InzerujTEĎ

 
 
 

Kdy a kam

  • Kroužkování ptáků s přednáškou

    pátek 19.4 9:00 - Sýpka u rybníka Topič

  • Multinstrumentální koncert kapely Jablkoň

    pátek 19.4 19:30 - Hospoda U Datla, Blatná

Zobrazit všechny události
 
 
 
 

Letní a zimní čas

V roce 2018 skončila v EU debata o letním a zimním času. Každý stát se má zařídit podle svého. Téma se odsunulo do pozadí, momentálně není na stole. Co vyhovuje vám?

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Martin Janáček: Doufám, že všem ukážu, že na to mám!

CEHNICE - Zabojovat o místo mezi tyčemi! S takovým cílem se na začátku letošního roku vrátil do českobudějovického Dynama devatenáctiletý brankář Martin Janáček z Cehnic. Ten poslední necelé dvě sezony strávil v pražské Spartě, kde chytal za béčko a juniorku, často trénoval i s prvním týmem. Na podzim byl však vyslán na hostování do třetiligového Motorletu a už v té době ho trápily nepříjemné zdravotní problémy, takže se nad jeho dalším chytáním začal vznášet otazník. „Teď už je ale vše v naprostém pořádku a jsem na tisíc procent připravený,“ potvrzuje talentovaný gólman.

Do hlavního města jste v prosinci roku 2017 odcházel s tím, že je to pro vás obrovská výzva a chcete sbírat zkušenosti. Povedlo se?

Bral jsem to a stále beru jako velikou výzvu a příležitost. A určitě jsem se vrátil zkušenější. Ve Spartě jsem měl možnost nastoupit k parádním zápasům. Například proti rezervě Leicesteru City, za kterou nastoupili hráči jako Andy King, Choudhury, James a Ward – všechno borci, kteří mají v Premier League více jak sto startů. Bohužel jsme prohráli 0:1 gólem z 86. minuty. Také jsme se střetli se Salzburgem, Evertonem a takhle bych mohl pokračovat. Nějaké zkušenosti jsem určitě získal.

Trénoval jste i s áčkem Sparty? A kolik jste za letenský klub celkově odchytal zápasů?

Trénoval jsem jak s devatenáctkou, tak i s béčkem a v prvním týmu jsme se my mladí gólmani točili. Hlavně první rok jsem s áčkem absolvoval mnoho tréninkových jednotek. A co se týče startů, tak jsem se za ty necelé dva roky dostal včetně přípravy na čtyřicítku zápasů.

Minulé léto jste se přesunul do pražského Motorletu, kde jste odchytal podzim. Byla to pro vás dobrá zkušenost nahradit zraněné brankáře a stát se v tak mladém věku jedničkou třetiligového týmu dospělých?

Výzva to pro mě byla samozřejmě velká, jednalo se o moji první větší zkušenost s dospělým fotbalem. Snažil jsem se nahradit zkušené kluky a myslím, že se mi to s pomocí týmu dařilo, protože jsme byli na šestém místě, kde nás jako nováčka nikdo nečekal. Porazili jsme soupeře jako Plzeň, Slavii nebo na penalty vedoucí Táborsko. Poté jsem musel bohužel skončit kvůli zdravotním potížím, protože jsem většinu zápasů chytal pod prášky na bolest. Spartě se to nelíbilo a hrozila tam pokuta pro Motorlet. I tak jsem za tuhle zkušenost hrozně rád.

Teď už jste zdravotně v pořádku?

