Pamětník Slavomír Beneš vzpomíná na bombardování klatovského nádraží v dubnu 1945

„Dne 20. dubna 1945, právě měl „vůdce A. H." narozeniny, jsem byl s matkou po ránu u babičky, která bydlela jen několik stovek metrů od nás. Sám jsem již po výletu na hořící letiště nesměl. Chodili jsme k babičce každý den. Když jsme se vraceli kolem restaurace Rychta, matka se tam zastavila s nějakou známou. Při tom jsem si povšiml, že nad Křesťanským vrškem (asi 1,5 km od nás severně) nalétávají „hloubkaři" a na něco střílejí. To nechávalo každého v klidu, neboť k takovým útokům docházelo v té době každý den. Většinou byly směrovány na vlaky a projíždějící německá vozidla.

Tentokrát to však bylo jiné. Letadel bylo více a střelba neustávala. Rychle se rozšířila zpráva, že hloubkaři útočí na klatovské nádraží. Když jsme došli domů, začaly houkat sirény vyhlašující letecký poplach. Chystali jsme se do krytu, který byl v jedné komoře ve sklepě. Nějak jsem se zdržel v kuchyni, a to jsem již slyšel burácet bombardéry přímo nad naším domem.

Později jsem se dozvěděl, že nalétávaly přes střed města směrem na nádraží. Z okna jsem ještě zahlídl velice nízko letící bombardér, jak se mu z otevřené bombovnice sypou bomby. Přelétal přímo nad naším domem. Ten pohled se mi vryl do paměti a ještě dnes jsem schopen ukázat přesně místo, kde jsem jej zahlédl a to je již 75 let. Nikdy jsem neviděl tak veliké letadlo z takové blízkosti! To mě již matka hnala do sklepa, kde se nás sešlo asi deset.

První bomby spadly mezi domky za tratí Klatovy–Horažďovice, což bylo asi 500 až 700 metrů od nás. Další spadly do prostoru, kde je dnes sídliště Pod Hůrkou. Tam byla v té době naštěstí jen rozpadlá cihelna. Ostatní pak zasáhly klatovské nádraží zcela přesně. V té době tam stály vlaky s vojenským materiálem - municí a potravinami a snad i vlak s německými uprchlíky. Nádraží bylo totálně zničeno! Všechny budovy byly srovnány se zemí, kolejnice vytrhány i s pražci. Z celého nádraží zůstala stát jen branka ze železných trubek, kterou se vcházelo na nástupiště a na každé straně asi dva metry zábradlí.

Při náletu zahynulo i několik zaměstnanců nádraží včetně přednosty, kteří se ukryli ve sklepě nádražní budovy. O případných ztrátách z řad německých uprchlíků se nemluvilo. Veškerý obsah vlaků, hlavně munice, která nevybuchla, byl rozházen po celém „bývalém" nádraží a okolí. Byl tam také vagon s vepřovými konzervami, které tam lidé chodili vyhrabávat ještě po válce. Také jsme nějakou dostali. Také jsme tam ještě chodili sbírat nevybuchlé náboje.

Klatovy se tak na několik měsíců staly neprůjezdným městem. Vlak od Plzně končil na silnici do Plzně v místě, kde je dnes silniční nadjezd, na Domažlice a Železnou Rudu se nastupovalo na železničním přejezdu za Beňovy, což bylo asi 5 km. Na Horažďovice pak vlaky jezdily na klatovskou zastávku.

Nové nádraží bylo zcela dokončeno až před rokem 1960. Do té doby tam byla jen dřevěná bouda. Je zajímavé, že neexistuje jediná fotografie této prozatímní nádražní budovy," vzpomíná Slavomír Beneš.