Vůjtek o bitce na MS 1997: od Kanady to bylo cílené, ve Finsku jsme měli na zlato!
Zářili, tým kanadských hvězd přehrávali a mířili za cenným skalpem v boji o postup do finále mistrovství světa. Čeští hokejisté zvládali bitvu v Helsinkách 1997 skvěle, jenže soupeř to v závěru neunesl a vyprovokoval jednu z největších bitek v historii šampionátů. „Bylo to od nich cílené. I po těch letech mě mrzí, že jsme tím přišli o šanci na zlaté medaile," vzpomíná Vladimír Vůjtek. Od 17 hodin dnes tohle střetnutí nabízí ze záznamu ČT sport.
Tehdejší útočník finského Pori měl životní formu. Ve formaci s Pavlem Paterou a Martinem Procházkou hrál Vůjtek senzačně. Tohle trio kouzlilo jako bájná sovětská trojka Makarov, Larionov, Krutov, pocítili to i Kanaďané. Vůjtek zaznamenal hattrick, trefil se i Procházka.
Češi v Hartwall aréně vedli 5:3, místo oslavy sladkého triumfu ale polykali vztek a šrámy. Kanaďané totiž vyrukovali v přesile a řádili jako smyslů zbavení. „Rozhodčí Andersson pak rozdal stejné tresty pro ně i pro nás, přitom my se jen bránili. To bylo směšné," povídá.
Národní tým musel do následného utkání se Švédy nastoupit bez Jiřího Šlégra, Roberta Langa a Vladimíra Vůjtka, který utrpěl otřes mozku, Trenéři Ivan Hlinka se Slavomírem Lenerem mohli nasadit jen pět beků a tři útoky. Češi padli 0:1, v následném zápase o třetí místo přemohli Rusy 4:3 a brali bronz. Všichni ovšem cítili, že tohle mužstvo mělo jednoznačně navíc. Leč nebylo mu přáno...
Jste i po těch letech pořád zklamaný a naštvaný z toho, co si Kanaďané dovolili?
Né. To už je tak dávno, že ani ne. V danou chvíli mě spíš mrzelo, že jsme byli oslabeni v dalším důležitém zápase se Švédy. Měli jsem na to, abychom šampionát vyhráli. Předváděli jsme super hokej, věřili jsme si. Ale bohužel, tohle nás stálo lepší umístění než bronz. O tom jsem přesvědčený! Samozřejmě, Kanaďané to věděli, takže udělali, co udělali.
Cítil jste v závěru utkání, že k něčemu takovému může dojít?
Necítil jsem nic, to ne. Vyplynulo to, ale je mi jasné, že to z jejich strany byl víceméně cílený záměr. Donovan nehrál celý zápas, pak šel na led a dal mi krosček zezadu do hlavy. Celé to vyprovokoval. Já se na to mohl vykašlat, zpětně to vím. Ale když se něco takového stane, člověk se brání. Bylo to u střídačky, mohl jsem jít střídat. Kdybych to udělal, třeba by k ničemu dalšímu nedošlo. Ale už to nezměním. Oni podle mě dostali jasný pokyn.
Kanadě jste nasázel hattrick, pro soupeře jste byl tím pádem hlavním terčem.
No jo. Neunesli to. Na ten faul Donovana si dobře pamatuju. Před bully jsem tam dostal ránu, krosček do zátylku. Ten hráč tam šel s jasným úkolem vyprovokovat bitku. Zranit. Rozjelo se to pak neuskutečně, málem došlo i na šarvátku trenérů. Pamatuju si, jak si to Sláva Lener vyřizoval s Murrayem hodně rázně.
Když byl tehdejší hlavní kouč Kanady Andy Murray později uveden do Síně slávy IIHF, měl jste k tomu tehdy poměrně jasný komentář. Ve smyslu, že to je výsměch.
Jo, to je pravda (směje se). Ale to bylo ze žertu. Já se nezajímal o to, co dokázal nebo nedokázal. Mám na něj tuhle vzpomínku. Člověk si uvědomí, co ten trenér udělal. Prostě víme, že to bylo cílené, že to bylo z jeho hlavy.
Kanaďané byli frustrovaní ještě na večeři v hotelu, prý startovali hlavně po Liborovi Procházkovi. Je to pravda?
Něco tam bylo. Nějaká hádka, na to už si přesně nevzpomínám. Prostě klasika: Kanaďané přijeli do Evropy a mysleli si, že si mohou dovolit všechno. V NHL by si to nedovolili. Asi dvakrát jsem to pak viděl na videu, šli čtyři na jednoho. Něco takového v Kanadě neexistuje! Na ledě jich bylo sedm, možná osm, my ve čtyřech...
Ivan Hlinka bránil ostatním hráčům, aby ze ze střídačky zapojili. Hrozily vyšší tresty.
Jasně. Oni to všechno vyprovokovali a tresty jsme pak dostali úplně stejné. Když to řeknu lidově, tak se IIHF z Kanady posrala. Místo toho, aby to vyřešila nějak rázně, tak to vyřešila se smíchem.
Vám a Liborovi Procházkovi pak byly tresty zkráceny, ovšem to samé v případě Blakea a Greena. Jenže vy jste proti Švédsku stejně hrát nemohl kvůli otřesu mozku.
Přesně tak...
Jste schopen se na záznam po letech podívat, nebo o to nestojíte?
Problém s tím nemám. Vzpomínka to moc dobrý není, a to ani pro mojí manželku, která čekala narození dcery a dívala se doma na televizi s mým tátou.
Nebýt bitky, ze zápasu byste měl určitě skvělé pocty. Vždyť jste Kanadě nastřílel hattrick.