Ano, naštěstí už všechny problémy skončily. Zranění jsem si přinesl ze Sparty, respektive Motorletu. Měl jsem veliký zánět stydkých kostí a pět centimetrů dlouhou cystu na sedacím nervu, která mě tlačila. Po tréninku jsem se nemohl vůbec hýbat a takovou bolest bych opravdu nikomu nepřál. Ve Spartě nemohli přijít na to, o co se jedná. Až s agentem jsme sehnali rezonanci v Ústřední vojenské nemocnici v Praze, kde zjistili veliké přetížení stydkých kostí se zánětem, plus do toho ta cysta. Původní odhad rehabilitace byl dva až tři měsíce. Naštěstí jsem se ještě před přípravou dostal k Dominiku Kodrasovi z akademie silového tréninku STACA a dá se říct, že tenhle borec mi zachránil kariéru! Chtěl bych mu za to moc poděkovat, protože tady pro mě vždycky je a dobu léčby jsme stáhnuli na necelý měsíc. Další, kdo mi pomohl a bez kterého by se to nepovedlo takhle rychle, je věhlasná ukrajinská léčitelka Lenka Pinkasová. Ta má zásluhu na tom, že cysta zmizela takhle rychle. Poté, co jsem se z toho všeho dostal, jsem měl jít chytat za béčko, ale bohužel na předzápasovém tréninku mě trefil spoluhráč do hlavy kolenem, byl jsem chvíli v bezvědomí. Skončil jsem na tři dny v nemocnici s otřesem mozku a výronem krční páteře. I tady mi velmi pomohl Dominik Kodras, týden po návratu z nemocnice jsem byl v tréninku. Teď už je vše v naprostém pořádku a jsem na tisíc procent připravený.

A jak se vůbec zrodil váš návrat na jih Čech?

Už v létě mě a mého agenta kontaktoval generální manažer klubu Martin Vozábal, jestli bych neměl zájem o hostování. Bohužel se to nedotáhlo, ale pořád jsme byli v kontaktu s tím, že Dynamo by to chtělo zkusit v zimě znovu. Můj návrat se začal intenzivně řešit v prosinci a tentokrát to všechno dobře dopadlo.

Bylo to pro vás jednodušší v tom, že jste šel do známého prostředí?

Ano, spoluhráči se zas tak moc nezměnili. Když jsem odcházel, tak jsem byl prvním rokem v dorostu, ale už jsem pravidelně skoro celý týden trénoval s áčkem. To se podle mého velmi zlepšilo, všichni mají více zkušeností, a to hlavně díky Tomáši Sivokovi a Jaroslavu Drobnému.

České Budějovice jsou sice nováčkem letošního ročníku Fortuna ligy, ale počínají si nad očekávání. Jsou na osmém místě a od třetího Jablonce je dělí pouhé čtyři body. Čekal jste to?

Je to bomba a celé Budějovice si to zaslouží. Kluci jsou společně s trenéry odměněni za tvrdou práci, kterou odvádí. Když jsem viděl tréninkové dávky, které absolvují, tak veliký respekt přede všemi. A právem jsme tam, kde jsme.

V Dynamu je konkurence mezi tyčemi veliká. Sice odešel Jindřich Staněk, ale společně s vámi je na soupisce ještě trio Jaroslav Drobný, Zdeněk Křížek a Matěj Luksch. Bude těžké se prosadit?

Konkurence mezi gólmany je tady opravdu veliká, navíc teď ještě přišel Chorvat Ivan Sušak. Jsem však v Dynamu od toho, abych bojovat a vypracoval si svoji pozici. Konečně se po fyzické stránce cítím výborně, takže doufám, že všem ukážu, že na to mám a brzy dostanu šanci.

Jak jste prožíval období, kdy profesionální sportovci nemohli trénovat v kolektivu?

Trénoval jsem doma u rodičů na zahradě, kde mám velikou bránu. Tam jsem si dělal dvoufázové tréninky s taťkou a bráchou. Někdy přijeli kamarádi, takže jsme hráli fotbal, stříleli na mě, takže jsem z toho nevypadl. Chtěl bych tímto poděkovat právě své rodině, za to, kde jsem, vděčím právě jí. Moc si toho vážím.

Dostal jste také pokyny z klubu, jak trénovat? Měli jste to stejně náročné jako hráči?

My gólmani jsme byli ve spojení s Drobasem (Jaroslav Drobný – poznámka redakce), natáčeli jsme mu naše tréninky a všechno jsme spolu konzultovali po telefonu. Ostatní kluci měli běhání opravdu náročné.

Diskuse k článku - napište váš názor
 

Další zprávy z regionu

 
 

Diskuse ke článku

Zbývá znaků: 1200
 
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace