V galerii najdete tipy, do všechno stihnout do svých padesátin.
Na vysoké noze
Se založením rodiny a domkem na hypotéku jsme nespěchali, bez závazků jsme spolu chodili několik let. Ke svatbě ale nedošlo. Přítel měl od začátku slabost pro kvalitní věci, luxusní oblečení, vybrané jídlo a víno. Do práce jezdil zásadně autem, „socka“ byla pod jeho úroveň. Když přišla řeč na peníze, tvrdil mi, že má velké rezervy. Dlouho jsem mu věřila, ale když naspořená částka nenabývala, pojala jsem podezření.
Lži a podvody
Zjistila jsem, že má bezmála milionový dluh. V té době už jsme měli roční dítě a na krku hypotéku. Byl to pro mě ohromný šok a ubohá zrada. Zmocnilo se mě dilema, jestli zůstat nebo odejít. Přemohla jsem se a částečně i kvůli dceři jsem se s přítelem nerozešla. Měli jsme víc štěstí než rozumu a pomohla nám moje rodina. Dostala jsem od nich peníze a většinu dluhu jsme umořili.
Krizi jsme překonali a pořídili jsme si druhé dítě. Museli jsme zrekonstruovat byt a s prckem přibyla spousta dalších výdajů. Už dva roky se každý měsíc dostáváme do mínusu. Někdy je to „jen“ deset tisíc, jindy dvacet. Rozdíly doplácím ze svých úspor. Přítel se snaží, ale na můj vkus dost často zahřeší. Pořád si dopřává jen to nejlepší jídlo i pití a všude musí jezdit autem. Nikomu ze svých přátel o tom dluhu neřekl a jeho rodina si myslí, že poctivě splácíme. Když se ozvu a upozorním ho, aby se krotil, jsem za semetriku.
Výčitky
Nikdy mu to neodpustím. Obětovala jsem mu všechny svoje sny. Chtěla jsem procestovat svět, ale zvítězila touha po dětech a životní jistotě. Beze mě by ten chlap skončil hodně špatně, děti by zůstaly bez otce a já bych byla na všechno sama. Nezmůžu se ani na nevěru nebo hledání jiného partnera. Sebevědomí mám na bodě mrazu a kvůli stresu jsem se vyjedla a už nejsem nejmladší.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