Samozřejmě. Škoda toho konce, že se to tak semlelo. Protože na mistrovství se jinak dařilo. Mně i týmu, celkově. Hráli jsme s Pavlem Paterou a Martinem Procházkou, na co jsme sáhli, to nám vyšlo. To bylo až neskutečné! Určitě nás mrzelo, že jsem nemohl hrát rozhodující zápas se Švédy. Mančaft šlapal, měli jsme super partu. Generaci, která hodně vyhrávala. Ta bitka nás připravila o šanci na zlaté medaile.
Byl tým soudržný i díky tomu, že jste hodně drželi pohromadě mimo led a občas společně zašli na pivo?
No jistě! Měli jsme svůj rituál, zašli jsme na pivo. Tým se sešel, všechno jsme probrali, pokecali – a šlo se na to. Parta super, samozřejmě i trenér. Neskutečný Ivan Hlinka věděl, kdy to toho sáhnout, a kdy to nechat být. Měl ohromný cit. Fungovalo to. Šampionát byl vyvrcholením sezony, která předtím nebyla nic moc. Po Švédských hrách skončil trenér Bukač a nastoupili Ivan Hlinka se Slávou Lenerem. Tím pádem nebyla očekávání až tak vysoká, nikdo moc nevěděl, co se bude na mistrovství světa dít.
Na šampionátu jste hrál s číslem 79. Byla v tom nějaká symbolika?
To ani ne. Já měl vždycky v oblibě devatenáctku, ale ne pokaždé byla volná. Bral jsem si pak číslo 79, to bylo takové moje druhé v pořadí. Ani nevím proč.
Po turnaji jste se vrátil do NHL, ale olympiádu v Naganu vám vzaly zdravotní potíže. Stejně tak další šampionáty. Takže MS 1997 je nakonec jediným velkým turnajem, který jste s národním týmem absolvoval.
Bohužel mi toho uteklo víc kvůli zranění. Před Naganem jsem byl zase nemocný... Ale já to tak neberu. Ničeho nelituju. prostě to tak mělo být. Já vždycky v životě říkám: co se stalo, není náhoda. Nemá cenu polemizovat, co mohlo nebo nemohlo být. Tohle neřeším.
Když jste později hrál v NHL, přišla na bitku řeč s někým z Kanaďanů?
To už si moc nevybavuju. Když jsem byl později v Atlantě, působil tam také Donovan. Něco jsme si řekli, to je jasné. Vím, že on mě tehdy fauloval, v bitce byli Nolan nebo Blake.
Schytal jste toho od nich hodně?
Něco jo, ale myslím, že otřes mozku jsem utrpěl od toho krosčeku do hlavy. Jinak to nebylo nic hrozného. Jednoznačně víc mě štvalo, že jsme ten turnaj nemohli dotáhnout do konce v kompletním složení.
Fakta z MS 1997
Termín a místo: 26. dubna - 14. května, Helsinky a Turku, Finsko
Systém turnaje: Dvanáct účastníků začalo ve dvou skupinách, poté první tři celky z každé postoupily do finálové části a ostatní hrály o udržení. Následoval zápas o bronz a finále, jež proběhlo na dva vítězné zápasy.
Pořadí: 1. Kanada, 2. Švédsko, 3. Česká republika, 4. Rusko, 5. Finsko, 6. USA, 7. Lotyšsko, 8. Itálie, 9. Slovensko, 10. Francie, 11. Německo, 12. Norsko.
Výsledky našeho mužstva: v základní části Německo 2:1, Francie 9:3, Slovensko 3:1, Rusko 2:3, Finsko 2:1, ve finálové skupině USA 3:4, Kanada 5:3, Švédsko 0:1, utkání o bronz Rusko 4:3.
Mistři světa – Kanada: Burke, Fichaud, Tabaracci – Blake, McCabe, D. Sweeney, Bouchard, Cross, Pronger, Chiasson – K. Primeau, Nolan, Iginla, Friesen, Gratton, T. Green, Evason, Sanderson, Zamuner, Donovan, Errey, Recchi, A. Carter. Trenéři: A. Murray, Johnson, Cashman a Cookson.
2. Švédsko: Salo, Hedberg, Söderström – Svensson, Albelin, Ragnarsson, Öhlund, Norström, R. Johansson, R. Sundin – Nylander, J. Jönsson, Höglund, Thuresson, Per Eklund, Falk, Sundblad, S. Nilsson, A. Carlsson, Svartvadet, N. Andersson, Lindblom, Arvedsson. Trenéři: K. Forsberg a Tomth.
3. Česká republika: Čechmánek, Hnilička, Prusek – Vykoukal (1 gól), Veber, Šlégr (1), Benýšek, L. Procházka, F. Kaberle, Kroupa – Výborný (2), Dopita (3), Žemlička, Lang (1), Reichel (1), Vlach (2), Vůjtek (7), Patera (3), M. Procházka (7), Ujčík (1), Šimíček (1), Moravec, Kratěna. Trenéři Hlinka, Lener a Martinec.
Kanadské bodování turnaje:
1. Martin Procházka a Vladimír Vůjtek (oba Česká republika) 14 bodů (7 gólů + 7 nahrávek), 3. Michael Nylander (Švédsko) 11 (6+5), 4. Pavel Patera (Česká republika) 11 (3+8), 5. Roger Dubé (Francie) 10 (7+3), 6. Olegs Znaroks (Lotyšsko) 10 (3+7).
Nejlepší hráči turnaje:
Brankář: Tommy Salo (Švédsko). Obránce: Rob Blake (Kanada). Útočník: Michale Nylander (Švédsko).
All stars turnaje:
Tommy Salp (Švédsko) – Rob Blake (Kanada), Teppo Numminen (Finsko) – Vladimír Vůjtek (Česká republika), Michael Nylander (Švédsko), Martin Procházka (Česká republika)
Share on Facebook
