Historie 500 mil Indianapolis aneb co zažila cihelna
Závod 500 mil Indianapolis patří k nejslavnějším na planetě. Jeho historie by vydala na bezpočet knižních svazků.
Premiéra se na trati v americkém státě Indiana odehrála v sezoně 1911. Dosud jedinou vynucenou pauzu zavinily dvě světové války. Nyní se o zatím dočasný odklad postarala celosvětová epidemie koronaviru.
Co je Indy 500?
Historie závodního oválu v Indianapolis začala v roce 1905. Tehdy nakreslil cyklistický a automobilový nadšenec Carl Graham Fisher první skici budoucí tratě. V roce 1909 zde došlo během tří automobilových klání k pěti úmrtím a Fisher slíbil vylepšit povrch. Po ruce byly cihly, každá o hmotnosti 4,5 kilogramu. Dělníci jich použili 3.200.000 kusů a od té doby se o zdejší trati mluví jako o Staré cihelně. Poslední cihla byla ze zlata, položil ji tehdejší guvernér státu Indiana Thomas R. Marshall. Od roku 1941 je ovál pokrytý asfaltovým povrchem. Výjimku představuje pruh původních cihel o šířce 91 centimetrů hned za startovní čarou. Jezdí se na oválu dlouhém 4,023 kilometru. Tvoří ho dvě rovinky v délce 1,006 kilometru, každá ze čtyř zatáček 402,3 metru a obě ze dvou rovinek mezi zatáčkami vždy 201 metrů. Trať je na rovinkách široká 15 a v zatáčkách 18 metrů. Sklon zatáček je 9,2°. Současným majitelem okruhu je legendární manažer Roger Penske.
Závod se vždy vypisuje na 200 kol, což představuje vzdálenost 804,6 kilometru. Kvalifikuje se třiatřicet jezdců. Start je letmý, poté co pace car (americké označení pro bezpečnostní vůz) zamíří do boxů. Pokud by začalo pršet, je závod přerušen, nebo předčasně ukončen. V historii byl vítěz již sedmkrát odmávnutý před dokončením dvoustého okruhu. Nejméně bylo odjeto v roce 1976, kdy skončil závod po 102 kolech.
Peníze
Finanční prémie jsou přidělovány podle speciálního klíče, jenž zohledňuje pořadí jezdce v každém kole. Například za každé kolo na prvním místě inkasuje lídr 250 dolarů. V konečném pořadí si tak může pilot, jenž odstoupí, přijít na více peněz než ten, který dojede mezi posledními.
Pokud se letos v srpnu pojede, je pro závodníky připraveno 15 090 536 dolarů, což představuje sumu 391 milionů korun.
Když Ray Harroun vyhrál v roce 1911 premiérový ročník, dostal šek na 14.250 dolarů, což podle přepočtu pořadatelů obnáší částku 377.000 aktuálních USD. Rekordmanem je Brazilec Helio Castoneves, jenž si po vítězství před sedmi lety připsal na účet 3.048.000 dolarů, tedy 78.333.600 korun. Závod tehdy trval 2 hodiny a 40 minut. V přepočtu to znamená, že si za sekundu jízdy vydělal 8157 korun. V součtu s letošním ročníkem bude v dějinách 500 mil Indianapolis rozděleno 391.189.851 dolarů, což představuje miliardu korun.
Symbolem závodu je 163 centimetrů vysoká Borg Warner Trophy, na kterou jsou umisťovány miniportréty vítězů závodu. Aktuální hodnota trofeje činí 3,5 milionu dolarů (85 milionů korun) a vítěz se těší z repliky měřící 45 centimetrů.
Enge bohužel nedojel
Jediným Čechem, který se objevil na startu 500 mil Indianapolis, byl v roce 2005 Tomáš Enge. Do závodu se kvalifikoval na desátém místě průměrnou rychlostí 364,05 km/h. Ve 145. kole z celkových 200 ho poslala po smyku z trati Danica Patricková. K situaci došlo paradoxně ve chvíli, kdy končila zpomalovací fáze závodu a vozy se chystaly vyrazit. Američanka sestřelila současně i Engeho týmového kolegu Tomase Schecktera, ale samotné se jí nic nestalo. Český jezdec musel odstoupit kvůli poškozenému závěsu pravého předního kola a byl klasifikován na 19. místě. „Už je to sice patnáct let, ale pořád je to krásný zážitek. Dodnes vzpomínám, jak bylo vedro. Přesto mi běhal mráz po zádech, když čtyři sta tisíc lidí na tribunách stálo a zpívalo hymnu. Samotná nešťastná situace byla záležitostí zlomku sekundy a nešlo s ní nic dělat. Měl jsem našlápnuto, abych se stal nejlepším nováčkem ročníku, ale bohužel to nevyšlo. Přesto bych tento zážitek zařadil k mnoha vrcholům kariéry. Podobně jako starty ve formuli 1 a také účast ve čtyřiadvacetihodinovce Le Mans,“ vzpomíná Enge.
Českou stopu zanechal v Indy 500 také vítěz ročníku 2016 Alexander Rossi. V roce 2009 odstartoval tehdy sedmnáctiletý Američan v šampionátu International Formula Masters v českém týmu I.S.R. Racing. Skončil tehdy celkově na čtvrtém místě o příčku za Josefem Králem.
Rekordy 500
- 735 jezdců má zapsaný alespoň jeden start. Z tohoto počtu dokázalo 72 z nich vyhrát závod.
