Kustodem čtvrt století. Už bych měl asi myslet na důchod, říká Češek

V prvoligovém Jablonci zažil za čtvrt století v pozici kustoda čtrnáct trenérů, několik hráčských generací a přes dvě stovky fotbalistů v čele s klubovými, prvoligovými i reprezentačními osobnostmi jako byli například Jánoš, Horváth, Nečas, Kouba, Weber, Lafata, Špit, stále ještě Hübschman a mnoho dalších.

Aleš Češek je v české nejvyšší soutěži služebně nejstarším kustodem, tedy nenápadným, ale nepostradatelným mužem z kabiny, který hráčům pořád dokola připravuje veškeré oblečení, balony a tréninkové pomůcky. V době pandemie koronaviru, kdy hráči trénují v omezených podmínkách, je z něho i odborník na hygienu a dezinfekci.

„Nejsou zápasy, kluci nemůžou do kabiny, takže mám trochu volnější režim, zato všechno dezinfikuju. Míče, lahve s pitím, tréninkové pomůcky. Hráči jen vyfasovali věci na sebe a perou si je doma. Jsem zvědavý, v jakém stavu mi je hlavně ti mladí a svobodní vrátí,“ říká s úsměvem 62letý Aleš Češek, jemuž nikdo neřekne jinak než Čenda.

Stoper Aleš Češek alias Čenda odehrál za Jablonec celkem jedenáct sezon a zařadil se mezi klubové legendy.

Ve fotbalové kariéře platil za nekompromisního středního obránce, který ale zároveň dokázal nastřílet spoustu gólů. V dresu Jablonce odehrál ve druhé a třetí lize jedenáct sezon, i díky spolehlivě kopaným penaltám v nich celkem vstřelil úctyhodných 55 branek, ale nejvyšší soutěže se nedočkal.

Tu však okusil ve Zbrojovce Brno a na kontě má pod vedením legendárního trenéra Brücknera 45 prvoligových startů.

Pocházíte ze Zlínska, jak jste se ocitl na severu Čech?
No, už je to přes čtyřicet let. Hrál jsem divizi za Otrokovice, na vojnu jsem šel do Písku a po ní jsem měl několik nabídek z druhé ligy. A zkušenější mi radili, ber ten klub, který může hrát v tabulce nejvýš a když měl Jablonec zájem, tak proč ne. I když to pro mě bylo na druhém konci republiky. A v Jablonci nakonec od té doby až na angažmá v Brně v první československé lize, kde pak moji kariéru zabrzdilo nepříjemné zranění hlavy po nezaviněné srážce s Víťou Lavičkou, žiju pořád.

Do Jablonce jste se vrátil v roce 1984 a hrál jste za něj až do sezony 1992/93, kdy jste těsně nepostoupili do nově vzniklé první české ligy...
...to jsme skončili sedmí, přímo postupovalo šest a v baráži o první ligu jsme vypadli s Bohemkou. Jsem rád, že jsem se toho ještě zúčastnil, i když to tehdy nevyšlo, a pak jsem v Jablonci skončil. Šel jsem ještě do Pelikánu Děčín, kde to pro mě bylo takové znovuzrození. Trénoval nás Pepík Masopust, byli tam se mnou i další kluci z Jablonce, hráli jsme sice jen divizi, ale postoupili jsme do třetí ligy a na fotbal tam chodilo až pět tisíc lidí. Byla nádherná atmosféra a ty dva roky jsem si tam fakt na konec kariéry parádně užil.

Pojďme k vašemu nástupu do pozice kustoda v Jablonci, který se do první ligy přece jen dostal. Jak se to stalo?
Tehdy mi v roce 1995 nabídnul trenér Jirka Kotrba, jestli bych nechtěl u týmu dělat kustoda a že bych si mohl s klukama ještě i občas zatrénovat, kdyby jich byl třeba lichý počet. Bylo to pro mě zajímavé, tak jsem to vzal a i ty prvoligové tréninky jsem ještě nějakou dobu zvládal...

