Během pandemie koronaviru se do cyklistického popředí dostaly virtuální tréninkové a závodní platformy, například populární Zwift. Zatímco někteří si závodění v obýváků užívají, včetně profesionálních cyklistů, spousta dalších to odmítá přijmout za pravou soutěž a sport.

Sean Kelly si také myslí, že virtuální závody a opravdové závody nemají skoro nic společného. Lidé se mohou sejít na Zwiftu a udržují kontakty s ostatními během udržování a zlepšování kondice. Projeví se to nějak do reálných výsledků, až se silnice opět otevřou? Nejspíš ne. Někteří se na trenažérech zničí, fyzicky i psychicky. Další si myslí, že jsou na tom lépe, než opravdu jsou a může to být zásah do jejich psychiky, když se čísla a výsledky nebudou krýt. Je to dobrý tréninkový nástroj, ale nenahradí to silnici.

Nemůžete se připravit na deštivý a větrný den ve svém obýváku, koukáním z okna. Nenaučíte se ovládat kolo v kluzkém sjezdu díváním se na obrazovku. Z garáže se nenaučíte, jaké oblečení si vzít, abyste nezmrzli, nebo se nepřehřáli v chladném dešti.

  

Kelly byl vždy velmi silný v obtížných podmínkách. Díky své odolnosti a vynikající technice dokázal vyhrávat nejnáročnější závody, například Milán - Sanremo a Paříž - Roubaix. Jeho talent byl nepochybně zcela mimořádný a také proto ani nikdy netíhnul k moderním technologiím a tréninkovým postupům. Během závodní kariéry jsem moc na technologie nebyl. Jeden rok jsme dostali tachometry Avocet, který měl senzor u předního kola, ale ani jsem to nepropojil. Jen by mě to rušilo.

Občas jezdím na regionální závody v Irsku. Loni jsem na jednom závodě potkal známého a zeptal se ho, jak se mu dařilo. Normálně je silný jako býk, takže jsem očekával, že vyhrál, nebo dojel aspoň mezi prvními šesti. Ale zavrtěl hlavou a řekl, že se neudržel v balíku. Má prasečí farmu a celý týden tvrdě pracuje a ve snaze vylepšit svou kondici si koupil sporttester a poprvé ho použil v závodě. A prý, že když se podíval na čísla a zjistil, že jsou vysoká, radši odpadl. Kdyby ten meřič tepové frekvence neměl, prostě by zabral, přetrpěl to a zůstal v pelotonu. A možná by zajel i nějaký výsledek. 

Musím mít už přes milion kilometrů v nohách, ale pořád se na kolo těším. Cyklistika pro mě není jen hrou čísel, je to způsob života.  

Vítěz 159 profesionálních závodů není ani příznivcem současného přístupu k závodění. Podle Kellyho není zdravé být v ideální formě a kondici už v únoru, jako letos v případě Naira Quintany, Adama Yatese a dalších cyklistů. Podle něj jsou kvůli tomu současní cyklisté častěji zranění a nemocní. 

V mojí době měla většina závodníků na začátku sezóny pár kilo navíc. V případě Grega LeMonda občas trochu víc kilo. Dokonce i Hinault a Fignon a ostatní měli na začátku roku trochu břicho. A pak jsme se vyzávodili do formy. Ale měli jsme čas si odpočinout a regenerovat. Byli jsme silní, nejenom na kole, ale opravdu fyzicky silní. A přežívali jsme pády bez zlomených kostí. 

„Quintana a Yates musejí trénovat hodně tvrdě i přes zimu, aby dosahovali v únoru takových výkonů. Příliš tvrdě. Byli blízko k fyzické úrovni, jaká je potřeba na Tour de France. Z dlouhodobého pohledu to není udržitelné.“