Šerif je zpátky ve městě. Ne, že by se z něj moc vzdálil, ani není třeba nastolit nové pořádky… „Jen chci pomoct tam, kde je třeba a je jedno, jak se ta role jmenuje,“ říká Ondřej Rybář, jenž se po šesti letech vrátil na post kouče mužské biatlonové reprezentace. Věří, že přispěje k dotažení generační obměny. Že tím jeho rodina neutrpí. A že část úkolů z jeho dřívější pozice přebere Michal Šlesingr.
Je architektem biatlonového boomu či vizionářem v pozadí. A ač se poslední roky přesunul do pozice šéftrenéra nebo sportovního ředitele, stále se často objevoval v terénu u tratě. „I proto tohle nevidím jako kdovíjakou změnu,“ komentoval Ondřej Rybář svůj návrat na místo trenéra biatlonového A-týmu mužů. Vliv zůstává takřka stejný, jen štítek s aktuální rolí doznal změny.
Co tedy k vašemu rozhodnutí vedlo? Dát týmu nový impulz? Pomoci obměně generací?
„Realisticky řečeno, vyplynulo to ze situace. Nejsme kdovíjak ohromný svaz, který by měl zástupy trenérů a snažíme se to vždy nějak postavit a najít řešení. Když chcete sahat do zahraničí, musíte mít kam a samozřejmě nechcete žoldáky, kteří přechází každý rok jinam. Snažíme se to tak udělat z vlastních zdrojů… je zde Michael Málek, Aleš Ligaun, Zdeněk Vítek… Známe se navzájem, a i když je třeba ty pravomoce lehce přetřídit, jsme jeden tým. Je to tak o tom upravit věci v návaznosti na sezony předtím, aby měly potřebný efekt. A jestli k tomu budu moci přispět i já, budu rád.“
Jak reagovala rodina, že jste se rozhodl znovu vzít trenérskou funkci?
„Myslím, že to není stejné jako dřív. Není to tak, že bych se vrátil o osm let zpět nebo že by to snad bez Rybáře nešlo. Pracujeme s profesionály, kteří, doufám, vědí, co je potřeba. Někdy je sice nutné někoho navést, ale není nutné jim stát za zadkem dvacet čtyři hodin denně. Snad to tedy budu schopen sladit i s věcmi kolem osobního života. A pokud se nám to povede, může to fungovat.“
Na druhou stranu, šéf Jiří Hamza přiznal, že vedle trenéra reprezentace zůstanete i dál sportovním ředitelem. Jak to tedy vše propojit, aby vás to nezahltilo?
„Je jasné, že nebudeme moct dělat vše jako doteď. Jenže jsme malý svaz a já zastávám teorii, že je jedno, jakou pozici máte, ale když víte, že je třeba někde přidat, tak tam chcete pomoci. Nebude to určitě o stejném pracovním nasazení z pozice sportovního ředitele a ještě trenéra, na druhou stranu se ty funkce trochu prolínají. Teď budu asi víc v terénu, takže ty další věci bude muset udělat zase někdo jiný, kdo na to bude mít prostor. Nemyslím si ale, že bychom to nemohli zvládnout.“
Prý rovněž budete mít i jiný režim, co se týče účasti na závodech. Kompletní SP by měl odjet váš asistent Aleš Ligaun, zatímco vy byste některé díly vynechal. Je to třeba jedna z cest?
„Určitě. A je to jedna z věcí, která musí fungovat, protože jinak by se z toho člověk zbláznil. Věřím nicméně, že jsme si to s kluky na začátku ujasnili, a pokud bychom tomu nevěřili, tak to nemá cenu ani spouštět. Je to rovněž i důvod, proč se člověk do té role částečně vrátil. Určitě bych pak nechtěl být ten, na kterého by se koukali, že někde není a měl by být, protože všichni víme, že člověk cítí potřebu být, kde je třeba a kde mu povinnosti dovolí. Naším zájmem je, aby mančaft jezdil a byl i vzorem pro další děti, které by chtěly biatlon provozovat.“
Co je tedy teď vaší prioritou? Pomoct nové generaci závodníků a úspěšné obměně?