Z pohledu fanoušků není práce kustoda moc vidět, co to vlastně obnáší u prvoligového týmu?
Stručně řečeno se starám o to, aby hráči měli vždy připravené všechno oblečení na tréninky, zápasy, soustředění nebo pobyt v hotelu. Všechno musím objednávat a hlídat, aby toho byl po celou sezonu na všechna roční období dostatek, a samozřejmě vozit věci do prádelny a zpátky. Zároveň zajišťuju balony a po domluvě s trenéry i veškeré tréninkové pomůcky.

Jak se vaše práce změnila?
Musím říct, že za těch pětadvacet let fakt výrazně. Začínal jsem to dělat tak nějak na koleně a postupem času se to zprofesionalizovalo. Všechno se samozřejmě vyvíjí a fotbal není výjimkou. Dřív si třeba hráči vozili věci sami, teď mám služební auto, ve kterém všechno vozím já. Na zápas venku naložím čtyři velké kufry, tři velké tašky, pytel s balony, krabice s ovocem a ještě řadu dalších věcí. Celkově práce přibylo, protože v kádru už je víc hráčů, dohromady je větší počet zápasů v lize i v evropských pohárech, takže také víc rozcviček, tréninků, cestování, zahraničních soustředění, kam se v létě i v zimě létá, takže ta příprava a převoz materiálu je složitější. Používají se stále nové pomůcky i materiály a hráči mají daleko lepší servis, než byl dříve.

Co je asi nejdůležitější v práci kustoda?
Člověk musí kluky dokonale poznat a znát, protože každý je zvyklý na něco jiného. Někdo má rád tenčí spodní tričko, někdo silnější, někdo chce krátké rukávy, někdo dlouhé, někdo potřebuje ponožky tenké, někdo zase silnější. Pro mě je výhoda, že jsem fotbal hrával, takže vím, co fotbalista potřebuje.

A co kopačky?
O ty se kluci starají výhradně sami, to jde mimo mě.

Kustod je s týmem vlastně pořád a obvykle má v „popisu práce“ i udržování dobré nálady, je to tak?
Srandičky musí být! Když se třeba nedaří, nebo se naopak hraje o poháry a kluci jsou ve stresu, tak se musí nálada uvolnit a pořád něco vymýšlet na odlehčení. Snažím se o to. Naštěstí v Jablonci kabina vždycky fungovala výborně.

Liga je přerušená, jak vidíte její možný rozjezd na konci května?
Pořád jenom čekáme jako ve startovních blocích a nevíme, kdy vyběhneme. Zatím si to neumím představit pokud jde o cestování, ubytování nebo stravování. Můj názor je takový, že se soutěž už měla odpískat a začít až nová sezona. Ten konec teď může být neregulérní, protože někdo z mužstva se třeba nakazí a co pak? Fotbal není střed vesmíru a když se chvíli zastaví, tak se nic nestane. Nejpřednější je přece vždycky zdraví.

V Jablonci už to jako kustod táhnete bez přestávky čtvrt století, kolik let ještě plánujete?
Je to pro mě pocta, že jsem služebně nejstarší kustod v lize. Jak už jsem řekl, je to pořád náročnější na čas a hlavně v zimní přípravě už je to pro mě docela záhul a někdy i stres. Pořád mě to ale baví, i když už je samozřejmě asi i čas myslet na důchod, ten mi totiž oficiálně začne příští rok přesně 6. května. Teď ještě nejsem rozhodnutý, kdy skončím, ale už možná budu časem pomalu zaučovat někoho mladšího. Kdyby ale pak v klubu potřebovali nějak pomoct třeba na záskok, tak budu určitě po ruce. Jsem hrdý, že Jablonec od svého postupu do první české ligy nikdy nesestoupil, že v posledních letech hraje o Evropu a že jsem toho mohl být součástí.