Členění skal a sutí se řídí fyziognomií vegetace, částečně i chemismem podkladu. Do jedné skupiny patří biotopy trvale limitované stresem, tedy skály, balvanité rozpady a droliny (tj. stabilizované sutě) v různém stadiu zazemňování, do druhé pak biotopy, kde se kromě stresu uplatňuje i periodické narušování, tedy pohyblivé sutě. V rámci štěrbinové vegetace skal a drolin oddělujeme biotopy vápencové (S1.1) od silikátových (S1.2). Ostatní typy vegetace skal a drolin zahrnují vysokostébelné trávníky (S1.3), vysokobylinnou vegetaci (S1.4) a skalní křoviny (S1.5). Tyto biotopy se v České republice vyskytují na substrátech vápnitých i kyselých, přičemž nejhojnější jsou na bazických, ale ne vápencových horninách, jako jsou algonkické břidlice, paleo- a neovulkanity, slínovce a vápnité pískovce.
Zdroj textu: Katalog biotopů České republiky, Milan Chytrý, Tomáš Kučera, Martin Kočí, Vít Grulich, Pavel Lustyk (editoři)