- Rychlostní rekord drží Nizozemec Arie Luyendyk, který 10. května 1996 zajel jedno kolo průměrnou rychlostí 385,052 km/h.
- Tři jezdci vyhráli závod čtyřikrát: Američané A. J. Foyt, Al Unser Junior a Rick Mears.
- Nejstarším účastníkem byl v roce 1992 A. J. Foyt ve věku 57 let a 128 dní. Skončil devátý.
- Nejvíce startů (35) má na kontě A. J. Foyt, nepřetržitě v letech 1958 až 1992.
- Nejvyšší průměrné rychlosti v závodě dosáhl v roce 2013 vítězný Brazilec Tony Kanaan – 301,644 km/h.
- Nejstarším vítězem se stal v sezoně 1987 Al Unser, kterému bylo 47 let. Nejmladšími jsou Joe Dawson (1912) a Troy Ruttman (1952), oběma bylo 22 roků.
- Nejvíce vozů v cíli bylo 26 v letech 1911, 2013 a 2019. Nejméně aut projelo pod šachovnicovou vlajkou v roce 1966, tehdy sedm monopostů.
- Nejtěsnější rozdíl v cíli mezi prvním a druhým: 0,043 s (Al Unser mladší před Scottem Goodyearem v roce 1992).
- V dějinách závodu se objevila jména 38 rodinných klanů. Nejpočetnějším jsou Unserové, kterých figurovalo v dějinách celkem sedm, přičemž šest z nich odstartovalo do závodu. Dohromady získali devět prvenství (4x Al Unser, 3x Bobby Unser, 2x Al Unser mladší)
Zajímavosti 500
- Do závodu odstartovalo v jeho dějinách deset žen. Nejlepšího výsledku dosáhla Danica Patricková, která jela Indy sedmkrát a v roce 2009 skončila dokonce na třetím místě. To je nejlepší výsledek něžného pohlaví v Indianapolis.
- Historicky první účastnicí byla Janet Guthrieová v roce 1977. Kvůli ní málem padla tradice. Startér musel pozměnit zavedenou větu: „Pánové, nastartujte své motory!“ Tony Hulman vyřešil situaci šalamounsky a do mikrofonu řekl: „Pánové, na počest první ženy kvalifikované do závodu nastartujte své motory!“
- Vozy váží 635 kg. Jsou vybaveny šestiválcovými turbomotory o objemu 2,2 litru. Disponují výkonem 575 koní. Na rovinkách dosahují až 380 km/h. Při rychlosti 354 km/h se přední pneumatika vozu otočí třiačtyřicetkrát za sekundu. Spotřeba vozů dosahuje 122 litrů na 100 kilometrů.
- Vyhlašován je pouze vítěz, který nestříká šampaňským. Přípitek sklenicí mléka je tradicí od roku 1933, kdy si dopřál vítězný Louis Meyer podmáslí. Po třetí výhře 1936 pil mléko a od té doby funguje tento zvyk dodnes.
- Mezi vítězi najdeme jezdce formule 1. Zmiňme nejznámější z nich: Jim Clark (1965), Graham Hill (1966), Mario Andretti (1969), Emerson Fittipaldi (1989, 1993), Jacques Villeneuve (1995), Juan Pablo Montoya (2000, 2015), Alexander Rossi (2016).
- Pouze devětkrát vyhrál slavný závod nováček. Naposledy se tak stalo před čtyřmi roky, kdy zvítězil Alexander Rossi (2016). Předtím to dokázal Hélio Castroneves (2011).
Smrt a tragédie
Historie slavného podniku je bohužel lemována také mrtvými. V dějinách závodu jich bylo dosud celkem třiasedmdesát. Z toho 42 jezdců, 17 diváků a personálu tratě, 13 mechaniků a jeden motocyklista. Ve statistikách nejsou započítáni ti, kteří zahynuli ještě před úvodním ročníkem.
V letech 1931 až 1935 došlo v průběhu tréninků a závodů celkem k patnácti smrtelným úrazům. To vedlo majitele tratě k zásadní změně a dosavadní cihlový povrch nahradil od sezony 1941 asfalt. S výjimkou yardového pruhu v cílové rovince.
Asi nejhorší situace se odehrála ve druhém kole v roce 1964, kdy došlo k hromadné srážce sedmi vozů. Spouštěčem havárie byl Dave McDonald, který se roztočil a narazil do bariéry na vnitřním okraji dráhy. Došlo k explozi nádrže. Když do rotujícího vozu narazil stroj Eddieho Sachse, následoval další výbuch. Sachs zemřel ve voze a McDonald o několik hodin později v nemocnici. Mimochodem ve stejném ročníku naposledy zvítězil vůz s pohonem předních kol.
V sezoně 1963 vedl v závodě Parnelli Jones, z jehož vozu unikal olej, který představoval nebezpečí. Vyvěšení černé vlajky (vyloučení ze závodu) zabránil petrolejářský magnát Agajanian, jenž vytrhl sportovnímu komisaři prapor z ruky.
V roce 2011 v Indianapolis debutoval J. R. Hildebrand. Při předjíždění v poslední zatáčce se dostal do kontaktu s bariérou, o niž urazil pravé přední kolo. Do cíle doklouzal na druhém místě o tři sekundy za Danem Wheldonem. Tento Brit ve stejné sezoně zahynul při nehodě na trati v Las Vegas.
Doporučujeme
Škoda
Volkswagen
Cupra
Mercedes-Benz
Ford
BMW
Audi
Opel
Renault
Toyota
Mazda
Fiat