klub měl propracovaný systém hledání talentů. A roli sehrál i osobní příklad. Když začínal Růžička, učil se od Hlinky. Po Růžičkovi přišel Reichel. A tak dál,“ vyprávěl. Později trénoval švýcarské Lausanne, na olympiádě v Sapporu 1972 vedl výběr tehdejší Jugoslávie, vyhledával talenty pro československou reprezentaci. Do Chomutova se taky ještě vrátil.
Jednou se píše o Klůcovi, jindy o Klucovi. V dokladech podle všeho měl nad „u“ v příjmení kroužek. Každopádně až do pozdního věku se Miroslav Klůc oplýval vitalitou, jezdil se dívat na zápasy, v prosinci 2011 vstoupil do Síně slávy českého hokeje. Uveden byl v Chomutově, kde strávil nejvíc času. Ale stejně tak nezapomněl na Litvínov.
Naposledy ho navštívil v listopadu před osmi lety, kdy s kamarády v klubu při harmonice oslavil blížící se 90. narozeniny. Divákům zamával z ledu před utkáním s Pardubicemi. Koncem měsíce však prodělal mozkovou příhodu a 4. prosince zemřel. Na znamení smutku vyvěsili černý prapor.
Chomutov hrál po Klůcově odchodu elitní soutěž ještě během 60. let, kdy mužstvem prošli například ostravský brankář Josef Mikoláš, obránci Zdeněk Chabr, který předtím získal tři tituly s Rudou hvězdou Brno, a dvojnásobný šampion Jiří Andrt, taky útočníci Josef Volák či Jiří Růžička. Do soutěže se vrátil celek VTŽ ještě v ročníku 1973/74, už pod názvem Piráti v letech 2012 a 2015 postoupil do extraligy.
Na nejslavnější éru částečně navázal po příchodu trenéra Vladimíra Růžičky. Nejprve postoupil do čtvrtfinále a před třemi lety překvapivě do semifinále play off. Potom však přišly finanční problémy. V předminulé sezoně následoval další pád do první ligy.
Deník Sport, Sport Magazín i časopis GÓÓÓL kupujte pohodlně ONLINE na iKiosek.cz »
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