„Ano, ale zároveň bych nechtěl, aby to vypadalo tak, že jsme to doteď nedělali. Každý rok se nějak odvíjí a jak trenéři v juniorských výběrech, tak i teď Bleky (Zdeněk Vítek) odvedli velký kus práce. Tohle prostě musí zaznít! Načež teď to bude už jen pokračování a ne, že přišel Rybář a spasí generační výměnu. Je fakt, že ten mužský tým ji potřebuje dojet, ale ta cesta bude dlouhá. Neřešíme tedy, že by byl problém v týmu, ale řešíme situaci, jež nastala i tím že Bleky to měl na dva roky a došel k tomu, co dřív řekl, že by se chtěl i víc věnovat rodině. Snažíme se tak najít řešení, aby se to dalo vše spojit, protože tito lidé mají biatlonu dál co dát.“
Bude to pro vás s novými mladíky přesto jiné než dřív? Přece jen jde o jinou generaci, než byli třeba Ondřej Moravec , Jaroslav Soukup nebo Michal Šlesingr , ne?
„Nedá se říct, která generace by byla více talentovaná – kluci jako Boušek, Jarda nebo Ondra byli též nadaní a díky tomu, že tvrdě makali, dostali se tam, kde byli. Prosadit se v dnešní konkurenci je ale možná ještě těžší, takže o to to bude mít ta mladá generace horší… Na druhou stranu, ač mladí vidí třeba dnešní svět jinak, principy zůstávají u sportu stejné, bez tvrdé práce to nepůjde.“
Čili?
„Takže i v tomhle směru to má možná dnešní generace těžší, protože díky různým sociálním sítím vypadá vše, že jde strašně lehce. Najdete návody, jak si upéct bábovku, či jak by se mělo trénovat na mistra světa… Vše je ale o tvrdé dřině a je to časově náročné. Něco takového nedáte za měsíc, jsou to roky a vy musíte mít i trpělivost, což obecně mladá generace občas postrádá. Naštěstí kluci u nás tu vůli mají a makají, což je základní kámen, na němž stojí celá naše spolupráce do budoucna.“
Jak by vám tedy v té roli mohl nyní pomoci i Michal Šlesingr, který nedávno ukončil kariéru?
„S ním právě některé věci řešíme. On sám dobře ví, jak bylo těžké dostat biatlon do pozice, jakou má dnes, protože ji také vyšlapával… A možná je jedním z těch, jenž by mohl pomoci s tím, že když se budu věnovat víc trénování, že by koordinoval věci kolem logistiky nebo komunikaci s firmami. Zná naši filozofii, a i když je to jiný břeh, je třeba se rozkoukat a vstřebávat informace. Zatím je to tak, že formu spolupráce hledáme, ale budeme rádi, když lidé jako on u biatlonu zůstanou.“
A co se vás týče, jak dlouho byste chtěl být právě na této pozici trenéra? Do OH v Pekingu?
„Já bych to nijak časově neřešil. Nebudu říkat, že je to na rok, na dva, na čtyři… budeme pracovat, co nejlépe to půjde, abychom tu generační výměnu zvládli dotáhnout, a jestli to bude Peking, kde o sobě dá někdo vědět, nebo to u někoho bude na delší dobu, to teprve uvidíme. Musíme ovšem mít také otevřené oči a být schopní si třeba v nějakou chvíli říct: Toto nejde, musíme to udělat jinak. A když nebude něco fungovat, tak se to pak snažit opravit.“
Muselo ve vaší smlouvě sportovního ředitele dojít k nějakým úpravám?
„Já si úplně na smluvní věci nepotrpím. Je to o tom, že člověk musí i u druhého vidět, že tomu chce pomoci. Myslím, že takhle řešíme i řadu vztahů mezi partnery, že si navzájem věříme. Když tomu mám co dát, tak jsem tam správně, a když cítím, že ne, tak bych měl být ten první, který řekne, že je třeba něco změnit. Pro mě to tedy není podstatné. Hlavní je, jak to bude fungovat se sportovci.“
Složení reprezentace
| Trenér A-týmu mužů: Ondřej Rybář |
| Asistent trenéra mužů: Aleš Ligaun |
| Trenér B-týmu mužů: Zdeněk Vítek |
| Trenér žen: Egil Gjelland |
| Asistent trenéra žen: Jiří Holubec |
Deník Sport, Sport Magazín i časopis GÓÓÓL kupujte pohodlně ONLINE na iKiosek.cz »
